Hudba je moje „červí díra“ do jiného světa

V životě člověka existují momenty nebo okolnosti, které mají neuvěřitelnou moc změnit jeho směřování jistým, osudovým způsobem. A tímto osudovým prvkem v mém životě se stala hudba. A věřte mi, není to klišé. Protože na otázku, jakou roli hraje v mém životě hudba, existuje pouze jediná správná odpověď: klíčovou.

Upřímně – bez hudby si nedokážu představit ani sekundu svého života. Hudba je v mém chápání kosmickou energií, která nabíjí moje tělo „smyslem“, a vzduchem, který plní mé plíce životodárným kyslíkem. Je to moje „červí díra“ do jiného vesmíru, ve kterém mohu být vším, čím chci. Nevím, kdy přesně se to stalo, že jsem poprvé zaslechla melodii, která mě okouzlila. Muselo to být hodně dávno. Možná jsou v tom i geny, protože oba moji rodiče jsou hudebně založeni. Taťka v mládí hrál v kapele na kytaru a mamka od pěti let hraje na piano. Já sama jsem dva roky na piano hrála také. Bylo to sice hodně těžké, ale ten pocit: k nezaplacení.

Někdy tak přemýšlím, jaké to je být neslyšící. Něco takového si vůbec neumím představit – nemít možnost tu krásu poznat. Stejně tak nedokážu pochopit, že někdo hudbu prostě neposlouchá. Podle mě musí být život člověka bez hudby strašně ochuzený a nudný.

A je tu ještě jedna dimenze, kterou mi hudba pomohla otevřít a pochopit. Jde o konkrétní hudební skupinu Evanescence, která mi neuvěřitelně pomáhá překonávat nelehké životní situace. Každá jejich písnička pro mě představuje jistou vzpomínku, asociace na minulost a také velmi přesný recept pro zvládnutí mých budoucích životních zkoušek. Možná to bude znít přemrštěně, ale myslím, že bez jejich hudby bych vše stěží zvládala. Ta hudba je mou životní inspirací. Když mě něco trápí, pustím si písničku a vykřičím vše, co mám na srdci. A ještě psaní textů – to mi přináší neuvěřitelné odreagování. Je to něco jako deníček. Pokud chce člověk něco říct, a není schopen to plnohodnotně anebo přesně vyjádřit slovy, hudba je ideální řešení. I proto se hudba úspěšně používá jako terapie, když jsou lidé v hluboké depresi a odmítají komunikovat.

Otevřenost různým hudebním žánrům nám může dát mnohem větší rozhled a rozvíjet v nás toleranci k jiným národům a kulturám. Hudba může fungovat jako univerzální jazyk, kterým lze komunikovat zcela přirozeně s lidmi z různých částí světa a sdílet s nimi stejné pocity. Je tady ještě jedna důležitá věc: ke kvalitní melodii patří nerozlučně kvalitní text. Někdy si dokonce myslím, že ta slova jsou v jistých situacích snad důležitější než samotná melodie. V hudbě, stejně jako v životě totiž hledám příběh. Protože bez skutečného příběhu je vše jen prázdný obal.
Text byl původně publikován na portálu iDnes v rámci projektu Studenti čtou a píší noviny.

Sdílejte příspěvek

Kterak se Honza chystal vydat do světa

Co si budeme povídat, všichni jsme vyrostli na pohádkách a tu o hloupém Honzovi, který se jednoho dne svalil z pece a rozhodl se vydat do světa, zná snad každý. Já ji měl jako malý obzvlášť rád, snad kvůli shodě jmen, snad kvůli té představě a šťastnému konci, každopádně byla to skoro #1 pohádka mého dětství. Nikdy mě snad ale ani ve snu nenapadlo, že bych se jednou mohl dostat do stejné situace… Pravda, můj případ se od pohádky v několika ohledech liší. Předně doufám, že nejsem až tak moc hloupý Honza a dále pak například také tím, že nemám doma pec, ze které bych se mohl svalit a říct si: „Tak, lenosti bylo dost, mámo dej mi buchty, jdu do světa!“ Něco společného se ale přeci jen najde.
Chtěl bych se s Vámi podělit o, řekněme, moji zkušenost. Možná jste někteří z Vás zaznamenali nabídku prostřednictvím školního e-mailu na roční stipendijní pobyt na střední škole v USA a dost možná, jste ji, alespoň zpočátku, stejně jako já, „ignorovali“. Sám přesně nevím, z jakého důvodu, zda to bylo ze zvědavosti, nadšení se pro věc, neuvědomění si všech pro a proti, nebo tím, že jsem si šel slepě za svým, hlavou proti zdi jako beran, ačkoliv jsem vlastně rak, každopádně mé konečné rozhodnutí bylo jasné, za zkoušku nic nedáš. Co čert nechtěl, shodou náhod a štěstí, kterému jsem šel naproti, jsem obstál ve výběrovém řízení a tak už vše nasvědčuje tomu, že budu, stejně jako ten hloupý Honza z pohádky, i já balit buchty a vyrazím do světa.
Proč to ale píši? Chci se chlubit? Rozhodně ne. Chtěl bych Vám alespoň přiblížit, co musíte splnit, abyste získali stejnou, nebo podobnou možnost, jako já. Co jsem tedy musel splnit? Do výběrového řízení se mohl přihlásit kdokoliv, kdo splňoval následující podmínky: dostatečná znalost anglického jazyka (prověřeno testováním), známka z anglického jazyka za poslední tři roky studia nesměla být horší, než dvojka, věk do 18ti let – nejsem si zcela jist, kolik byla spodní věková hranice, myslím, že 15 let. Dále bylo potřeba napsat esej, ve které bylo třeba popsat sebe, svou rodinu, jak trávíte volný čas, celkový rozsah kolem 700 slov. Po testování (které podle mě nebylo moc složité, v podstatě velmi podobné testy na „listening“ a „reading“, jako děláme na hodinách angličtiny, někdy dokonce i lehčí) byli z přibližného počtu 20 zájemců vybráni čtyři uchazeči, ze kterých si později vybrala americká strana jednoho vítěze. Abych ještě nezapomněl, po testování jsem dále musel vyplnit několik formulářů, to je už ale doslova formalita, pokud si pohlídáte potřebné termíny odeslání. Pak už Vám nezbývá nic jiného než čekat a doufat 😉
Jaká je teda celá pointa mého článku? Dělejte více než ostatní, účastněte se na první pohled zbytečných školních kol rozličných soutěží s rozličnými tématy, protože to jsou věci, které Vás posunou dál, věci, které Vám dávají výhodu před ostatními, aniž byste si to uvědomili. Nakonec i mezi námi studenty ne příliš oblíbená „Tvořivá klávesnice“, kterou musíme všichni dělat, je vlastně to nejlepší, co nás může potkat a otevírá nám další, jiné, dveře do světa. V neposlední řadě je potřeba si věřit, jít si za svým snem, následovat svoje srdce, i když nevěříte, že se do Vámi vytouženého cíle dostanete. Svět je plný náhod a štěstí, kterému jen musíme jít naproti a skočit po každé možnosti. Možná teď zním jako Vaši rodiče, možná mě máte za exota, anebo mi to prostě jen nevěříte, stejně jako jsem podobným článkům nevěřil ani já. Věřit mi nemusíte, možná si ale jednou na tento článek vzpomenete a pochopíte, co jsem se snažil sdělit.

Sdílejte příspěvek

Konec roku v kině

Do konce tohoto roku se v českých kinech můžeme těšit na filmové kousky doslova pro každého. Od komedií ryze pro ženskou část publika, pro děti, pro vyznavače hororů tak i pro milovníky historie a akčních trháků.
Anna Karenina (6.12) : Adaptace slavného románu L. N. Tolstého. Hlavní hrdinkou je mladá, krásná a inteligentní žena. Její muž má dobré postavení a ona nemá důvod si stěžovat. Je však nespokojená, seznamuje se s mladým důstojníkem Vronským. Následně od muže za Vronským odchází, její muž jí ale odmítá vydat syna. Anna ztrátou syna trpí, navíc ji postupně odsoudí celá společnost a Vronský ji přestává milovat.
Svatba mezi citróny (15.11): Po filmu Lepší svět oceněném Oscarem přichází režisérka Susanne Bier s mimořádnou romantickou komedií, která splňuje všechny definice tohoto žánru, přestože se nebojí ani vážných témat. Dvě velmi odlišné rodiny se setkávají v nádherné staré italské vile uprostřed citrónového sadu na pobřeží moře. Důvodem setkání je svatba krátce zamilované dvojice. Setkání rodinných příslušníků, starých lásek a kamarádů vynese na povrch spoustu vášní. Susanne Bier ve svém novém filmu Svatba mezi citróny spojila s citem a jistotou téma lásky, absurditu, humor, břitké dialogy…
Skyfall (25.10): Daniel Craig se opět představí v úloze Jamese Bonda, agenta 007, kterého stvořil Ian Fleming. Tentokrát má jeho akce název Skyfall a je to v pořadí už 23-tý film. V nejnovějším příběhu projde těžkou zkouškou jeho loajalita vůči i M, kterou dohání její vlastní minulost. Když MI6 napadne neznámy útočník, Bond musí najít a zneškodnit zdroj ohrožení – bez ohledu na to, kolik bude muset obětovat on sám.
Paranormal activity 4: Příběh hororu Paranormal Activity 4 volně navazuje na druhý díl, v němž démonem posedlá Katie vyvraždila rodinu své sestry s výjimkou nemluvněte Huntera, které unesla neznámo kam. Uběhlo pět let a tahle dvojice s velice pohnutou minulostí se přistěhuje na poklidné americké předměstí, které záhy poklidné být přestane. Paranormální sílu na vlastní kůži pocítí především matka s dcerou, které žijí v sousedství Katie. Po prvních nevysvětlitelných událostech instalují v domě kamery a další bezpečnostní prvky a nestačí se divit tomu, co na nich uvidí. Jenže u toho se temné síly, které se nad nimi stahují, nezastaví.
Hobbit (13.12): Neočekávaná cesta: „Hobit“ sleduje cestu ústřední postavy Bilbo Pytlíka, který se ocitne na dobrodružné výpravě, jejímž cílem je znovu si nárokovat ztracené trpasličí království Erebor, o které hobity připravil drak Šmak. Díky čaroději Gandalfu Šedému se Bilbo ocitne ve společnosti třinácti trpaslíků v čele s legendárním bojovníkem Thorinem. Jejich cesta je zavede do divočiny, přes tajemné země, kde se to hemží zlobry a skřety, smrtelnými obřími pavouky a kouzelníky. Ačkoli cíl jejich cesty – Osamělá Hora – leží na východě, musí se nejprve dostat z jeskynního systému, kde se Bilbo ztratí a narazí na někoho, kdo mu navždy změní život… na Gluma. Tady, sám s Glumem, na břehu podzemního jezera, skromný Bilbo Pytlík objeví nejen hloubku lstivosti i odvahy, která překvapí i jeho samotného, ale také získá do svého vlastnictví Glumův prsten „miláčka“, jenž skýtá nečekané a užitečné možnosti… Jednoduchý, zlatý prsten je spojen s osudem celé Středozemě takovým způsobem, jaký Bilbo nemůže ani tušit.
zdroj: cinestar.cz, csfd.cz

Sdílejte příspěvek

Evropský den jazyků na PSJG

Na našem gymnáziu jsou oslavy Evropského dne jazyků již tradicí, v letošním roce jsme slavili tento den 26.září. Účelem celé akce, jak název napovídá, je seznámit studenty se světově užívanými jazyky a procvičit si je. Výuka tedy probíhá odlišně – studenti, rozděleni ve skupinkách dle příslušného cizího jazyka, celý den hrají hry, konverzují a dozvídají se informace a zajímavosti z daných zemí. Myslím si,že se jedná o akci oblíbenou a jistě i užitečnou. Jelikož jsme spolu se svým kamarádem a kolegou, který tento den zachytil na svůj fotoaparát, Petrem Hýbnerem, dostali za úkol napsat o tomtu dnu článek, měli jsme možnost nahlédnout do jednotlivých skupin a zjistit, co se kde dělo.
Jak jsem již napsal výše, výuka probíhala v malých skupinkách. Své zastoupení měl samozřejmě jazyk anglický, dále německý, na naší škole velmi populární jazyk španělský a své místo měla také i francouzština. Nejdříve jsme navštívili španělský jazyk, neboť jsme mohli zhlédnout prezentaci argentinské studentky o své rodné zemi. Studenti měli také možnost se zeptat na zajímavosti ze života v Argentině, dozvěděli se o tradicích, zvycích a zajímavostech. V další skupině pak vařili „Guacamole“- pokrm z avokáda, rajčat, cibule a jogurtu podávaného s tradičními „nachos“. Nevěřili byste, jaká to je dobrota.
V německém jazyce nemohl chybět zpěv s paní profesorkou Bendlovou, takže se školou ozývalo „Biene Maja“ a další oblíbené písně studentů. Mezi další aktivity patřila samozřejmě důležitá konverzace, „ věc“, kterou si myslím,že v životě použijeme nejvíce. Výuku dále obohatily soutěže a hry, vítězové získali sladkou bonbónovou odměnu.
Pro mě osobně byla nejzajímavější francouzština, neboť té nerozumím ani slovo. Studenti si připravili prezentace o jednotlivých regionech Francie, o zvycích i jídle a postupně tak během dne celá skupina procestovala Francii křížem krážem. Program také obohatilo doplňování textu písní, např. od Edith Piaf – Non, je ne regrette rien. Ode mě patří studentům velký obdiv, já v textu ani nerozeznal, kdy jedno slovo začíná a končí.
Posledním jazykem byl jazyk anglický. Stejně jako v ostatních skupinách a jazycích i zde se asi nejvíce konverzovalo, studenti hráli hry a tak si zábavnou formou procvičovali své znalosti. U Paula jsme byli například svědky hry, ve které bylo potřeba v rychlosti využít slovní zásobu na dané téma.
Myslím si, že Evropský den jazyků se opět povedl,studenti se dozvěděli spoustu zajímavostí a doplnili tak své vědomosti nenásilnou formou. Za sebe mohu říci, že i mě tento den bavil, snad i mě něco naučil a posunul dále. Tak opět za rok na shledanou.

https://blog.psjg.cz/fotos/170.jpg

https://blog.psjg.cz/fotos/171.jpg

https://blog.psjg.cz/fotos/172.jpg

Sdílejte příspěvek

Toulky Evropou 2012

Ve čtvrtek 10. května navečer proběhl již 2. ročník akce s názvem „Toulky Evropou“, která je vyvrcholením půlroční práce studentů 1.F v zeměpise.

Chodba našeho gymnázia přivítala rodiče, sourozence, babičky, dědečky, ale i učitelé studentů, kteří pro všechny vyzdobili „stánky“ některých evropských států s ochutnávkami typických jídel. Iniciativě a nápadům se meze nekladly, takže žáci popustili uzdu své fantazii a vykouzlili nejenom mnoho výborných jídel, připravili i různé typické nápoje (alkoholické pouze pro osoby starší 18ti let, jak zdůraznil moderátor akce Marek Karlovský) a také soutěže a ankety pro příchozí.

Zlatým hřebem programu bylo vystoupení čtyř studentů s nejlepšími prezentacemi o státech Evropy, které vybrali hlasováním sami studenti 1.F. A nejen to, oni si celou akci připravili úplně sami. Počínaje plakáty, pozvánkami, programy, až po obsluhu výpočetní techniky a přivítání návštěvníků hosteskami. Myslím, že se akce opět velmi vydařila a všichni přítomní odcházeli spokojeni.
Mgr. Blanka Žitná

https://blog.psjg.cz/fotos/165.jpg

https://blog.psjg.cz/fotos/166.jpg

https://blog.psjg.cz/fotos/167.jpg

https://blog.psjg.cz/fotos/168.jpg

https://blog.psjg.cz/fotos/169.jpg

Sdílejte příspěvek