Francouzsko-český večer v KMHK

Ve čtvrtek 6. února 2020 se ve Víceúčelovém sále Knihovny města Hradec Králové koná Francouzsko-český večer PSJG. Začátek je v 17.00.

Studenti Prvního soukromého jazykového gymnázia vás provedou večerem plným francouzských šansonů, ale také mluveného slova – v rámci projektu přidružených škol UNESCO zazní ukázka ze školského dramatu Jana Amose Komenského Diogenes kynik znovu naživu.

Vstupné je dobrovolné.

Mgr. Jiří Aubris

Sdílejte příspěvek

Můj výměnný pobyt v Japonsku

Ve třetím řočníku na PSJG jsem hodně přemýšlel nad tím, jaká je nejlepší cesta ke zdokonalení mé začátečnické japonštiny a mírně pokročilé čínštiny. Z toho vyplynul nápad příhlásit se do dvou agentur zajišťujících studijní pobyty v zahraničí. První z nich se specializovala na krátkodobé pobyty v Japonsku a druhá na roční pobyty v nejrůznějších zemích, nevyjímaje Čínu. Toto rozhodnutí jsem učinil pár měsíců před dovršením 18. narozenin, a to se ukázalo jako velký problém. Pokud totiž chcete jít cestou méně obvyklou a ke studiu si vybíráte státy Asie, je poměrně náročné najít agenturu, která takový pobyt plnoletému zájemci dokáže zprostředkovat (věkový limit je neúprosný, většina středních škol ve svých řadách nechce mít zahraniční plnoleté studenty).

Jen tak jsem se ale svého snu nevzdal! Asijské jazyky mě totiž lákaly už od dětství. Nebylo ovšem lehké v dosahu bydliště sehnat rodilého mluvčího, takže moje učení probíhalo nepravidelně. Na PSJG už jsem se výuce věnoval intenzivněji (pokračoval jsem v započaté čínštině a přibral si japonštinu), ale zdaleka ne v rozsahu, který bych si představoval. Proto jsem byl neskutečně rád, když se nakonec našla škola a hostitelská rodina, které zaujal můj průvodní dopis a já mohl vycestovat, ačkoliv ze začátku se šance zdála být velmi malá. O to větší šok byl, když jsem se dozvěděl, že každá z agentur pro mě zajistila hostitelskou rodinu. Najednou jsem byl postavený před skutečnost, že mohu studovat 3 měsíce na střední škole v Japonsku a 10 měsíců v Číně. I když jsem měl trochu obavy z představy, že tam budu žít bez nikoho, koho bych blíže znal, věděl jsem, že je to jen malá daň za to, kolik zkušeností mi celá tato cesta přinese.

Všechno to začalo v květnu 2018 na severozápadě ostrova Honšú, ve městě Tsuruoka. Když jsem přiletěl do tzv. Země vycházejícího slunce, zvládal jsem sice dvě ze tří japonských písem, hiragana a katakana, uměl jsem se představit, pozdravit, poděkovat a pár dalších frází, ale upřímně jsem si myslel, že jazyková bariéra mezi mnou a japonskými studenty mi bude stát v cestě nejen v bližším přátelství, ale i pochopení tamějšího života. Naštěstí jsem se zcela mýlil. Hned během prvních pár dní jsem si našel dobré kamarády, se kterými jsem trávil spoustu času po celou dobu pobytu. Díky nim jsem si mohl nejen zlepšit svoji japonštinu, ale hlavně užít každou vteřinu, co jsem v Japonsku strávil.

Zpočátku jsem bydlel v rodině Joa, učitele angličtiny z Haguro High school (školy, do které jsem chodil). Joe měl skromný rodinný domek, ve kterém se svou ženou Yoko vychovával dva malé kluky ve věku 4 a 6 let. Jejich domácnost jsem si rychle oblíbil. Sice jsem měl obavy z toho, jak mě dvě malé děti, jakožto cizího člověka, přijmou. Naštěstí mě ale už od začátku braly jako svého nového staršího bráchu, což mi se začleněním do jejich rodiny nesmírně pomohlo. Zbylé dva měsíce jsem strávil v rodině mého spolužáka Umiho, který chodil do paralelní třídy. Bydlet se stejně starým klukem se ukázalo jako velká výhoda. S Umim jsem trávil většinu svého volného času a užíval si s ním i společné rodinné aktivity. Zajímavé bylo, že stejně tak jako já jsem se zajímal o Japonsko a japonštinu, Umi se zajímal o Českou republiku a o češtinu. Sám byl totiž v minulosti na dvouměsíčním výměnném pobytu u hostitelské rodiny v Českých Budějovicích. I Umiho rodina mě mile přijala, zapojila mě do svého každodenního života, ukázala mi spoustu nádherných míst v okolí města Tsuruoka, a dokonce jsem se na den podíval i do Tokia vzdáleného téměř 500 km! Ve svém volném čase jsem většinou dokumentoval svoje zážitky pomocí videoblogů, navštěvoval různé obchody a herní centra s japonskou tématikou, ale i posvátná místa v japonské přírodě či ve městě.

Jedna z oblíbených aktivit japonských studentů je karaoke, o čemž svědčí i fakt, že mě tam kamarádi pozvali už v první den školy. Musím přiznat, že i já jsem tomuto trendu podlehl a na svá odpoledne, která jsem celá trávil s kamarády v karaoke, vzpomínám moc rád. Co se mi ale zalíbilo ještě víc, byly obrovské obchody s japonskými komiksy manga, do kterých jsem chodil jak s kamarády, tak sám. Sbíráním těchto komiksů jsem se věnoval už mnoho let v Čechách, a proto jsem byl tak nadšený, že si konečně mohu rozšířit sbírku o knihy v  originále. Další z věcí, kterou si v Japonsku nejde nezamilovat, je tamní kuchyně. Od sushi po japonské plněné knedlíčky, či plody moře a nudle připravené na sto způsobů. Pokud mé hostitelské rodiny udělaly v něčem skvělou práci, tak to bylo ukázání mi pestrosti japonského jídla. Dokonce mi jako hostovi Umiho rodiče nechali vyrobit hůlky s mým jménem.

I přes všechny, z mého pohledu fascinující, volnočasové aktivity byla stále hlavní náplní mého výměnného pobytu škola, do které jsem se každý den upřímně těšil (a to nejen kvůli dechberoucímu výhledu na rýžová pole). Myslím, že přívětivost učitelů a zájem studentů o studium se opravdu českému standardu nemůže rovnat. Jeden z největších rozdílů mezi českými a japonskými školami spočívá v úklidu tříd. V Čechách ho provádějí uklízečky, v Japonsku je však zvykem, že po vyučování studenti společnými silami pečlivě uklidí každou třídu ve škole. Dle mého názoru je to ten nejefektivnější způsob jak vychovat studenty k tomu, aby si vážili společného majetku.

Na konci mého tříměsíčního pobytu už jsem byl schopen vést japonskou konverzaci. Při učení japonského jazyka se mi každým dnem otevíraly nové brány k porozumění japonského životního stylu a filosofie. Potvrdilo se mi, že v jazyce je toho skrytého mnohem víc než jen překlad slov. Častokrát je jednoduché přeložit slovo z češtiny do japonštiny, ale jeho význam, dopad a používání v různých situacích se může radikálně lišit. A právě to je jeden z hlavních důvodů, proč jsem rád, že jsem do Japonska jel – naučil jsem se, jak se slova používají, a to běžná učebnicová výuka nenahradí. Navíc jsem poznal Japonsko nejen jako pouhý turista, který navštěvuje známá místa, ale jako někdo, kdo mohl místní zvyky, hodnoty a kulturu poznat na vlastní kůži. Takovýto výměnný pobyt mohu studentům PSJG vřele doporučit, opravdu se jedná o cennou zkušenost na celý život.

Rafael Acuy, 4.A

Poznámky k fotografiím:

  1. Spolužačky z mojí japonské třídy, které mě přivítali po přistání na letišti
  2. Já a můj hostitelský bratr Umi
  3. Japonská brána Torii u vjezdu do školy
  4. Já s mým učitelem angličtiny a japonskými spolužáky
  5. Výhled z okna školy
  6. Rýžová pole u školy
Sdílejte příspěvek

Eliščina Novoroční kratochvíle

Na pátek 24. ledna 2020 od 15.00 připravil Dětský folklorní soubor Peciválek při ZUŠ Střezina již 6. ročník Novoroční kratochvíle. Vystoupení se koná v budově Jih v sále č.2.

Členkou Peciválku je již řadu let také studentka PSJG Eliška Dvořáková (2.A), tak se na ni přijďte podívat… Vystoupení Peciválku jsou ostatně vždy pohlazením po duši, tak nebudte litovat. A kdo zná Elišku spíše jako precisní moderátorku slavnostních akcí PSJG nebo jako členku našeho dramatického klubu, uvidí ji v úplně jiné roli.

Snímek je převzat ze stránek ZUŠ Střezina. A pokud se vám nějak nezdá Eliščin kroj, není divu, právě si zkoušela jihočeský lidový kroj z Doudlebska.

Mgr. Jiří Aubris

Sdílejte příspěvek

Francouzský šanson míří do Hořic

Známé duo Nos Dames připravilo na neděli 26. ledna 2020 další ze svých koncertů, na nichž zní francouzský šanson. Tentokrát frankofonní písně rozezní Radniční sál v Hořicích. Koncert začíná v 18.00.

Účinkují profesorka PSJG Mgr. Martina Forejtková (zpěv, klavír, akordeon), Mgr. Kateřina Prokešová (zpěv, violoncello) a Mgr. Miriam Otčenášková (housle). Jako již pravidelný host se představí i hořickému publiku student PSJG David Jandl (3.F). Naprostou novinkou bude umělecký přednes herce, recitátora a moderátora Jaroslava Brendla (Ezop Agency, DS Vojan, DS Jiří aj.), který pravidelně navštěvuje naše gymnázium se svým Kouzlem poezie.

Do Hořic můžete vyrazit i s naším klubem divadelního diváka.

Mgr. Jiří Aubris

Sdílejte příspěvek

Tibor Malinský mediální aneb České hlavičky

Činnost studenta PSJG Tibora Malinského (5.G) zaznamenala řada českých médií. Tentokrát si ovšem nevšimla jeho básnické či hudební tvorby, nýbrž jeho práce vědecké. Tibor Malinský totiž s projektem Syntéza azaftalocyaninů a studium jejich supramolekulárních interakcí obsadil 1. místo v celostátní soutěži České hlavičky v kategorii GENUS „Příroda kolem nás“ a získal cenu společnosti Lesy ČR.

Cenu převzal na slavnostním vyhlášení vítězů 13. ročníku soutěže mladých vědců o nejvýraznější projekt, počin nebo odbornou činnost na poli vědy a techniky. Celé slavnostní předávání ocenění lze zhlédnout ze záznamu na stránkách České televize. Kdo by si nechtěl vychutnat jistě velmi vtipný a neotřelý přístup moderátorské dvojice, nalezne Tibora Malinského v čase 12:40. Českým hlavičkám se věnovala i ČT24.

O Tiborovi se samozřejmě můžeme dočíst na České hlavě, včetně její facebookové varianty, na zpravodajském serveru Novinky.cz, na stránkách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, Farmaceutické fakulty University Karlovy či Masarykovy universtity v Brně, na serveru Školaprofi a nejspíš i ledaskde jinde…

Slavnostního večera se účastnili i další zástupci naší školy: Markéta Šimková (6.G), která v kategorii GENUS obsadila 2. místo (projekt Stanovení ledvinné toxicity inhibitorů BRAF in vitro), Helena Petráňová (5.F), jež v kategorii Ochrana životního prostředí obsadila 3. místo (projekt Analýza glyfosátu nejen v Roundup Ready rostlinách metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie), a s nimi ředitel PSJG PhDr. Ladislav Bartůška.

Mgr. Jiří Aubris

Sdílejte příspěvek