Měli bychom se učit raději španělsky anebo čínsky?

Západní země již delší dobu sledují rostoucí vliv Číny na světovou ekonomiku. V minulém roce se čínská ekonomika stala druhou nejsilnější ekonomikou světa. Spojené státy americké se zatím obávat nemusí – v nejbližších letech pozici světové ekonomické jedničky pravděpodobně uhájí. Prognózy za 10 let ale favorizují Čínu jako horkého adepta na světové prvenství. Tak uvidíme…

S posilováním své ekonomické role si Čína také upevňuje i vlastní politické postavení. V tomto ohledu jsou západní státy velmi pragmatické. Je to vidět zejména v posledním roce: např. ve Spojených státech rodiče velmi výrazně zapisovali své děti k výuce čínštiny (mandarínštiny). Zdůvodňovali to významným budoucím tržním potenciálem Číny jako obchodního partnera a hlavně – Američané uvažují velmi strategicky. Rodiče se učit čínsky nebudou – protože ještě nemusí. Jejich děti ale budou žít ve zcela jiné situaci – budou muset čelit masivní hegemonii čínské ekonomické síly na globální úrovni.

Hodiny čínštiny tak v americkém školství nahrazují hodiny piána, houslí event. jiných cizích jazyků (např. španělského anebo francouzského jazyka). Ty se totiž pro pragmatické Američany momentálně jeví jako komerčně nezajímavé. Čínština se tak stává i významným módním prvkem – školy, které tuto výuku nenabízí, prostě nejdou s dobou. A těch škol, které s trendy skutečně pulzují, jsou stovky a tisíce. Tržní ekonomika v USA přece funguje!

Když se ale podíváme na současnou strukturu a demografický vývoj americké společnosti, dospějeme k jinému zajímavému zjištění. V roce 2009 tvořila hispánská komunita v USA přes 16% celkové populace. Odhady amerických sociologů pro rok 2050 mluví dokonce o čísle kolem 25-30%. Pro většinu současné mladé generace Američanů proto v budoucnu bude jistě mnohem důležitější mluvit dobře španělsky než čínsky. A pro některé bude asi nejlepší zvládnout tyto cizí jazyky oba. Zajistí jim to úspěšný život doma anebo zářivou kariéru v zahraničí.

Na PSJG se výuce cizích jazyků věnujeme strategicky, tj. dlouhodobě a na vysoké úrovni kvality. Proto jsme také v roce 2010 výrazně investovali do dalšího rozvoje a zvyšování kvalitní výuky španělštiny i čínštiny. Troufnu si tvrdit, že PSJG je jedna z mála středních škol v našem kraji, která má vysoce kvalitní rodilé mluvčí pro výuku obou těchto náročných jazyků.

Nad rámec standardní výuky na PSJG také intenzivně rozvíjíme partnerské vztahy se španělsky mluvícími zeměmi (např. v září 2010 návštěva diplomatů ze zemí Latinské Ameriky – Nikaraguy, Venezuely, Panamy a Dominikánské republiky) a také s elitní čínskou školou Jiangsu Liangfeng Middle School. Na základě těchto kontaktů očekávám v roce 2011 další zajímavé projekty a aktivní zapojení našich žáků do mezinárodní spolupráce.

Naši žáci se mohou během studia na PSJG učit celkem až 10 cizích jazyků. Kromě stěžejního důrazu na angličtinu, patří i španělský a čínský jazyk k těm významným konkurenčním výhodám, které žáci i absolventi naší školy ve svém dalším studiu i osobní kariéře můžou skvěle využít.

Na PSJG jsme proto velmi dobře připraveni na všechny příležitosti 21. století, které si naši stávající i budoucí studenti (event. jejich rodiče) nechtějí nechat ujít. Takže: španělsky anebo čínsky? Za sebe říkám – nejlépe zkuste obojí! Jistě se vám to bohatě vyplatí…

Jsem ministryní Řecka… Nevěříte?

„Vážená paní ministryně, mám tu čest být první, kdo Vám pogratuluje, neboť jste byla vybrána do Rady EU, v níž budete zastupovat Řecko. V příloze Vám zasílám program přípravného zasedání.“
Přesně tento krátký odstavec zahájil mou politickou kariéru.

Je sobota 13. listopadu, krásné slunečné ráno. Vstupuji do budovy olomouckého magistrátu, kde strávím několik následujících hodin spolu s dalšími vybranými středoškolskými a vysokoškolskými studenty. To, co nás spojuje, rozhodně není touha udělat díru do světa tím, že se dáme do služeb státu a vystavíme naše „ksichty“ na billboardech podél silnic. Přesto jsme se tu dnes sešli, abychom znovustvořili Evropskou Unii!

Rozhodujme o Evropě!

K projektu „Rozhoduj o Evropě“ jsem se dostala čirou náhodou. Za vším stál facebook! Taky si vybavujete ty malé reklamní bannery umístěné na pravé straně této sociální sítě? Ano? Tak přesně tam se moravští pořadatelé rozhodli zveřejnit pozvání pro studenty, kteří mají zájem dozvědět se něco víc o fungování Evropské Unie, stejně tak jako proniknout pod nejsvrchnější vrstvičku mezinárodních vztahů a na vlastní kůži si vyzkoušet, jaké to vlastně je účastnit se zasedání Rady EU či být jedním z poslanců v Evropském parlamentu. Stejně jako předchozí ročníky, i ten letošní má za úkol vytvořit věrnou simulaci chodu těchto evropských institucí.

Máme možnost využít síly lobbistů či svolat tiskovou konferenci.

Evropská komise složená ze studentů Masarykovy univerzity a Univerzity Palackého během předcházejících několika týdnů pilně pracovala, aby připravila trojici návrhu nových směrnic zaměřených na nerůznější aktuální témata, která hýbou světovou politickou scénou. V případě letošního ročníku se jedná o návrh směrnic „O opatřeních na zabezpečení dodávek zemního plynu“, „O společné organizaci trhu s vínem“ a „O jednotné azylové proceduře a minimálních normách pro zacházení s příslušníky třetích zemí nebo osobami bez státní příslušnosti“. Neděste se, zní to složitě, ale realita je jiná! My jsme tu totiž proto, abychom si hráli.

„V parlamentu se nespí, nehraje Solitare ani nechatuje na facebooku.“ O tom, jaké je být nachytán novináři při některé z těchto činností, se už přesvědčili mnozí z nás. Bulvár je neúprosný…

27. To je počet zemí, které jsou součástí EU. Stejný počet zástupců jednotlivých států se účastní i zasedání našeho modelového „Evropského parlamentu“, kde je každý stát reprezentován jednotlivcem či týmem maximálně tří osob ze středních škol. Stejný počet ministrů zasedá i v Radě EU, kde jsem své místo našla i já. Dnes, 13.11., jsme tu ale pouze proto, abychom byli seznámeni s výše zmíněnými směrnicemi, které se na následujících čtrnáct dní stanou hlavními body vzájemné diskuze. Přípravné zasedání může začít! Dopoledne se účastníme odborné přednášky na nejrůznější témata spojená s EU týkající se primárně způsobů vyjednávání, argumentace, ale i případné manipulace! Jak tedy máme jednat, pokud chceme být úspěšnými a důvěryhodnými politiky/státy? Jakých distributivních taktik využívat? Proč je multilaterální vyjednávání v rámci EU stále komplikovanější? Naším cílem je konsenzus, totiž shoda… Do oběda jsme se dozvěděli tolik užitečných informací podaných v tak přímé, nadnesené a přátelské formě, jakou by nám klasická školní výuka mohla jen těžko poskytnout!

První čtení, druhé čtení, třetí čtení, dohadovací výbor… Kdo se v tom má vyznat!

Po společné části programu se rozdělujeme do Parlamentu a Rady. Parlament zasedá v hlavním jednacím sále   a celé jeho setkání působí velmi profesionálně. Našich 27 ministrů se přesouvá do podzemní zasedací místnosti, kde zaujímáme místo vedle vlajky své země. Nalevo spočívá zástupce Litvy, na druhé straně zas zástupkyně Španělska. Dostávají se nám do rukou vlastní „position papers“, kde máme jasně určenou pozici našeho státu ve věci každé z kauz. Zjišťuji právě, že Řecko již uzavřelo dohodu s Ruskem o vystavění nového plynovodu, a proto nemůže podporovat přímé znění předložené směrnice. To znamená, že kromě vznesení pozměňovacích návrhů, na jejichž promyšlení a prodiskutování budeme mít následující dva týdny, se pravděpodobně nevyhneme ani náležitému vyjednávání. Jak jen se nám budou hodit některé z taktik, o kterých jsme se dozvěděly během úvodní přednášky!

Ruská společnost Gazprom působící za lobbisty je jistě cenným zdrojem informací, ale má i své zájmy. Musíme si ji pohlídat…

„Je nutné, abyste si vytvořili koalice, které pak budou mít šanci uspět s pozměňovacími návrhy. Pokud byste se do své země vrátili s tím, že byla odsouhlasena směrnice v takovém znění, kterému jste vy, jakožto její zástupce, měli zabránit, pravděpodobně byste ve svém postu moc dlouho nevydrželi…“

Vypadá to, že program závěrečné simulace, která proběhne 26.-28.11., bude značně nabitý. Kromě pracovní večeře o třech chodech každého z nás čeká tuhý boj při prosazování zájmů našeho státu. Uvidíme, zda se nakonec skutečně dospějeme ke konsenzu. Shoda – přesně to je totiž směr, kterým by současná politika měla směřovat. Její dosažení je zároveň i cílem celé simulace. Hrajeme si a učíme se zároveň. Podobnou praktickou zkušenost nám hned tak někdo nenabídne, a věřte mi, je k nezaplacení!

Více o projektu se dozvíte na www.rozhodujoevrope.cz

https://blog.psjg.cz/fotos/76.jpg