Co si budeme povídat, všichni jsme vyrostli na pohádkách a tu o hloupém Honzovi, který se jednoho dne svalil z pece a rozhodl se vydat do světa, zná snad každý. Já ji měl jako malý obzvlášť rád, snad kvůli shodě jmen, snad kvůli té představě a šťastnému konci, každopádně byla to skoro #1 pohádka mého dětství. Nikdy mě snad ale ani ve snu nenapadlo, že bych se jednou mohl dostat do stejné situace… Pravda, můj případ se od pohádky v několika ohledech liší. Předně doufám, že nejsem až tak moc hloupý Honza a dále pak například také tím, že nemám doma pec, ze které bych se mohl svalit a říct si: „Tak, lenosti bylo dost, mámo dej mi buchty, jdu do světa!“ Něco společného se ale přeci jen najde.
Chtěl bych se s Vámi podělit o, řekněme, moji zkušenost. Možná jste někteří z Vás zaznamenali nabídku prostřednictvím školního e-mailu na roční stipendijní pobyt na střední škole v USA a dost možná, jste ji, alespoň zpočátku, stejně jako já, „ignorovali“. Sám přesně nevím, z jakého důvodu, zda to bylo ze zvědavosti, nadšení se pro věc, neuvědomění si všech pro a proti, nebo tím, že jsem si šel slepě za svým, hlavou proti zdi jako beran, ačkoliv jsem vlastně rak, každopádně mé konečné rozhodnutí bylo jasné, za zkoušku nic nedáš. Co čert nechtěl, shodou náhod a štěstí, kterému jsem šel naproti, jsem obstál ve výběrovém řízení a tak už vše nasvědčuje tomu, že budu, stejně jako ten hloupý Honza z pohádky, i já balit buchty a vyrazím do světa.
Proč to ale píši? Chci se chlubit? Rozhodně ne. Chtěl bych Vám alespoň přiblížit, co musíte splnit, abyste získali stejnou, nebo podobnou možnost, jako já. Co jsem tedy musel splnit? Do výběrového řízení se mohl přihlásit kdokoliv, kdo splňoval následující podmínky: dostatečná znalost anglického jazyka (prověřeno testováním), známka z anglického jazyka za poslední tři roky studia nesměla být horší, než dvojka, věk do 18ti let – nejsem si zcela jist, kolik byla spodní věková hranice, myslím, že 15 let. Dále bylo potřeba napsat esej, ve které bylo třeba popsat sebe, svou rodinu, jak trávíte volný čas, celkový rozsah kolem 700 slov. Po testování (které podle mě nebylo moc složité, v podstatě velmi podobné testy na „listening“ a „reading“, jako děláme na hodinách angličtiny, někdy dokonce i lehčí) byli z přibližného počtu 20 zájemců vybráni čtyři uchazeči, ze kterých si později vybrala americká strana jednoho vítěze. Abych ještě nezapomněl, po testování jsem dále musel vyplnit několik formulářů, to je už ale doslova formalita, pokud si pohlídáte potřebné termíny odeslání. Pak už Vám nezbývá nic jiného než čekat a doufat 😉
Jaká je teda celá pointa mého článku? Dělejte více než ostatní, účastněte se na první pohled zbytečných školních kol rozličných soutěží s rozličnými tématy, protože to jsou věci, které Vás posunou dál, věci, které Vám dávají výhodu před ostatními, aniž byste si to uvědomili. Nakonec i mezi námi studenty ne příliš oblíbená „Tvořivá klávesnice“, kterou musíme všichni dělat, je vlastně to nejlepší, co nás může potkat a otevírá nám další, jiné, dveře do světa. V neposlední řadě je potřeba si věřit, jít si za svým snem, následovat svoje srdce, i když nevěříte, že se do Vámi vytouženého cíle dostanete. Svět je plný náhod a štěstí, kterému jen musíme jít naproti a skočit po každé možnosti. Možná teď zním jako Vaši rodiče, možná mě máte za exota, anebo mi to prostě jen nevěříte, stejně jako jsem podobným článkům nevěřil ani já. Věřit mi nemusíte, možná si ale jednou na tento článek vzpomenete a pochopíte, co jsem se snažil sdělit.
