Rubrika: Novinky z naší školy

Na našem gymnáziu jsou oslavy Evropského dne jazyků již tradicí, v letošním roce jsme slavili tento den 26.září. Účelem celé akce, jak název napovídá, je seznámit studenty se světově užívanými jazyky a procvičit si je. Výuka tedy probíhá odlišně – studenti, rozděleni ve skupinkách dle příslušného cizího jazyka, celý den hrají hry, konverzují a dozvídají se informace a zajímavosti z daných zemí. Myslím si,že se jedná o akci oblíbenou a jistě i užitečnou. Jelikož jsme spolu se svým kamarádem a kolegou, který tento den zachytil na svůj fotoaparát, Petrem Hýbnerem, dostali za úkol napsat o tomtu dnu článek, měli jsme možnost nahlédnout do jednotlivých skupin a zjistit, co se kde dělo.
Jak jsem již napsal výše, výuka probíhala v malých skupinkách. Své zastoupení měl samozřejmě jazyk anglický, dále německý, na naší škole velmi populární jazyk španělský a své místo měla také i francouzština. Nejdříve jsme navštívili španělský jazyk, neboť jsme mohli zhlédnout prezentaci argentinské studentky o své rodné zemi. Studenti měli také možnost se zeptat na zajímavosti ze života v Argentině, dozvěděli se o tradicích, zvycích a zajímavostech. V další skupině pak vařili „Guacamole“- pokrm z avokáda, rajčat, cibule a jogurtu podávaného s tradičními „nachos“. Nevěřili byste, jaká to je dobrota.
V německém jazyce nemohl chybět zpěv s paní profesorkou Bendlovou, takže se školou ozývalo „Biene Maja“ a další oblíbené písně studentů. Mezi další aktivity patřila samozřejmě důležitá konverzace, „ věc“, kterou si myslím,že v životě použijeme nejvíce. Výuku dále obohatily soutěže a hry, vítězové získali sladkou bonbónovou odměnu.
Pro mě osobně byla nejzajímavější francouzština, neboť té nerozumím ani slovo. Studenti si připravili prezentace o jednotlivých regionech Francie, o zvycích i jídle a postupně tak během dne celá skupina procestovala Francii křížem krážem. Program také obohatilo doplňování textu písní, např. od Edith Piaf – Non, je ne regrette rien. Ode mě patří studentům velký obdiv, já v textu ani nerozeznal, kdy jedno slovo začíná a končí.
Posledním jazykem byl jazyk anglický. Stejně jako v ostatních skupinách a jazycích i zde se asi nejvíce konverzovalo, studenti hráli hry a tak si zábavnou formou procvičovali své znalosti. U Paula jsme byli například svědky hry, ve které bylo potřeba v rychlosti využít slovní zásobu na dané téma.
Myslím si, že Evropský den jazyků se opět povedl,studenti se dozvěděli spoustu zajímavostí a doplnili tak své vědomosti nenásilnou formou. Za sebe mohu říci, že i mě tento den bavil, snad i mě něco naučil a posunul dále. Tak opět za rok na shledanou.

Ve čtvrtek 10. května navečer proběhl již 2. ročník akce s názvem „Toulky Evropou“, která je vyvrcholením půlroční práce studentů 1.F v zeměpise.

Chodba našeho gymnázia přivítala rodiče, sourozence, babičky, dědečky, ale i učitelé studentů, kteří pro všechny vyzdobili „stánky“ některých evropských států s ochutnávkami typických jídel. Iniciativě a nápadům se meze nekladly, takže žáci popustili uzdu své fantazii a vykouzlili nejenom mnoho výborných jídel, připravili i různé typické nápoje (alkoholické pouze pro osoby starší 18ti let, jak zdůraznil moderátor akce Marek Karlovský) a také soutěže a ankety pro příchozí.

Zlatým hřebem programu bylo vystoupení čtyř studentů s nejlepšími prezentacemi o státech Evropy, které vybrali hlasováním sami studenti 1.F. A nejen to, oni si celou akci připravili úplně sami. Počínaje plakáty, pozvánkami, programy, až po obsluhu výpočetní techniky a přivítání návštěvníků hosteskami. Myslím, že se akce opět velmi vydařila a všichni přítomní odcházeli spokojeni.
Mgr. Blanka Žitná

Když jsme vyrazili na cestu do divadla Drak na představení Mamma Mia, neměl jsem snad vůbec žádnou představu o tom, co bych měl čekat. Bylo to přeci jen jiné, než když jde člověk do divadla sám nebo s rodiči. Jednalo se o školní představení, ve kterém účinkovali samotní studenti. Tento fakt dodal představení jakýsi jiný „náboj“, chuť představení vidět a užít si jej naplno.

Hned na úvod mě osobně potěšil fakt, že vstupné bylo dobrovolné a že vybrané peníze směřovaly na podporu boje dětí s rakovinou, neboť dobrých skutků není nikdy dost, obzvlášť pak v dnešní době. Samotné představení pak bylo skutečným zážitkem. Myslím, že ti z nás, kteří představení zhlédli, se mnou budou souhlasit, že hra byla opravdu vydařená, plná vtipných scén a především skvěle zahraná. Skvělý dojem pak potvrdil tanec a zpěv, který celou hru obohacoval. Že se těch superlativ najde, viďte?

Nerad bych hru hodnotil, podle mě by si měl každý udělat svůj názor po zhlédnutí a mé hodnocení by jej nemělo ovlivňovat, každopádně se musím přiznat, že na představení rád vzpomínám a myslím si, že by byla velká škoda, kdyby vznikla pouze tato hra. Doufám tedy, že v budoucnu budeme moci zhlédnout další představení, na které se už teď těším. Na úplný závěr přikládám několik fotografií.

O víkendu 24. a 25. září 2011 vyrazilo zdravé jádro tříd 1.A a 1.B se svými třídními profesorkami na výlet do okolí Prachovských skal. Cílem akce bylo co nejvíce se mezi sebou seznámit, ale také si užít pohodový víkend v podzimní přírodě. Svatý Petr byl milostivý a seslal na zvolenou oblast nádherné slunečné počasí, ba dalo by se říct, že bylo pravé „babí léto“.

Akce začala sice dvouhodinovou úmornou cestou místním osobním vláčkem, ale nakonec nám v družné zábavě docela rychle uběhla. Musím též uznat, že současná vlaková doprava již nepřipomíná jízdu na valníku, a dokonce i personál dokáže být milý a vstřícný.

Poledne nás zastihlo na zastávce Jinolice, odkud jsme vyrazili, podotýkám po „svých“, k objednanému kempu. Za slabou půlhodinku jsme dosáhli cíle a v pohodě se ubytovali. Většině studentů se pokoje líbily, ale chlapci z pokoje číslo 7 byli přímo nadšeni. Pouze však do doby, než zjistili, že nejbližší pokoj obývají třídní profesorky. Doplnit energii jídlem z vlastních zásob bylo dílem okamžiku. Studenty nesmírně zaujalo, že si s nimi jejich třídní dali sraz v restauračním zařízení. K jejich velkému zklamání se nejednalo o pozvání na „skleničku“, ale o mateřskou péči o pitný režim studenstva.

Pak nastala „hrůzostrašná“ tříhodinová cesta do skal, ale nutno přiznat, že nádhernou slunečnou podzimní přírodou. Zlatým hřebem odpolední vycházky byla zastávka u bufetů ve skalním městě, kde zajásal mnohý mlsný jazýček. Jak podotkl jeden ze studentů: „ Ze skal nás bolely nohy, ale ty palačinky, co jsme měli…..hm, paráda.“ Cestou zpět do kempu se jedna nejmenovaná studentka pokoušela o první lekce „létání“, ale nebyla zatím příliš úspěšná a odnesla si ze své akrobatické kreace odřený loket a vyražený dech.

Po návratu nastala nejhezčí část celého pobytu, a to osobní volno, jen mírně narušené večeří, která ovšem byla velmi dobrá. Paní profesorky sice trošku „zlobily“ se seznamovacími hrami, ale studenti statečně odolali, a tak nakonec přeci jen vydobyli více času jen pro sebe. „A najednou to bylo tady. Očekávaný večer přišel a jediné, co nás mrzelo, bylo to, že jsme museli všichni být ve 22,00 na svých pokojích“, konstatoval další ze studentů. Pravda, ne všechny večerní „akce“ se plně zdařily, ale nakonec to byl příjemně strávený čas.

Horší to bylo ráno! Přeci jenom nedostatek spánku vykonal své. Snídaně byla naštěstí o něco déle, takže každý dokázal přemluvit své unavené tělo k nástupu na jídlo. V pravdě vynikající snídaně dokonce vyprovokovala většinu jedinců k nemalé činnosti buď v podobě volejbálku nebo alespoň minigolfu. A pak už byl čas vyrazit na zpáteční cestu.

A jak hodnotili akci sami studenti? „ Byli jsme potěšeni, že jeli obě nové kvinty, tedy 1.A i 1.B. Osobně musím uznat, že v tolik srandy jsme ani nemohli doufat.“„ Každý říkal, že by tam byl aspoň ještě tři dny minimálně, ale všichni věděli, že to nejde, tak se už dopředu začali těšit na lyžák a nemůžou se dočkat. Myslím si, že mluvím za všechny, když řeknu, že výlet byl parádní.

Mgr. Blanka Žitná a Vlčí bratři