PSJG na krajských stránkách aneb Poznáte je?

18. září 2019 se konalo slavnostní setkání vítězů krajských kol předmětových soutěží a jejich organizátorů s představiteli Královéhradeckého kraje – hejtmanem PhDr. Jiřím Štěpánem, PhD., a náměstkyní hejtmana pro resort školství, kultury a sportu Mgr. Martinou Berdychovou. Na facebookových stránkách Královéhradeckého kraje můžeme na řadě snímků pochopitelně spatřit studenty (vítěze krajských kol) či pedagogy (organizátory) PSJG. Poznáte je?

Všechny snímky lze nalézt ZDE.

Mgr. Jiří Aubris

30 let od listopadového převratu

V úterý 17. září 2019 se na Pivovarském náměstí konal koncert k 30. výročí obnovení demokracie (sametové revoluce). Jeho pořadatelem byl Královéhradecký kraj s podporou společnosti C. Bechstein Europe.

Přesně v 19.30 přivítala všechny zúčastněné nedávná absolventka PSJG Ema Hubáčková, moderátorka celého slavnostního večera. Ta nejprve pozvala na pódium hejtmana Královéhradeckého kraje PhDr. Jiřího Štěpána, Ph.D., který ve svém projevu připomněl význam 17. listopadu 1989 i 1939 a potřebu předávat povědomí o těchto zlomových událostech našich dějin nové generaci.

Potom tu již bylo místo pro hudbu Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů a dalších skladatelů. Jako první ovšem zazněla Tylova a Škroupova píseň Kde domov můj, výjimečně s oběma slokami.

Dlužno podotknout, že představitelé našeho kraje připravili pro významné výročí vskutku důstojný koncert. Naše absolventka tak na pódium postupně pozvala operní pěvkyně Emu Hubáčkovou a Sylvu Čmugrovou, korepetitorku opery Národního divadla Praha Jitku Nešverovou a klavírního virtuosa Vladimíra Župana.

Koncertu tentokrát ne zcela přálo počasí, ale nakonec i to se na čas umoudřilo, a i když nakonec poslední z Dvořákových Moravských dvojzpěvů podlehl náporům vichřice a deště, diváci odcházeli spokojení.

Kdo koncert v úterý nestihl, může se na něj podívat na facebookových stránkách Královéhradeckého kraje.

Mgr. Jiří Aubris

Be Sea

Ne, nechceme nikoho nabádat, aby se proměnil v moře. Název našeho příspěvku odkazuje jinam. K projektu absolventky PSJG, dnes vysokoškolské studentky a grafičky, Anny Milerové. Jeho cílem je přispět ke snížení plastové stopy a množství odpadků v oceánech. Někdo jen mluví, jiný se omlouvá, že se nedá nic dělat – a někdo prostě přiloží ruku k dílu a dělá to, co může.

Aniččin projekt propojuje ochranu přírody a umění. Začala benefičním prodejem uměleckých děl, kdy výtěžek prodeje je určen na ochranu oceánů. Dnes už má Anička kolem sebe řadu spolupracovníků, se kterými založila spolek Be Sea Ochrana oceánů. Jejich aktivity se viditelně rozrůstají, stačí se podívat na příslušné (byť ještě nedokončené) internetové stránky, nebo si přečíst příspěvky v Hradeckém deníku či Mladé frontě; všiml si jich i rozhlas (dokonce dvakrát) a televize.

Dnes již spolek nenabízí pouze umělecká díla či ekotašky a kartáčky na zuby z bambusu, ale pomáhá také tam, kde je to nejvíce potřeba. V některých oblastech musejí začít tím, že místním lidem řeknou, že topit se v odpadcích není normální, resp. že se dá žít také jinak. A začít uklízet, ale také vzdělávat, především děti. Zamoření oceánů plastovými odpady je, jak je obecně u nás známo, vskutku alarmující.

Řekl bych, že největším Aniččiným zážitkem, o němž se zmiňuje, bylo setkání s velrybím žralokem, kterého si pohladila (naštěstí asi věděl o Aniččině lásce k moři a jeho obyvatelům – obyčejným smrtelníkům vřele nedoporučuji…), a největším překvapením (pro absolventku PSJG), že se děti na Lomboku neučí ve škole anglicky. Když se začtete, zaposloucháte a zadíváte do různých příspěvků, můžete posoudit, zda jsem hádal správně.

Snímky jsou převzaty ze stránek Českého rozhlasu.

Mgr. Jiří Aubris

Exkurze do Terezína

V úterý 16. dubna 2019 jsme v rámci výuky dějepisu navštívili památnou oblast Terezín. Z autobusu nejprve vystoupila skupina rozesmátých studentů, nicméně s pohledem na typický nápis „Arbeit Macht Frei“ se nálada účastníků značně změnila.

Nejprve jsme si prohlédli Malou pevnost. Ač byla původně využívána jako vojenské opevnění, my jsme se zde blíže seznámili především s jejím pozdějším využitím. Během první světové války sloužila jako věznice pro politické vězně, ve druhé světové válce pak jako věznice pražského gestapa. Nahlédli jsme do místností obývaných velícími důstojníky, poté do skupinových cel i samotek (kde byl mimo jiné vězněn i sarajevský atentátník Gavrilo Princip), do koupelny, prádelny, dokonce i do „na oko“ vytvořené holírny, která samozřejmě nikdy nebyla využívána. Na závěr prohlídky Malé pevnosti jsme se zastavili v kině určeném původně zaměstnancům, kde jsme zhlédli dobový propagandistický film nazvaný „Město věnované Židům“.

Dalším bodem naší exkurze bylo muzeum židovského ghetta umístěné v tehdejším domě mládeže. Muzeum bylo zajímavé především svou autenticitou. Všechny účastníky nepochybně nejvíce zaujaly obrázky a básně, kterými tehdejší děti ztělesnily atmosféru, jaká zde panovala v minulém století. Dále jsme též měli možnost pročíst si zde nejrůznější právní ustanovení týkající se židovské otázky či například prohlédnout si dobové předměty jako nášivky židovských hvězd či hygienické potřeby některých obětí.

Je nepochybně důležité, abychom tuto nepříliš vzdálenou etapu historie měli na paměti, proto děkuji paní profesorce Tlustošové a terezínským průvodcům, že nám poskytli možnost se o ní dozvědět více. Jak je patrné na přiložených fotografiích naší studentky Kateřiny Richtrové z 3.A, exkurze skutečně všechny velice oslovila.

Julie Hejnicová (3.A)