Můj americký pobyt

Bydlím v malém městečku Kennett Square nedaleko Philadelphie. Život tady v Americe je super, ale je to opravdu veliký rozdíl od toho, na co jsem byl dříve zvyklý.

Největším takovým rozdílem je pro mě škola. Místní školy jsou hodně velké – ta moje má  asi 1200 studentů (což je v porovnání s normální velikostí místních škol podprůměrné) a  je velice dobře vybavená jak po stránce technické, tak i sportovní.  V rámci školní činnosti jsou tu na výběr desítky kroužků, například hra na kytaru, herectví, robotika a těměř všechny sporty, které vás napadnou. Já jsem si vybral americký fotbal, což nebyl úplně dobrý nápad, protože jsem měl ke konci sezony úraz kolena a chvilku to vypadalo, že budu muset odjet domů.

Co se výuky týká,  je pravda, co jsem slýchal z domova. Učení není nikterak náročné a po překonání jazykové bariéry  zvládám  vše bez větších obtíží. Mám ale docela dost úkolů a domácí přípravy. Platí tu pravidlo, co si navolíš  za předměty, to máš.  Já jsem si vybral fyziku, americkou literaturu, historii, obchod, němčinu a matematiku. Snažil jsem se předměty navolit tak, abych po návratu domů  úplně nevypadl z rytmu. Nejsou tu klasické třídy, jako u nás, takže se dá říci, že v ročníku je nás asi 600 a to jsou všechno mí spolužáci.

Zaznamenal jsem  i  zlepšení ve své angličtině. Při výuce už většině věcí rozumím, ale jen ta moje slovní zásoba…, takže občas musím improvizovat.

Svůj rok si tady užívám. Dostal jsem  možnost navštívit  několik  měst (Chicago, Atlantu, New York, Washington DC a Philadelphii). O vánočních prázdninách se chystám odjet se svou  druhou hostující rodinou na týden na Floridu.

Moc zdravím  spolužáky i učitelský sbor a těším se na vás v příštím školním roce.

Lukáš Madurkay

PSJG v České televizi

Jednou z výjimečností našeho Prvního soukromého jazykového gymnázia je možnost studovat v rámci středoškolského vzdělávání také čínštinu, a to i v rámci základní nabídky povinně volitelných cizích jazyků. V souvislosti s návštěvou čínských studentů a jejich pedagogů z Administration School Shanghai si toho všimla také Česká televize. V rámci pořadu Události v regionech na ČT1 informovala o dění na PSJG v pátek 9. prosince 2016. Celý pořad je dostupný i na internetu (nechcete-li zhlédnout všechny příspěvky, pak reportáž z PSJG začíná v čase 23:42).

Mgr. Jiří Aubris

Studijní výměnný pobyt v Číně z mého pohledu

V termínu od 5. do 14. června 2016 proběhl první výměnný pobyt 12 studentů PSJG v naší nové partnerské škole Administration School Shanghai.

Vydali jsme se do země, o které jsme mnoho slyšeli, ale praktické zkušenosti v zemi „draka“ jsme kromě Wei neměli žádné. Vzdálenost více než 10 000 km jsme zvládli z Prahy s přestupem ve Frankfurtu nad Mohanem celkem obstojně. Letěli jsme místy až ve výšce 11 300 m a celé to letecké „dobrodružství“ trvalo cca 12 hodin čistého času. S časovým posunem + 6 hodin jsme se také docela obstojně „popasovali“.

Na letišti nás už čekaly dvě známé tváře z pedagogického sboru – Pan Jie a Cao Jie, kteří nám dělali společnost při logistickém přesunu autobusem z letiště Pudong až do Vienna International Hotel na náměstí Wanda Plaza, kde jsme byli po většinu pobytu ubytováni. Tam na nás čekalo celé vedení školy v čele s panem ředitelem Zha Zhenghem, aby nás oficiálně přivítalo.

Shanghai s téměř 25 milióny obyvateli patří mezi nejlidnatější, ale i nejdražší města světa. Nájmy jsou tu neskutečně vysoké, proto si většina populace nemůže pokoj pro hosty v žádném případě dovolit. Od počátku jsme se setkávali s neobyčejnou pohostinností, vlídným, přátelským a maximálně ochotným přístupem. Něco takového se jen tak nevidí! Čínská gastronomie je kapitola sama o sobě. Hned od prvního setkání nás překvapovala svojí pestrostí, vůní, nápaditostí a tvořivostí. Ta nás neskutečně nadchla. Takovou směsici pokrmů, jakou jsem měl možnost ochutnat během našeho pobytu, jsem asi nepožil za celý svůj dosavadní život. Jsem spíš usedlejší a konzervativnější strávník než mladší generace studentů, která je určitě variabilnější než věrný český konzument. Tady jsme však měli tak široký sortiment jídel, že nám nezbylo nic jiného než experimentovat, což vůbec nebylo na škodu. Takové pařáty či bambus byste asi jen stěží ochutnali.

Druhý den ráno jsme vyrazili do areálu školy, kde nás čekalo velkolepé uvítání. V přeplněném sále následovaly projevy z obou stran, vzájemná představení, kulturní programy, které charakterizují jednotlivé národy. Opravdu se bylo na co dívat. Je vskutku příjemné, když se jednotlivé země od nejmladší populace vzájemně obohacují a sbližují. Přátelství a mír je zárukou stability, bezpečnosti a perspektivy celého světa. Kamarádství mezi našimi a čínskými i tibetskými studenty byla rychle navázána. Společně jsme procházeli celý uzavřený komplex učebních, ubytovacích a hospodářských budov i sportovišť, kde jsme si uvědomovali určité shody i rozdíly mezi českým a čínským vzdělávacím systémem.

V následujících dnech dopoledne následovala společná výuka v různých předmětech: matematika, angličtina, gastronomie, hudební výchova či kaligrafie. Studenti si navzájem předávali svoje osobní zkušenosti, což byl jeden z hlavních cílů oboustranné spolupráce. Odpoledne a večer jsme obdivovali krásy Shanghaie. Zmíním mrakodrap World Financial Center (492 m) s přezdívkou „otvírák láhví“, který byl postaven v r. 2008 a do roku 2013 byl nejvyšší budovou ČLR. Navštívili jsme také 468 m vysokou věž Perlu Orientu a plavili se lodí po řece Huangpu. Ta noční plavba nás úplně omráčila. Všechno bylo dokonale nasvícené, že jsem si připadal jako v Pohádce tisíce a jedné noci. Kochali jsme se také starou částí s historickými úzkými uličkami, kde se úplně zastavil čas.

Co mi naopak moc chybělo, byla zeleň, slunce a modré nebe. Od začátku pobytu nás doslova „uzamkla“ smogová čepice. Znečištění zdejšího ovzduší je ožehavý problém, kdy dravá a rychle rostoucí ekonomika je upřednostňována na úkor ekologie. Dalším nepříjemným fenoménem je neustálý hluk a dopravní chaos. Zelená na semaforech představuje jen určitý symbol, který se víceméně (ne)dodržuje. Vše závisí spíš na vůli řidiče než na nějakých pevně stanovených dopravních předpisech. Za celou dobu jsme však nezaznamenali žádnou dopravní nehodu. Na zdejších komunikacích se pohybuje rozmanitý vozový park od nejprimitivnějších rikš až po luxusní auta převážně japonské výroby, které mají svoje výrobní závody na území Číny.

Na dvě noci se stalo naší výchozí základnou město Suzhou, které proslulo výrobou hedvábí a především typickými čínskými zahradami. Zvláštní šarm mu dodávají vodní kanály, které na mnoha místech, podobně jako v Benátkách, suplují ulice. Kanály jsou překlenuty mnoha mostky a lávkami, takže město bylo také nazýváno „Benátky Orientu“. Kouzlo starého vodního města se ale v dnešní době trochu vytrácí pod náporem moderní zástavby, stěžejní turistickou atrakcí tedy zůstávají již zmíněné zahrady čínských úředníků, které jsou pod ochranou UNESCO. Hlavní poslání těchto zahrad, totiž poskytnout klid k rozjímání, meditaci, ke konverzaci při sklence rýžového vína, k čerpání inspirace k uměleckému dílu, nebo jen k prostému tichému přemýšlení, se bohužel částečně vytratil poté, co se zahrady staly hlavní turistickou atrakcí.

Další úchvatnou podívanou, která se nám doživotně jistě vryje do paměti, byla návštěva vodní městečka Tongli. Nazývá se také Benátky východu, leží na břehu jezera Taihu, 18 km od města Suzhou (Su-čou) a je protkáno množstvím vodních kanálů. Nachází se zde 49 kamenných mostů různých stavebních stylů, spojujících sedm ostrovů, které tvoří 15 řek a 5 jezer. V dávných dobách město básníků, malířů, konfuciánských učenců a vládních úředníků má více než tisíciletou historii. Nejvíce budov se nachází v blízkosti vodních toků, k nimž je přístup po kamenných schodech. Přestože je zde čilý turistický ruch a většina lidí pracuje ve službách pro turisty, v okolí jsou četná rýžová pole.

Těch vjemů, poznatků a nezapomenutelných zážitků je tolik, že by to dalo na nějakou minimálně bakalářskou práci. Doporučuji všem milovníkům cestování, poznávání a kontrastů tuto zajímavou zemi navštívit. My jsme viděli pouhý „střípek“ z této pestré mozaiky, který stal však za to. Pevně doufám, že až dorazí čínští studenti s pedagogy k nám, budeme se všemi silami snažit jim po všech stránkách perfektně připravený a detailně propracovaný program v rámci našich možností vrátit. Věřím, že se nám to společnými silami podaří.

Mgr. Marian Janko – učitel PSJG

Fotografie poskytli Daniel Šimek (4.G) a David Balda (3.F).

Měli bychom se učit raději španělsky anebo čínsky?

Západní země již delší dobu sledují rostoucí vliv Číny na světovou ekonomiku. V minulém roce se čínská ekonomika stala druhou nejsilnější ekonomikou světa. Spojené státy americké se zatím obávat nemusí – v nejbližších letech pozici světové ekonomické jedničky pravděpodobně uhájí. Prognózy za 10 let ale favorizují Čínu jako horkého adepta na světové prvenství. Tak uvidíme…

S posilováním své ekonomické role si Čína také upevňuje i vlastní politické postavení. V tomto ohledu jsou západní státy velmi pragmatické. Je to vidět zejména v posledním roce: např. ve Spojených státech rodiče velmi výrazně zapisovali své děti k výuce čínštiny (mandarínštiny). Zdůvodňovali to významným budoucím tržním potenciálem Číny jako obchodního partnera a hlavně – Američané uvažují velmi strategicky. Rodiče se učit čínsky nebudou – protože ještě nemusí. Jejich děti ale budou žít ve zcela jiné situaci – budou muset čelit masivní hegemonii čínské ekonomické síly na globální úrovni.

Hodiny čínštiny tak v americkém školství nahrazují hodiny piána, houslí event. jiných cizích jazyků (např. španělského anebo francouzského jazyka). Ty se totiž pro pragmatické Američany momentálně jeví jako komerčně nezajímavé. Čínština se tak stává i významným módním prvkem – školy, které tuto výuku nenabízí, prostě nejdou s dobou. A těch škol, které s trendy skutečně pulzují, jsou stovky a tisíce. Tržní ekonomika v USA přece funguje!

Když se ale podíváme na současnou strukturu a demografický vývoj americké společnosti, dospějeme k jinému zajímavému zjištění. V roce 2009 tvořila hispánská komunita v USA přes 16% celkové populace. Odhady amerických sociologů pro rok 2050 mluví dokonce o čísle kolem 25-30%. Pro většinu současné mladé generace Američanů proto v budoucnu bude jistě mnohem důležitější mluvit dobře španělsky než čínsky. A pro některé bude asi nejlepší zvládnout tyto cizí jazyky oba. Zajistí jim to úspěšný život doma anebo zářivou kariéru v zahraničí.

Na PSJG se výuce cizích jazyků věnujeme strategicky, tj. dlouhodobě a na vysoké úrovni kvality. Proto jsme také v roce 2010 výrazně investovali do dalšího rozvoje a zvyšování kvalitní výuky španělštiny i čínštiny. Troufnu si tvrdit, že PSJG je jedna z mála středních škol v našem kraji, která má vysoce kvalitní rodilé mluvčí pro výuku obou těchto náročných jazyků.

Nad rámec standardní výuky na PSJG také intenzivně rozvíjíme partnerské vztahy se španělsky mluvícími zeměmi (např. v září 2010 návštěva diplomatů ze zemí Latinské Ameriky – Nikaraguy, Venezuely, Panamy a Dominikánské republiky) a také s elitní čínskou školou Jiangsu Liangfeng Middle School. Na základě těchto kontaktů očekávám v roce 2011 další zajímavé projekty a aktivní zapojení našich žáků do mezinárodní spolupráce.

Naši žáci se mohou během studia na PSJG učit celkem až 10 cizích jazyků. Kromě stěžejního důrazu na angličtinu, patří i španělský a čínský jazyk k těm významným konkurenčním výhodám, které žáci i absolventi naší školy ve svém dalším studiu i osobní kariéře můžou skvěle využít.

Na PSJG jsme proto velmi dobře připraveni na všechny příležitosti 21. století, které si naši stávající i budoucí studenti (event. jejich rodiče) nechtějí nechat ujít. Takže: španělsky anebo čínsky? Za sebe říkám – nejlépe zkuste obojí! Jistě se vám to bohatě vyplatí…

Jsem ministryní Řecka… Nevěříte?

„Vážená paní ministryně, mám tu čest být první, kdo Vám pogratuluje, neboť jste byla vybrána do Rady EU, v níž budete zastupovat Řecko. V příloze Vám zasílám program přípravného zasedání.“
Přesně tento krátký odstavec zahájil mou politickou kariéru.

Je sobota 13. listopadu, krásné slunečné ráno. Vstupuji do budovy olomouckého magistrátu, kde strávím několik následujících hodin spolu s dalšími vybranými středoškolskými a vysokoškolskými studenty. To, co nás spojuje, rozhodně není touha udělat díru do světa tím, že se dáme do služeb státu a vystavíme naše „ksichty“ na billboardech podél silnic. Přesto jsme se tu dnes sešli, abychom znovustvořili Evropskou Unii!

Rozhodujme o Evropě!

K projektu „Rozhoduj o Evropě“ jsem se dostala čirou náhodou. Za vším stál facebook! Taky si vybavujete ty malé reklamní bannery umístěné na pravé straně této sociální sítě? Ano? Tak přesně tam se moravští pořadatelé rozhodli zveřejnit pozvání pro studenty, kteří mají zájem dozvědět se něco víc o fungování Evropské Unie, stejně tak jako proniknout pod nejsvrchnější vrstvičku mezinárodních vztahů a na vlastní kůži si vyzkoušet, jaké to vlastně je účastnit se zasedání Rady EU či být jedním z poslanců v Evropském parlamentu. Stejně jako předchozí ročníky, i ten letošní má za úkol vytvořit věrnou simulaci chodu těchto evropských institucí.

Máme možnost využít síly lobbistů či svolat tiskovou konferenci.

Evropská komise složená ze studentů Masarykovy univerzity a Univerzity Palackého během předcházejících několika týdnů pilně pracovala, aby připravila trojici návrhu nových směrnic zaměřených na nerůznější aktuální témata, která hýbou světovou politickou scénou. V případě letošního ročníku se jedná o návrh směrnic „O opatřeních na zabezpečení dodávek zemního plynu“, „O společné organizaci trhu s vínem“ a „O jednotné azylové proceduře a minimálních normách pro zacházení s příslušníky třetích zemí nebo osobami bez státní příslušnosti“. Neděste se, zní to složitě, ale realita je jiná! My jsme tu totiž proto, abychom si hráli.

„V parlamentu se nespí, nehraje Solitare ani nechatuje na facebooku.“ O tom, jaké je být nachytán novináři při některé z těchto činností, se už přesvědčili mnozí z nás. Bulvár je neúprosný…

27. To je počet zemí, které jsou součástí EU. Stejný počet zástupců jednotlivých států se účastní i zasedání našeho modelového „Evropského parlamentu“, kde je každý stát reprezentován jednotlivcem či týmem maximálně tří osob ze středních škol. Stejný počet ministrů zasedá i v Radě EU, kde jsem své místo našla i já. Dnes, 13.11., jsme tu ale pouze proto, abychom byli seznámeni s výše zmíněnými směrnicemi, které se na následujících čtrnáct dní stanou hlavními body vzájemné diskuze. Přípravné zasedání může začít! Dopoledne se účastníme odborné přednášky na nejrůznější témata spojená s EU týkající se primárně způsobů vyjednávání, argumentace, ale i případné manipulace! Jak tedy máme jednat, pokud chceme být úspěšnými a důvěryhodnými politiky/státy? Jakých distributivních taktik využívat? Proč je multilaterální vyjednávání v rámci EU stále komplikovanější? Naším cílem je konsenzus, totiž shoda… Do oběda jsme se dozvěděli tolik užitečných informací podaných v tak přímé, nadnesené a přátelské formě, jakou by nám klasická školní výuka mohla jen těžko poskytnout!

První čtení, druhé čtení, třetí čtení, dohadovací výbor… Kdo se v tom má vyznat!

Po společné části programu se rozdělujeme do Parlamentu a Rady. Parlament zasedá v hlavním jednacím sále   a celé jeho setkání působí velmi profesionálně. Našich 27 ministrů se přesouvá do podzemní zasedací místnosti, kde zaujímáme místo vedle vlajky své země. Nalevo spočívá zástupce Litvy, na druhé straně zas zástupkyně Španělska. Dostávají se nám do rukou vlastní „position papers“, kde máme jasně určenou pozici našeho státu ve věci každé z kauz. Zjišťuji právě, že Řecko již uzavřelo dohodu s Ruskem o vystavění nového plynovodu, a proto nemůže podporovat přímé znění předložené směrnice. To znamená, že kromě vznesení pozměňovacích návrhů, na jejichž promyšlení a prodiskutování budeme mít následující dva týdny, se pravděpodobně nevyhneme ani náležitému vyjednávání. Jak jen se nám budou hodit některé z taktik, o kterých jsme se dozvěděly během úvodní přednášky!

Ruská společnost Gazprom působící za lobbisty je jistě cenným zdrojem informací, ale má i své zájmy. Musíme si ji pohlídat…

„Je nutné, abyste si vytvořili koalice, které pak budou mít šanci uspět s pozměňovacími návrhy. Pokud byste se do své země vrátili s tím, že byla odsouhlasena směrnice v takovém znění, kterému jste vy, jakožto její zástupce, měli zabránit, pravděpodobně byste ve svém postu moc dlouho nevydrželi…“

Vypadá to, že program závěrečné simulace, která proběhne 26.-28.11., bude značně nabitý. Kromě pracovní večeře o třech chodech každého z nás čeká tuhý boj při prosazování zájmů našeho státu. Uvidíme, zda se nakonec skutečně dospějeme ke konsenzu. Shoda – přesně to je totiž směr, kterým by současná politika měla směřovat. Její dosažení je zároveň i cílem celé simulace. Hrajeme si a učíme se zároveň. Podobnou praktickou zkušenost nám hned tak někdo nenabídne, a věřte mi, je k nezaplacení!

Více o projektu se dozvíte na www.rozhodujoevrope.cz

https://blog.psjg.cz/fotos/76.jpg