Reportáž z fotbalového turnaje v Číně

Na začátku srpna jsem byla nominována do fotbalového reprezentačního výběru dívek do 16 let. Měly jsme se zúčastnit mezinárodního turnaje v Číně ve městě Wej-fang. Tohoto turnaje se zúčastnily včetně nás 4 týmy – dívky z Číny, Japonska a USA. Ačkoli v mužském fotbale tyto země nijak nevynikají, v ženském fotbale naopak patří mezi elitu. Tyto tři týmy plus Německo, které se turnaje nezúčastnilo, jsou v ženském fotbale jednoduše ty nejlepší.

Do Číny jsme tedy 18. srpna odletěly jako naprostí outsideři. Nikdo z nás, ani hráčky, ani trenéři, neočekával výhry, spíše naopak, což se i potvrdilo.

První zápas s výběrem Číny jsme hrály 3 dny po příletu. Správně se člověk s každou hodinou posunu vyrovnává 1 den. Bohužel časový posun mezi ČR a čínským městem Wej-fang, kde jsme se my nacházely, je 6 hodin, a tak jsme byly ještě unavené a celkově zesláblé, když jsme nastoupily do zápasu. Bylo půl osmé večer místního času a my jsme v reprezentačních dresech nastupovaly na olympijský stadion s kapacitou 45 000 diváků (tolik lidí samozřejmě nepřišlo… to nikdo ani neočekával, ale i něco málo přes 3 000 diváků dokáže na stadionu udělat pěkný rámus), ze všech stran nás zabíraly kamery, jelikož zápasy z hlavního programu, tedy zápasy domácí Číny, bylo vždy možno sledovat živě, a za ruce nás drželi malincí Číňánci. Zazpívaly jsme falešně hymnu, podaly jsme si se soupeřkami ruce, zapózovaly jsme na oficiální fotografii a šly jsme si zakřičet pokřik.

Musím říci, že začátek se nám vydařil. Asi až do 30. minuty jsme s Číňankami držely krok a bezbrankové skóre. Pak holkám ale pomalu začaly docházet síly. Rázem se soupeřky dostávaly do vyložených brankových příležitostí. Do poločasu jsme dostaly 3 góly.

A začátek druhého poločasu nebyl o nic lepší. Číňanky rychle ještě další 3 góly přidaly. Já jsem si mohla obranu organizovat, jak jsem chtěla, ale nebylo to nic platné, protože moje pokyny mé spoluhráčky sice poslouchaly, ale byly na tom fyzicky už tak špatně, že je plnit nemohly. Únava z časového posunu, radikální změna klimatu oproti Česku a hlavně fakt, že v naší juniorské lize starších žákyň se hraje pouze 70 minut, zatímco tady jsme měly hrát 90, se projevila. Krátce před sedmdesátou minutou začaly holky chytat silné křeče. Nejprve stoperku Lucku (moji spolubydlící), která byla s neustupujícími křečemi večer dokonce odvezena i do nemocnice na kapačky, pak obránkyně a záložnice. Trenéři vystřídaly nejvyšší možný počet hráček. Asi v 75. minutě musela vystřídat i kapitánka, klíčová hráčka a druhá stoperka. Došlo ke změnám v rozestavení, já jsem si místo Lucky nasadila kapitánskou pásku a hrály jsme v deseti (včetně brankářky). Další góly už jsme sice neobdržely, ale naše hra spočívala víceméně v tom, že já, stoperky a obránkyně jsme si vyměňovaly balóny na vlastní polovině. V posledních pěti minutách odešly ze hřiště ještě další dvě naše hráčky. Jedna kvůli křečím (jako už většina střídajících) a Andy s naraženou pánví (s čímž jí také jako druhou pacientku spolu s Luckou, kterou jsem již zmiňovala, odvezli do nemocnice).

Abych tedy zhodnotila náš první zápas… je to složité. Vím, že se holky snažily, že podmínky byly náročné a že se mi to z postu brankaře asi lehce říká, ale nezvládly jsme to. Neříkám, že jsme to neočekávaly, ale když mezi očekávání a realitou je vždycky rozdíl.

Druhý zápas proti Japonsku se nám vyvedl lépe. Hlavně proto, že se nám podařilo vstřelit náš první (a jediný) gól na turnaji. Od 15. do 41. minuty jsme vedly 1:0. O poločase jsme tedy do šaten odcházely s celkem uspokojivou remízou. Deset minut po změně stran jsme ale během dvou minut dvakrát inkasovaly. Japonky pak navýšily skóre ještě v 81. a 84. minutě. Oba góly padly bleskově po sobě. Fyzicky na tom holky byly oproti prvnímu zápasu lépe, což bylo fajn, ale výsledek byl zase nepříznivý.

Třetí zápas proti USA jsme měly (my i realizační tým) problém s rozhodčími, které první polovinu zápas odpískaly v černých dresech, jež se velmi podobaly černým dresům našich soupeřek. Například naše střední záložnice Johy si paní rozhodčí hlídala, jako by to byla útočnice Ameriky. Po mnoha důrazných upozorněních, jak od nás od hráček, tak i od trenérů, se po poločase naštěstí rozhodčí ukázaly ve žlutém a alespoň tyto problémy ustaly. Zápas nakonec skončil 0:3. Američanky, které celý turnaj vyhrály, byly výrazně lepší, měly skvělou techniku a byly velmi rychlé. Jak do hodnocení napsali naši trenéři, pro všechny tři týmy, se kterými jsme se na turnaji setkaly, by byly vhodnějšími a důstojnějšími soupeřkami spíše dívky z kategorie U19.

Ačkoli jsme tedy na turnaji skončily na 4. místě, byl to neuvěřitelný zážitek. Cestovat do takové země, jako je Čína, je prostě dobrodružství. A o to větší, když celou dobu nosíte na prsou českého lvíčka.

Bára Beránková (3.F)

Příjemné australské Jitro aneb Proč bychom se netěšili v Sydney Opera House

Studentky PSJG Michaela Roubalová (5.F), Alžběta Medková (3.F), Anna Klimentová (1.G), Veronika Neckařová (1.G) a Kateřina Vukmirovičová (1.G) se s Královéhradeckým dětským sborem Jitro (umělecký vedoucí a sbormistr prof. PhDr. Jiří Skopal, CSc., klavírní doprovod Michal Chrobák) koncem června vypravily skoro na dva týdny na mezinárodní hudební festival (Australian International Music Festival) do australského Sydney, kde se představily přední pěvecké sbory z celého světa.

V Sydney Jitro postupně vystoupilo v Angel Place City Recital Hall, Sydney Opera House a Sydney Town Hall (soutěžní vystoupení). Následně bylo vybráno i pro závěrečný galakoncert v St. James Church a galavečer (jako jediný, tedy vítězný sbor!) s vyhlášením výsledků v Sydney Town Hall. Ač se to zdá téměr neuvěřitelné, opravdu si ze Sydney (při své první účasti) přivezl královéhradecký sbor zlato za vítězství na tomto prestižním festivalu!

Podrobnou reprotáž (samozřejmě nejen o zpívání) si lze přečíst na stránkách Jitra či časopisu Harmonie (který o australském turné Jitra informoval také již před odletem), níže je přiložen i článek z Mladé fronty, krátce o velkém úspěchu Jitra informoval také Hradecký deník, prohlédnout si lze další fotografie (zde uvedené jsou převzaty z obou výše uvedených zdrojů). Jako závdavek zde přejímáme dvě ukázky. Ta první zachycuje soutěžní vystoupení Jitra:

Sbory vystupující před námi byly na výborné úrovni. Teď jsme na řadě my. Už zní Ascendit Deus. Všechno běží, jak má. V Jiráskově Te laudamus taky všechno vyšlo. Třetí skladbou je Hoj, hura, hoj a sólisti jsou … perfektní. A na závěr Gorale. Publikum jen zírá na hru tónů, fyzické potyčky, přesnost intonace a bezchybnou rytmiku. Poslední výskot, dupnutí a je konec. A auditorium vstává a tleská a tleská a tleská, volá a doslava jásá. Dokonce i potom, co jsme odešli. Ti, kteří nás vidí na chodbě a v zákulisí, spontánně tleskají i dlouho po našem vystoupení a volají „brávo!“. Dokázali jsme to! Zúročili jsme vše, co jsme do přípravy vložili, zkušenosti i profesionální přístup před vystoupením. Ještě zůstaváme v hledišti do konce programu, abychom podpořili ostatní, a potom už spěcháme k hotelu, rychle se převléct do civilu a honem na večeři. Ne proto, že by restaurace už brzo zavíraly, prostě už máme hlad, vždyť je deset hodin.

Ještě jsme v euforii. Myslíme na ostatní, kteří s námi nemohli jet, na učitele, paní ředitelku, ostatní zpěváky, rodiče a další lidi kolem sboru. I díky Vám jsme dnes mohli předvést, co to znamená, když se řekne Jitro.

Ta druhá se týká vyhlášení výsledků:

Abychom to neprotahovali, protože všichni asi čekáte na výsledky soutěže a my musíme balit – MÁME ZLATO! Získali jsme nejvíce bodů ze všech soutěžících. Proto jsme také byli vybráni, abychom jako jediný sbor účinkovali v rámci Galavečeru. Po vyhlášení výsledků vypukla velká párty pro všechny zúčastněné, kde jsme oslavovali a poněkud se zdrželi.

Těžko říci, zda si dívky plně uvědomují, jak velkého úspěchu v Sydney dosáhly. Obvykle se mluví o životním úspěchu, protože takový se zpravidla už neopakuje. Ovšem pro Jitro a prof. J. Skopala takové zásady nejspíš neplatí…

Mgr. Jiří Aubris

Mezinárodní finále soutěže v interpretaci frankofonní písně 2018

Dne 11. 5. 2018 jsme vyrazili do Bánské Bystrice, na mezinárodní soutěž interpretace frankofonních písní.

Do Bánské Bystrice jsme jeli vlakem. Naše cesta začala na hlavním nádraží v Hradci Králové, dále jsme jeli přes Pardubice, kde jsme přestoupili na vlak, který jel až do Žiliny. Nakonec jsme se ze Žiliny dostali až do Bánské Bystrice. Tam jsme byli ubytováni v Gran hostelu přímo na náměstí. Hostel byl velice pěkný a příjemný. Zajímavé také bylo to, že tento hostel byl v té době otevřený pouze dva týdny.

První den jsme nakonec strávili ve městě, které jsme důkladně prošli. Druhý den začal snídaní. Asi v deset hodin ráno totiž začaly zkoušky v klubu Zahrada. Chvíli jsme zkoušeli, ale ne dlouho. Soutěž začala ve tři hodiny. Mezinárodní kolo bohužel začalo až v pět hodin, protože před ním probíhalo ještě národní kolo pro Slovensko. Mezinárodního kola se zúčastnily 4 státy – Slovensko, Česká republika, Maďarsko a Polsko. Soutěž proběhla ve třech kategoriích. Kategorie do 14 let, kde jsem soutěžil já, kategorie 15 až 17 a kategorie 18 a více, kde soutěžila paní profesorka Mgr. Martina Forejtková. Já jsem ve své kategorii obsadil čtvrté místo a paní profesorka ve své kategorii vyhrála. Nakonec celá soutěž skončila kolem osmé hodiny.

Třetí den jsme museli vstávat už v pět hodin ráno, abychom stihli vlak. A tím skončil náš výlet do Bánské Bystrice. Ze soutěže jsem měl velice dobrý pocit, ale rozhodně si myslím, že je vždy co zlepšovat a já se velice těším na další rok.

David Jandl (1.F)

Soutěžní písně jsou dostupné na internetu:
kategorie do 14 let (vystoupení Davida Jandla začíná v čase 10:12).
kategorie 15 – 17 let
kategorie 18 a více let (vítězná píseň Mgr. M. Forejtkové je samozřejmě hned na začátku)

O mimořádném úspěchu Davida Jandla už informovala v Aktualitách Mgr. Martina Forejtková. Podobného úspěchu dosáhlo PSJG i loni v Budapešti.

Exkurze do Národního divadla

Je čtvrteční dopoledne 22. dubna 2018, a to znamená, že jsme se my, studenti druhého ročníku Prvního soukromého jazykového gymnázia v Hradci Králové, vydali do Prahy na exkurzi do Národního divadla. Veselý doprovod nám dělají pedagogové Dana Vejběrová, Martina Poláčková a Jiří Aubris.

Netrpělivě přešlapujeme na hlavním vlakovém nádraží v Praze a vyhlížíme poslední opozdilce. Cílem naší výpravy je budova Národního divadla, kde máme od dvanácti hodin domluvenou prohlídku.

Po cestě navštěvujeme několik dalších zajímavých míst. První ze zastávek je nedaleký pomník svatého Václava, který se nachází na stejnojmenném náměstí. Stojíme na takzvaném místě „pod ocasem“. Když se otočíte směrem zády k honosnému pomníku, vidíte přímo na budovu Národního musea. Jindy byste mohli spatřit tyčící se nádhernou novorenesanční stavbu, ale nyní je budova v přestavbě, takže vidíte pouze obrovskou budovu zahalenou v bílých pláštích.

Pokračujeme přes Václavské náměstí. Přicházíme k místu, kde stávalo v dobách národního obrození divadlo Bouda. Kvůli davům lidí se nezdržujeme na dlouho a jdeme dále přes náměstí.

Třetím zajímavým místem je budova Stavovského divadla, která zde stojí již od roku 1783. Na rozdíl od divadla Boudy existuje a funguje až dodnes. Další památkou, kterou obdivujeme, je nedaleké Karolinum.

Pospícháme Železnou ulicí, abychom se dostali na Staroměstské náměstí. Všude voní lákající pochutiny. My ale nezpomalujeme a pokračujeme dále. Po chvíli cesty přicházíme ke vchodu Klementina. Zde se nachází původně barokní univerzitní knihovna (dnes Národní knihovna) a astronomická věž. Procházíme dvorem a pokračujeme dalšími pražskými uličkami.

Příští zastávka je před Karlovým mostem. Všichni si prohlížíme pomník Karla IV., který se nachází na Křižovnickém náměstí. Nyní se už přesouváme k Národnímu divadlu.

Vítají nás dva milí hovorní pánové. Jsme rozděleni do dvou skupinek. Prohlídka začíná. Jako první navštěvujeme šatny divadla. Na zemi je položený karmínově červený koberec a stěny jsou zdobeny obřími zrcadly. Dále nás pán v šedém saku vede do sklepních prostorů, kde je vidět základní kámen. Pan průvodce nám zde vypráví o založení divadla a jeho požáru.

Teď stoupáme po nekonečných schodech vzhůru, až se objevujeme přímo v nejvyšších řadách hlediště. Usedáme na červené sedačky a posloucháme vyprávění o vybavení tohoto sálu a celého divadla.

V posledních chvílích naší prohlídky pokračujeme do sálku, který má zdobený strop. Většina obrazů má tématiku českých pověstí. Postupujeme do příchodové haly a naše prohlídka končí.

Naším posledním úkolem je dostat se zpět na hlavní vlakové nádraží a stihnout vlak, který odjíždí za hodinu.

Karolína Ullrichová (2.A)

Reportáž z exkurze do Národního divadla zveřejňujeme právě dnes jako připomínku 150. výročí položení základního kamene naší divadelní „Zlaté kapličky“ .

ICYS 2018 – Bělehrad, Srbsko

Ve čtvrtek 19. 4. 2018 v brzkých ranních hodinách se pětice studentů PSJG (Lenka Rajmontová, Markéta Šimková, Daniel Šimek, Ondřej Ivančak a Filip Solař) v doprovodu Mgr. Jakuba Svitáka vydali na cestu do Bělehradu, hlavního města Srbska. Účelem této výpravy byla týden trvající účast na již 25. ročníku Mezinárodní konference mladých vědců (ICYS), vědecké soutěže pro talentované středoškoláky, kteří musí přesvědčit odbornou porotu o tom, že právě jejich výzkumný projekt je dostatečně odborný, inovativní a užitečný, aby mohl být oceněn medailí. V tomto roce se konference zúčastnilo přibližně 180 studentů reprezentujících celkem 29 zemí z celého světa, kteří soutěžili v 6 vědeckých kategoriích: Matematika, Fyzika, Strojírenství, Výpočetní technika, Ochrana životního prostředí a Life Science, která zahrnuje biologii, biochemii, medicínu atp.

Projekt Lenky Rajmontové se týkal vývoje aplikace pro mobilní telefony, která má vést k dokonalejší péči o městskou zeleň díky její vylepšené evidenci – kategorie Ochrana životního prostředí. Markéta Šimková prováděla výzkum v oblasti vývoje léků proti nervovým plynům často používaným například při teroristických útocích v Sýrii – kategorie Life Science. Daniel Šimek se zabýval tvorbou anaglyfů (obrázků, které se jeví jako trojrozměrné při použití speciálních brýlí) pro edukační účely – kategorie Výpočetní technika. Ondřej Ivančak pátral po účinných a ekologicky vhodných způsobech, jak z vody odstraňovat textilní barviva – kategorie Ochrana životního prostředí. Filip Solař se zabýval gelovou dozimetrií, jakožto účinným nástrojem v radioterapii – kategorie Fyzika.

Co se týče samotné úspěšnosti našeho týmu v soutěži, Ondřej Ivančak a Filip Solař získali čestné ocenění. Oběma čestně oceněným studentům patří velká gratulace. Při obrovské konkurenci, která na této soutěži panuje, se jedná o skutečný úspěch. Zbývajícím třem reprezentantům naší školy děkujeme za vynaložené úsilí.

ICYS 2019 bude pořádán v Kuala Lumpur, hlavním městě Malajsie, což je mimochodem jedna z opakovaně se účastnících a velmi úspěšných zemí na ICYS. Možná, že zrovna vám se naskytne možnost zúčastnit se a výborně se umístit.

 

Mgr. Jakub Sviták