Rubrika: Hudba, film a multimédia

Pozvánky do duší

Jak to bylo v té pohádce? Za devatero horami (Novým Hradcem) mezi dvěma oceány (Cikán a Biřička) se rozkládalo tajemné království. A nebylo to jen tak ledajaké království. Nežil v něm mocný král, ale vládlo v něm devět královen (Múz). A všechny je tam pozvala a nechala panovat jedna tuze zajímavá Eliška.

Myslíte, že takové pohádky neexistují? Jakpak by ne! Právě tuhle nedávno nenapsala, ale nakreslila Eliška Dvořáková (3.A). Kdo chce její pozvání do duše přijmout, musí se vydat naznačeným směrem. A když budete hodní, Eliška vám třeba poskytne i souřadnice, kde máte pátrat. Není to ani v rákosí, ani na ostrůvku, ani v korunách stromů. Lesní výstavní síň, která se teď vlivem deště trošku proměnila v bažinku, vás určitě laskavě přivítá a Eliščiny kresby pohladí po duši.

Mgr. Jiří Aubris

Byli jste už na výstavě?

Někdo si možná řekne: „Na jaké výstavě? Co to má znamenat? Vždyť to se přece nesmí!“ Ale to není tak jednoznačné, jak se to může zdát. Jsou totiž vystavovatelé, kteří si i s různými zákazy umějí poradit. Samozřejmě nejde o žádné protiprávní jednání. Ale taková výstava za oknem do ulice? A právě na jednu takovou vás zveme.

Studentka PSJG Veronika Vítková (2.A) je známá svou příchylností ke všemu maličkému. Proto má ráda malá písmena (ta velká bere na milost jen výjimečně) a teď také malé výstavy. Jednu takovou malou (vše je v jednom okně) výstavu naleznete na Malém (jak jinak) náměstí v Hradci Králové. Stačí zapátrat na půlnoční straně náměstí, to správné okno najdete hned vedle domu s bílým (opravdu ne černým) koněm – směrem k domu, kde u babičky pobýval za studií Karel Čapek (dnes je v tom domě hotel a restarace – pojmenovaná je ovšem po královně, ne po Čapkově babičce).

O Veroničině výstavě určitě platí, že rozhoduje kvalita, ne množství. Ale o tom se musíte přesvědčit sami. My k tomu můžeme jen doporučit (vzhledem k Veroniččině zálibě v maličkostech, ovšem ohromných svým obsahem) brýle. Veronika píše malá písmena důsledně malá.

Mgr. Jiří Aubris

Soutěž v interpretaci frankofonní písně 2020 opět přinesla vavříny studentům PSJG

Ačkoli se v březnu 2020 nemohlo z epidemiologických důvodů konat tradiční republikové kolo Soutěže v interpretaci frankofonní písně v Ostravě, pořadatelé Alliance française se na konci roku přizpůsobili okolnostem. Naši studenti Hudebního klubu tak nakonec mohli alespoň zaslat videonahrávky svých 6 připravených šansonů. Tento rok se výjimečně udělovala pouze první místa v jednotlivých kategoriích. Přesto jsme sklidili i tento rok cenné vavříny:

V kategorii Do 15 let vyhrál Vojtěch Belada s písní Roule (Soprano), v kategorii Do maturity skončil v těsném závěsu za vítězem Jiří Podroužek s šansonem Changer (Maître Gims) a stejně tak v kategorii Skupina nám uniklo o fous vítězství s písní Carmen (Stromae), ve které bravurně hráli a zpívali Markéta Mourková, David Jand, Jiří Podroužek a Štěpán Boudyš.

Také písně Ces diamants – là (Michaela Maňasková, David Jandl), A bicyclette (David Jandl) a A la volonté du peuple (Tomáš Žitný) směle konkurovaly mezi dalšími soutěžními skladbami.

Děkuji našim šansoniérům za vynikající reprezentaci školy. Mes félicitations!

Za Hudební klub PSJG Mgr. Martina Forejtková

Narušitel znovu na scéně

Úspěšný film absolventa našeho gymnázia Davida Baldy Narušitel se dostává znovu do televize. Tentokrát jej bude vysílat televize Prima. Nejprve v neděli 15. listopadu 2020 od 21.30 na hlavním kanálu a po půlnoci (tedy již 16. 11.) od 0.25 na Prima Max.

Řada záběrů byla natáčena i přímo v Hradci Králové a ve filmu naleznete i některé známé tváře z PSJG. Nenechte si ujít zajímavou podívanou!

Mgr. Jiří Aubris

Kytarový recitál Samuela Weinfurtera příjemným pohlazením

Ve čtvrtek 24. 9. 2020 se konal kytarový koncert v evangelickém kostele v Třebechovicích pod Orebem. Pro některé připomínám, že je Samuel absolventem PSJG a momentálně studuje na pardubické konzervatoři klasickou kytaru.


Zazněly skladby od renesance až po současnost – skladatelů Dowlanda, Weise, Mertze, Albenize, Piazolly a Villoldy.


Určitě stojí za to vidět Samuela, jak je s nástrojem doslova ,,srostlý“. Jeho hudba je plná něhy, citu a argentinské temperamentní melodie a rytmy vás zvednou zaručeně ze židle. Samotný zážitek byl pro mě jak pastvou pro uši, tak pohlazením na duši. Těším se na další recitál.

Mgr. Martina Forejtková

Ilustrační fotografie pochází z předávání cen v soutěži Basic Lingua – Samuel Weinfurter zde hraje pro vítěze této soutěže.