Odcházení – recenze

Na Odcházení jsem přišla. Přišla jsem s dojmem, že jdu na normální klasický český film, kterých je tu dostatek. Vlákal mě vlastně jen fakt, že je to předpremiéra. A na té jsem ještě nikdy nebyla. Ale teď k samotnému filmu. Je to zfilmované divadelní představení, tudíž si musíte zvyknout na scény, které na sebe časově nenavazují. Jako například; postava jde po schodech, avšak na dalším záběru už sedí na židli a ostatní postavy jsou rozestavěné kolem ní v úplně jiném pořádku, než v první scéně.
Po přijmutí této maličkosti si začnete užívat film. Vnímáte nejen výborné herecké výkony, v tomto směru musím pochválit Václava Havla, coby začínajícího režiséra, že dokázal z herců vzít jen to dobré. Všímáte si také detailů, jako příklad bych uvedla kámen před vilou. Stojí si tam na pěkně udržovaném chodníčku, ale stává se po chvíli trnem v oku nejen divákům, ale i hercům/postavám. Komorník o něj vždy zakopne, samotný Rieger ho přeskakuje, někdy smutně, někdy vesele, podle toho, jakou má momentálně náladu. Dalším zajímavým momentem je louže. Hluboká louže, která zabírá celou šířku cesty. A protože je to vstupní cesta, postavy s ní musí zápasit, ať chtějí nebo nechtějí. Někdo si vybere způsob, zcela spontánně ji přebrodit a nedbat na promočené boty, někdo ji přeskočí s veselým výkřikem a někdo se jí rozhodne obejít tak velkým obloukem, že mu ta cesta na druhou stranu trvá třikrát déle.
Krásný humor Havla dokazuje i vysprejovaný nápis na zdi ,,dost bylo Havla‘‘. Já osobně jsem si ho vůbec nevšimla, zaregistrovala jsem ho až ve filmu o filmu.
Úžasné na tomto snímku je také to, že vám dává podnět k přemýšlení na několik dní dopředu. Právě při psaní této recenze jsem došla k závěru, že na něj musím jít ještě jednou. Mám obavy, že mi unikly věci, kterých jsem si předtím nevšimla.
Musím také pochválit hudbu, úvodní písničku si budete zpívat celou cestu domů. Ostatně, zpívala si jí i Tatiana Vilhelmová, když vycházela ze sálu. Dalším krásným songem je také Beethovenova devátá symfonie, poněkud předělaná, aby pasovala do modernější doby, ale celkový dojem nekazí. Právě naopak. Myslím si, že scéna s touhle hudbou patří mezi nejsilnější v celém filmu.
Ráda bych také pochválila kameru, pro některé to může působit poněkud strnule, u tohoto díla zastávám názor, že mu naopak prospěla…
Pro případné návštěvníky filmu bych ráda objasnila tuto věc. Já osobně jsem tímto snímkem nadšená, ovšem z doslechu a z různých diskuzí jsem zjistila, že názory na film jsou velmi rozporuplné. Může se vám tento snímek hodně nelíbit nebo naopak hodně líbit. A s tím ,hodně‘ nepřeháním.
Na závěr; nebudu dělat reklamu, ale najděte si někdy chvilku a běžte se na Havlův první režisérský počin podívat!
A jako tip přidávám: pokud budete hodně ostražití při závěrečných titulcích, všimněte si prosím jména psa….

Atmosféra na předpremiéře – Ester Kuželová, 3.F

Na předpremiéru dorazili herci z Havlova debutu Odcházení: Eva Holubová, Stanislav Zindulka, Jaroslav Dušek a Tatiana Vilhelmová s Vojtou Dykem (ten ve filmu nehrál). Poté, co se filmový kotouč dotočil, jsme dostali možnost hovořit s herci a s producentem Jaroslavem Boučkem. Původní záměr byl, že do hradeckého CineStaru přijede i pan prezident Havel – režisér filmu – se svou manželkou Dagmar. Jenomže, jak všichni víme, pan prezident je hospitalizován v pražské Střešovické nemocnici.
Zdálo se nám, že největší pozornost na sebe strhává Vojta Dyk, který byl po celou dobu obklopen mladými slečnami. Ochotně rozdával autogramy i úsměvy.
Evu Holubovou jsme se snažily odchytit po dokončení jejího rozhovoru pro internetové zpravodajství, to se nám ovšem nepovedlo, utekla na druhou stranu, než jsme předpokládaly. Podařilo se to až po chvilce usilovného nadbíhání, podpis nám ale ochotně věnovala.
Tatiana Vilhelmová se nám zprvu také úspěšně vyhýbala, ale i tato mise skončila úspěšně.
Překvapilo mě, jak mile se k nám choval Jaroslav Dušek. Musím se přiznat, že jsem si k němu šla pro podpis v podstatě kvůli tomu, abych měla celou čtveřici herců. Nakonec jsem ale velmi vděčná, že jsem to udělala.
Podpis nám věnoval a dali jsme se do řeči. Asi z nás vyzařovalo nadšení, protože se nás ptal, co říkáme na film. Byly jsme uchvácené, pan Dušek z toho měl upřímnou radost a zavedl nás k producentovi filmu panu Boučkovi. Svěřili se nám, že oni mají film velice rádi, ale že se obávali, jak jej bude hodnotit obyčejný divák. Asi jsme je přesvědčily, že obyčejný divák je nadšen i když novinářské recenze říkají něco jiného. (Musíme přiznat, že je možné, že to tak bude, někteří lidé hned po skončení filmu rázně odešli z kina s otráveným výrazem ve tváři).
Už před tím jsme se zmínily, že jsme nejspíš nejmladší návštěvnice předpremiéry. Pan Dušek byl opravdu nadšen, zpozoroval, že Eva Holubová právě telefonicky hovoří s panem Václavem Havlem, rozběhl se k ní. Cestou nám sdělil, že se chystá umožnit nám hovor s ním. Překvapil nás. Krátce pana prezidenta pozdravil a předal nám telefon.
Začala jsem mluvit, zněl unaveně, ale když jsem mu vylíčila naše nadšení z jeho filmu, v hlase se mu objevila neskrývaná radost. Svěřil se mi, že netušil, že on, jako starý pán se trefí do vkusu nejmladší generace.
Anička měla radost z Vojty Dyka a já z rozhovoru s panem prezidentem Havlem.
Tento výjimečný film vám doporučujeme. I po několika dnech v nás nenechává chladnými. Těšte se na premiéru, která proběhne 24. března 2011

Sdílejte příspěvek

European Youth Parliament Helsinki 2011

Helsinki 2011

European Youth Parliament, 10 Year Jubilee Session

10-14 February 2011

Šlo to rychle. V lednu jsem se dozvěděla, že jsme dostali, jako gymnázium, pozvání na Evropský Parlament mládeže do Finska (EYP Helsinki). Neměli jsme tým, neměli jsme témata, neměli jsme peníze na cestu, neměli jsme nic a nikdo nic nevěděl. Říkala jsem si, že Finsko je velmi lákavá nabídka, ale popravdě řečeno, moc jsem nevěřila, že se nám nakonec podaří dostat se mezi „elitu“ složenou z mladých lidí. Sháněla jsem letenky a sháněla jsem je opravdu dlouho. Do Finska nikdo z Prahy nelétá, a když už, tak letenky jsou v řádu desetitisíců. Ale náhoda zase ukázala svou sílu a letenky jsem sehnala! Ale co dál? Stále jsme neměli tým. Byly jsme 2 a potřebovali jsme další 3 lidi. To byl problém, čtvrťáci mají maturitní ples, tak nepojedou. A nikomu se moc nechtělo. Ptala jsem se náhodně lidí, kteří mi byli doporučeni profesory angličtiny. A sehnala jsem! Super. Teď už jenom doladit detaily a může se jet. Kontaktovali jsme Finsko, že přijedeme. Byli rádi, nečekali, že když to víme jen tři (!!!) týdny, že pojedeme. Poslali nám naše rozdělení do komisí. A přípravy začaly a nervozita rostla…

Přiletěli jsme do Finska, svítilo sluníčko, z letištní haly se zdálo býti mnoho stupňů nad nulou. Nejen, že bylo -16, ale ještě foukal vítr. Neříkali, náhodou, že má být +2? Koukala jsem na počasí a jako obvykle- předpovědi lžou!
Unaveni 12 hodinovou cestou a ošlehaní nezvykle studenou zimou ve Finsku jsme se účastnili slavnostního zahájení. Ani nás nenechali se převléknout, převlékali jsem se v jedné obrovské šatně. Slavnostní zahájení mělo být až do 10, ale myslím, že 99% studentů odjelo do hotelu už v 8 hodin.
Druhý den začal tak jak první skončil- chaoticky. Sešli jsme se (200 mladých anglicky- mluvících lidí) před hotelem, kde si nás rozebrali naši „čeří“ (chair- nejzkušenější z komise, něco jako malý pořadatel, usměrňuje debatu a uklidňuje konflikty mezi delegáty- pozn.) a šli jsme asi 20 minut tou hroznou, dvacetistupňovou finskou, třeskutou zimou, po kotníky ve sněhu do přístavu, abychom se vydali na největrnější ostrov na světě- Suomenlinna. Celý den jsme hráli hry a měli Teambuilding. Večer jsme odjeli zpátky do hotelu, abychom zničeni lehli na postele a jen se bavili s našimi kamarády o našich zemích, kultuře a zvycích.

Třetí den jsme vycházeli až v 10 hodin, přeci jen byl předešlý den velice vyčerpávající. Opět tou zimou a sněhem jsme šli, tentokrát ale jen 2 bloky budov do naší zasedací International European Schooling Helsinki- školy pro děti cizích delegátů. Od 9 hodin až do 8 večer jsme seděli v místnosti a řešili problémy našich komisí. Samozřejmě v angličtině. Debata se občas zvrhla v nekontrolovatelnou hádku, která vyústila další „coffee break“ abychom se nad šálkem kávy uklidnili. Večer jsme vysíleni „zapadli“ do hotelu, abychom se po večeři zase sešli v jednom z pokojů členů naší komise, abychom do 2 do rána debatovali o problémech světa.
Čtvrtý den byl krizový. Utlumení delegáti, utlumení „čeří“, utlumená diskuze. Nikdo neměl, po probdělé noci, moc energie na nějaké hádky a velkou diskuzi. Už jsme jen dolaďovali naše Final Resolutions (výsledky naší práce) a připravovali se na zítřejší General Assembly (Velký parlament, kde všichni prezentují výsledky). Večer jsme měli závěrečný večírek, kde jsme vyhlašovali miss EYP a po návrat na hotel (kolem půlnoci) jsme se, značně poničení, vrátili na hotel. Nutno dodat, že na párty nebyl alkohol, poničení jsme byli fyzickou a hlavně psychickou námahou. NA hotelu jsme opět řešili naše témata a připravovali jsme naše řeči Defend speech, Attack speech and Sum up the debate (Obraná řeč, útok na jinou komisi a shrnutí debaty vzhledem k tématu naší komise). Šli jsme spát kolem 4 hodiny ranní.
Poslední, pátý den, jsme se probudili po slabých 3 hodinách spánku s vědomím, že vše, celý náš pobyt směřoval k tomuhle dni- k General Assembly. GA je vlastně takové „skutečné“ zasedání parlamentu. Sedíte na židlích podle kominí, máte v ruce platcard (tabulka velikosti A4 se jménem vaší komise, např. DEVE, ITRE, AFET,…), kterou zvedáte, když chcete dostat slovo. Když máte Attack speech, Defend speech nebo Sum up, stojíte u řečnického pultíku před celým parlamentem a mluvíte 3 minuty. Každé 3 hodiny je coffee nebo lunch break. V otevřené debatě, která trvá 20 minut, může mluvit každý, ale opět až po tom, co dostanete slovo. Je to jako opravdový parlament. Hádáte se, diskutujete, schvalujete řešení. Někdo projde, někdo ne. Záleží na síle argumentů. Končili jsme asi v 7 večer.
Šestý den jsme již v 6:45 odlétali z Helsinek do Mnichova, těšili jsme se na „teplo“ v Čechách.
Abych to shrnula, celých 5 dní bylo velice náročných. Ale poznali jsme novou zemi, novou zkušenost, nové lidi. Zkušenost k nezaplacení.
Zúčastněni: Karel Morávek, 1. A
Kristina Barešová, 3. C
Kristýna Křenová, 3. C
Martina Teislerová, teamleader 🙂
Děkujeme za podporu od školy a pana ředitele. Fotky dodám do dalšího článku- EYP 2011 Photobook a abyste měli představu, tak Resolutions of Comittees (výsledky a řešení komisí) dodám do stejnojmenného článku.
Kristina Barešová, 3.C

https://blog.psjg.cz/fotos/93.jpg

Sdílejte příspěvek

Fan Fiction: Afterdark

Ráda bych zkusila na blogu něco úplně nového – začít postupně publikovat můj „Fan Fiction“ s názvem AFTERDARK. Snad by to mohl být dobrý nápad. O čem to tedy celé je? Téma vám může přijít trochu otřepané, ale fakticky jde o upíry. Já jsem tuto tématiku ale vzala uplně jinak – věřím, že budete koukat… Nejsem v tom zrovna expert, ale hodně mě toto téma baví. Snad se vám to bude líbit.

Podle toho, jaký rating (tj. kolik hvězdiček) dostane tento úvodní „testovací“ příspěvek, budu uvažovat o vydání první a event. i dalších kapitol své „knížky“ na tomto blogu. Připojuji teď ještě pracovní „logo“ pro titul AFTERDARK a budu moc ráda, když jej také ohodnotíte (hvězdičky fungují). Název je zatím pouze pracovní, tj. „nanečisto“. Možná že i konečný název knížky s vaší pomocí ještě vyladím nebo změním úplně! Kdo ví?

Co vy na to? Jdete to toho se mnou? Pokud ano, pošlete mi vzkaz přes „STARS“… Všechno je tedy „ve hvězdách!“

https://blog.psjg.cz/fotos/90.jpg

Sdílejte příspěvek

Měli bychom se učit raději španělsky anebo čínsky?

Západní země již delší dobu sledují rostoucí vliv Číny na světovou ekonomiku. V minulém roce se čínská ekonomika stala druhou nejsilnější ekonomikou světa. Spojené státy americké se zatím obávat nemusí – v nejbližších letech pozici světové ekonomické jedničky pravděpodobně uhájí. Prognózy za 10 let ale favorizují Čínu jako horkého adepta na světové prvenství. Tak uvidíme…

S posilováním své ekonomické role si Čína také upevňuje i vlastní politické postavení. V tomto ohledu jsou západní státy velmi pragmatické. Je to vidět zejména v posledním roce: např. ve Spojených státech rodiče velmi výrazně zapisovali své děti k výuce čínštiny (mandarínštiny). Zdůvodňovali to významným budoucím tržním potenciálem Číny jako obchodního partnera a hlavně – Američané uvažují velmi strategicky. Rodiče se učit čínsky nebudou – protože ještě nemusí. Jejich děti ale budou žít ve zcela jiné situaci – budou muset čelit masivní hegemonii čínské ekonomické síly na globální úrovni.

Hodiny čínštiny tak v americkém školství nahrazují hodiny piána, houslí event. jiných cizích jazyků (např. španělského anebo francouzského jazyka). Ty se totiž pro pragmatické Američany momentálně jeví jako komerčně nezajímavé. Čínština se tak stává i významným módním prvkem – školy, které tuto výuku nenabízí, prostě nejdou s dobou. A těch škol, které s trendy skutečně pulzují, jsou stovky a tisíce. Tržní ekonomika v USA přece funguje!

Když se ale podíváme na současnou strukturu a demografický vývoj americké společnosti, dospějeme k jinému zajímavému zjištění. V roce 2009 tvořila hispánská komunita v USA přes 16% celkové populace. Odhady amerických sociologů pro rok 2050 mluví dokonce o čísle kolem 25-30%. Pro většinu současné mladé generace Američanů proto v budoucnu bude jistě mnohem důležitější mluvit dobře španělsky než čínsky. A pro některé bude asi nejlepší zvládnout tyto cizí jazyky oba. Zajistí jim to úspěšný život doma anebo zářivou kariéru v zahraničí.

Na PSJG se výuce cizích jazyků věnujeme strategicky, tj. dlouhodobě a na vysoké úrovni kvality. Proto jsme také v roce 2010 výrazně investovali do dalšího rozvoje a zvyšování kvalitní výuky španělštiny i čínštiny. Troufnu si tvrdit, že PSJG je jedna z mála středních škol v našem kraji, která má vysoce kvalitní rodilé mluvčí pro výuku obou těchto náročných jazyků.

Nad rámec standardní výuky na PSJG také intenzivně rozvíjíme partnerské vztahy se španělsky mluvícími zeměmi (např. v září 2010 návštěva diplomatů ze zemí Latinské Ameriky – Nikaraguy, Venezuely, Panamy a Dominikánské republiky) a také s elitní čínskou školou Jiangsu Liangfeng Middle School. Na základě těchto kontaktů očekávám v roce 2011 další zajímavé projekty a aktivní zapojení našich žáků do mezinárodní spolupráce.

Naši žáci se mohou během studia na PSJG učit celkem až 10 cizích jazyků. Kromě stěžejního důrazu na angličtinu, patří i španělský a čínský jazyk k těm významným konkurenčním výhodám, které žáci i absolventi naší školy ve svém dalším studiu i osobní kariéře můžou skvěle využít.

Na PSJG jsme proto velmi dobře připraveni na všechny příležitosti 21. století, které si naši stávající i budoucí studenti (event. jejich rodiče) nechtějí nechat ujít. Takže: španělsky anebo čínsky? Za sebe říkám – nejlépe zkuste obojí! Jistě se vám to bohatě vyplatí…

Sdílejte příspěvek

Jsem ministryní Řecka… Nevěříte?

„Vážená paní ministryně, mám tu čest být první, kdo Vám pogratuluje, neboť jste byla vybrána do Rady EU, v níž budete zastupovat Řecko. V příloze Vám zasílám program přípravného zasedání.“
Přesně tento krátký odstavec zahájil mou politickou kariéru.

Je sobota 13. listopadu, krásné slunečné ráno. Vstupuji do budovy olomouckého magistrátu, kde strávím několik následujících hodin spolu s dalšími vybranými středoškolskými a vysokoškolskými studenty. To, co nás spojuje, rozhodně není touha udělat díru do světa tím, že se dáme do služeb státu a vystavíme naše „ksichty“ na billboardech podél silnic. Přesto jsme se tu dnes sešli, abychom znovustvořili Evropskou Unii!

Rozhodujme o Evropě!

K projektu „Rozhoduj o Evropě“ jsem se dostala čirou náhodou. Za vším stál facebook! Taky si vybavujete ty malé reklamní bannery umístěné na pravé straně této sociální sítě? Ano? Tak přesně tam se moravští pořadatelé rozhodli zveřejnit pozvání pro studenty, kteří mají zájem dozvědět se něco víc o fungování Evropské Unie, stejně tak jako proniknout pod nejsvrchnější vrstvičku mezinárodních vztahů a na vlastní kůži si vyzkoušet, jaké to vlastně je účastnit se zasedání Rady EU či být jedním z poslanců v Evropském parlamentu. Stejně jako předchozí ročníky, i ten letošní má za úkol vytvořit věrnou simulaci chodu těchto evropských institucí.

Máme možnost využít síly lobbistů či svolat tiskovou konferenci.

Evropská komise složená ze studentů Masarykovy univerzity a Univerzity Palackého během předcházejících několika týdnů pilně pracovala, aby připravila trojici návrhu nových směrnic zaměřených na nerůznější aktuální témata, která hýbou světovou politickou scénou. V případě letošního ročníku se jedná o návrh směrnic „O opatřeních na zabezpečení dodávek zemního plynu“, „O společné organizaci trhu s vínem“ a „O jednotné azylové proceduře a minimálních normách pro zacházení s příslušníky třetích zemí nebo osobami bez státní příslušnosti“. Neděste se, zní to složitě, ale realita je jiná! My jsme tu totiž proto, abychom si hráli.

„V parlamentu se nespí, nehraje Solitare ani nechatuje na facebooku.“ O tom, jaké je být nachytán novináři při některé z těchto činností, se už přesvědčili mnozí z nás. Bulvár je neúprosný…

27. To je počet zemí, které jsou součástí EU. Stejný počet zástupců jednotlivých států se účastní i zasedání našeho modelového „Evropského parlamentu“, kde je každý stát reprezentován jednotlivcem či týmem maximálně tří osob ze středních škol. Stejný počet ministrů zasedá i v Radě EU, kde jsem své místo našla i já. Dnes, 13.11., jsme tu ale pouze proto, abychom byli seznámeni s výše zmíněnými směrnicemi, které se na následujících čtrnáct dní stanou hlavními body vzájemné diskuze. Přípravné zasedání může začít! Dopoledne se účastníme odborné přednášky na nejrůznější témata spojená s EU týkající se primárně způsobů vyjednávání, argumentace, ale i případné manipulace! Jak tedy máme jednat, pokud chceme být úspěšnými a důvěryhodnými politiky/státy? Jakých distributivních taktik využívat? Proč je multilaterální vyjednávání v rámci EU stále komplikovanější? Naším cílem je konsenzus, totiž shoda… Do oběda jsme se dozvěděli tolik užitečných informací podaných v tak přímé, nadnesené a přátelské formě, jakou by nám klasická školní výuka mohla jen těžko poskytnout!

První čtení, druhé čtení, třetí čtení, dohadovací výbor… Kdo se v tom má vyznat!

Po společné části programu se rozdělujeme do Parlamentu a Rady. Parlament zasedá v hlavním jednacím sále   a celé jeho setkání působí velmi profesionálně. Našich 27 ministrů se přesouvá do podzemní zasedací místnosti, kde zaujímáme místo vedle vlajky své země. Nalevo spočívá zástupce Litvy, na druhé straně zas zástupkyně Španělska. Dostávají se nám do rukou vlastní „position papers“, kde máme jasně určenou pozici našeho státu ve věci každé z kauz. Zjišťuji právě, že Řecko již uzavřelo dohodu s Ruskem o vystavění nového plynovodu, a proto nemůže podporovat přímé znění předložené směrnice. To znamená, že kromě vznesení pozměňovacích návrhů, na jejichž promyšlení a prodiskutování budeme mít následující dva týdny, se pravděpodobně nevyhneme ani náležitému vyjednávání. Jak jen se nám budou hodit některé z taktik, o kterých jsme se dozvěděly během úvodní přednášky!

Ruská společnost Gazprom působící za lobbisty je jistě cenným zdrojem informací, ale má i své zájmy. Musíme si ji pohlídat…

„Je nutné, abyste si vytvořili koalice, které pak budou mít šanci uspět s pozměňovacími návrhy. Pokud byste se do své země vrátili s tím, že byla odsouhlasena směrnice v takovém znění, kterému jste vy, jakožto její zástupce, měli zabránit, pravděpodobně byste ve svém postu moc dlouho nevydrželi…“

Vypadá to, že program závěrečné simulace, která proběhne 26.-28.11., bude značně nabitý. Kromě pracovní večeře o třech chodech každého z nás čeká tuhý boj při prosazování zájmů našeho státu. Uvidíme, zda se nakonec skutečně dospějeme ke konsenzu. Shoda – přesně to je totiž směr, kterým by současná politika měla směřovat. Její dosažení je zároveň i cílem celé simulace. Hrajeme si a učíme se zároveň. Podobnou praktickou zkušenost nám hned tak někdo nenabídne, a věřte mi, je k nezaplacení!

Více o projektu se dozvíte na www.rozhodujoevrope.cz

https://blog.psjg.cz/fotos/76.jpg

Sdílejte příspěvek