V životě člověka existují momenty nebo okolnosti, které mají neuvěřitelnou moc změnit jeho směřování jistým, osudovým způsobem. A tímto osudovým prvkem v mém životě se stala hudba. A věřte mi, není to klišé. Protože na otázku, jakou roli hraje v mém životě hudba, existuje pouze jediná správná odpověď: klíčovou.
Upřímně – bez hudby si nedokážu představit ani sekundu svého života. Hudba je v mém chápání kosmickou energií, která nabíjí moje tělo „smyslem“, a vzduchem, který plní mé plíce životodárným kyslíkem. Je to moje „červí díra“ do jiného vesmíru, ve kterém mohu být vším, čím chci. Nevím, kdy přesně se to stalo, že jsem poprvé zaslechla melodii, která mě okouzlila. Muselo to být hodně dávno. Možná jsou v tom i geny, protože oba moji rodiče jsou hudebně založeni. Taťka v mládí hrál v kapele na kytaru a mamka od pěti let hraje na piano. Já sama jsem dva roky na piano hrála také. Bylo to sice hodně těžké, ale ten pocit: k nezaplacení.
Někdy tak přemýšlím, jaké to je být neslyšící. Něco takového si vůbec neumím představit – nemít možnost tu krásu poznat. Stejně tak nedokážu pochopit, že někdo hudbu prostě neposlouchá. Podle mě musí být život člověka bez hudby strašně ochuzený a nudný.
A je tu ještě jedna dimenze, kterou mi hudba pomohla otevřít a pochopit. Jde o konkrétní hudební skupinu Evanescence, která mi neuvěřitelně pomáhá překonávat nelehké životní situace. Každá jejich písnička pro mě představuje jistou vzpomínku, asociace na minulost a také velmi přesný recept pro zvládnutí mých budoucích životních zkoušek. Možná to bude znít přemrštěně, ale myslím, že bez jejich hudby bych vše stěží zvládala. Ta hudba je mou životní inspirací. Když mě něco trápí, pustím si písničku a vykřičím vše, co mám na srdci. A ještě psaní textů – to mi přináší neuvěřitelné odreagování. Je to něco jako deníček. Pokud chce člověk něco říct, a není schopen to plnohodnotně anebo přesně vyjádřit slovy, hudba je ideální řešení. I proto se hudba úspěšně používá jako terapie, když jsou lidé v hluboké depresi a odmítají komunikovat.
Otevřenost různým hudebním žánrům nám může dát mnohem větší rozhled a rozvíjet v nás toleranci k jiným národům a kulturám. Hudba může fungovat jako univerzální jazyk, kterým lze komunikovat zcela přirozeně s lidmi z různých částí světa a sdílet s nimi stejné pocity. Je tady ještě jedna důležitá věc: ke kvalitní melodii patří nerozlučně kvalitní text. Někdy si dokonce myslím, že ta slova jsou v jistých situacích snad důležitější než samotná melodie. V hudbě, stejně jako v životě totiž hledám příběh. Protože bez skutečného příběhu je vše jen prázdný obal.
Text byl původně publikován na portálu iDnes v rámci projektu Studenti čtou a píší noviny.
