Rubrika: Aktuality domácí a zahraniční

Ne, nechceme nikoho nabádat, aby se proměnil v moře. Název našeho příspěvku odkazuje jinam. K projektu absolventky PSJG, dnes vysokoškolské studentky a grafičky, Anny Milerové. Jeho cílem je přispět ke snížení plastové stopy a množství odpadků v oceánech. Někdo jen mluví, jiný se omlouvá, že se nedá nic dělat – a někdo prostě přiloží ruku k dílu a dělá to, co může.

Aniččin projekt propojuje ochranu přírody a umění. Začala benefičním prodejem uměleckých děl, kdy výtěžek prodeje je určen na ochranu oceánů. Dnes už má Anička kolem sebe řadu spolupracovníků, se kterými založila spolek Be Sea Ochrana oceánů. Jejich aktivity se viditelně rozrůstají, stačí se podívat na příslušné (byť ještě nedokončené) internetové stránky, nebo si přečíst příspěvky v Hradeckém deníku či Mladé frontě; všiml si jich i rozhlas (dokonce dvakrát) a televize.

Dnes již spolek nenabízí pouze umělecká díla či ekotašky a kartáčky na zuby z bambusu, ale pomáhá také tam, kde je to nejvíce potřeba. V některých oblastech musejí začít tím, že místním lidem řeknou, že topit se v odpadcích není normální, resp. že se dá žít také jinak. A začít uklízet, ale také vzdělávat, především děti. Zamoření oceánů plastovými odpady je, jak je obecně u nás známo, vskutku alarmující.

Řekl bych, že největším Aniččiným zážitkem, o němž se zmiňuje, bylo setkání s velrybím žralokem, kterého si pohladila (naštěstí asi věděl o Aniččině lásce k moři a jeho obyvatelům – obyčejným smrtelníkům vřele nedoporučuji…), a největším překvapením (pro absolventku PSJG), že se děti na Lomboku neučí ve škole anglicky. Když se začtete, zaposloucháte a zadíváte do různých příspěvků, můžete posoudit, zda jsem hádal správně.

Snímky jsou převzaty ze stránek Českého rozhlasu.

Mgr. Jiří Aubris

V úterý 16. dubna 2019 jsme v rámci výuky dějepisu navštívili památnou oblast Terezín. Z autobusu nejprve vystoupila skupina rozesmátých studentů, nicméně s pohledem na typický nápis „Arbeit Macht Frei“ se nálada účastníků značně změnila.

Nejprve jsme si prohlédli Malou pevnost. Ač byla původně využívána jako vojenské opevnění, my jsme se zde blíže seznámili především s jejím pozdějším využitím. Během první světové války sloužila jako věznice pro politické vězně, ve druhé světové válce pak jako věznice pražského gestapa. Nahlédli jsme do místností obývaných velícími důstojníky, poté do skupinových cel i samotek (kde byl mimo jiné vězněn i sarajevský atentátník Gavrilo Princip), do koupelny, prádelny, dokonce i do „na oko“ vytvořené holírny, která samozřejmě nikdy nebyla využívána. Na závěr prohlídky Malé pevnosti jsme se zastavili v kině určeném původně zaměstnancům, kde jsme zhlédli dobový propagandistický film nazvaný „Město věnované Židům“.

Dalším bodem naší exkurze bylo muzeum židovského ghetta umístěné v tehdejším domě mládeže. Muzeum bylo zajímavé především svou autenticitou. Všechny účastníky nepochybně nejvíce zaujaly obrázky a básně, kterými tehdejší děti ztělesnily atmosféru, jaká zde panovala v minulém století. Dále jsme též měli možnost pročíst si zde nejrůznější právní ustanovení týkající se židovské otázky či například prohlédnout si dobové předměty jako nášivky židovských hvězd či hygienické potřeby některých obětí.

Je nepochybně důležité, abychom tuto nepříliš vzdálenou etapu historie měli na paměti, proto děkuji paní profesorce Tlustošové a terezínským průvodcům, že nám poskytli možnost se o ní dozvědět více. Jak je patrné na přiložených fotografiích naší studentky Kateřiny Richtrové z 3.A, exkurze skutečně všechny velice oslovila.

Julie Hejnicová (3.A)