V termínu od 5. do 14. června 2016 proběhl první výměnný pobyt 12 studentů PSJG v naší nové partnerské škole Administration School Shanghai.
Vydali jsme se do země, o které jsme mnoho slyšeli, ale praktické zkušenosti v zemi „draka“ jsme kromě Wei neměli žádné. Vzdálenost více než 10 000 km jsme zvládli z Prahy s přestupem ve Frankfurtu nad Mohanem celkem obstojně. Letěli jsme místy až ve výšce 11 300 m a celé to letecké „dobrodružství“ trvalo cca 12 hodin čistého času. S časovým posunem + 6 hodin jsme se také docela obstojně „popasovali“.
Na letišti nás už čekaly dvě známé tváře z pedagogického sboru – Pan Jie a Cao Jie, kteří nám dělali společnost při logistickém přesunu autobusem z letiště Pudong až do Vienna International Hotel na náměstí Wanda Plaza, kde jsme byli po většinu pobytu ubytováni. Tam na nás čekalo celé vedení školy v čele s panem ředitelem Zha Zhenghem, aby nás oficiálně přivítalo.
Shanghai s téměř 25 milióny obyvateli patří mezi nejlidnatější, ale i nejdražší města světa. Nájmy jsou tu neskutečně vysoké, proto si většina populace nemůže pokoj pro hosty v žádném případě dovolit. Od počátku jsme se setkávali s neobyčejnou pohostinností, vlídným, přátelským a maximálně ochotným přístupem. Něco takového se jen tak nevidí! Čínská gastronomie je kapitola sama o sobě. Hned od prvního setkání nás překvapovala svojí pestrostí, vůní, nápaditostí a tvořivostí. Ta nás neskutečně nadchla. Takovou směsici pokrmů, jakou jsem měl možnost ochutnat během našeho pobytu, jsem asi nepožil za celý svůj dosavadní život. Jsem spíš usedlejší a konzervativnější strávník než mladší generace studentů, která je určitě variabilnější než věrný český konzument. Tady jsme však měli tak široký sortiment jídel, že nám nezbylo nic jiného než experimentovat, což vůbec nebylo na škodu. Takové pařáty či bambus byste asi jen stěží ochutnali.
Druhý den ráno jsme vyrazili do areálu školy, kde nás čekalo velkolepé uvítání. V přeplněném sále následovaly projevy z obou stran, vzájemná představení, kulturní programy, které charakterizují jednotlivé národy. Opravdu se bylo na co dívat. Je vskutku příjemné, když se jednotlivé země od nejmladší populace vzájemně obohacují a sbližují. Přátelství a mír je zárukou stability, bezpečnosti a perspektivy celého světa. Kamarádství mezi našimi a čínskými i tibetskými studenty byla rychle navázána. Společně jsme procházeli celý uzavřený komplex učebních, ubytovacích a hospodářských budov i sportovišť, kde jsme si uvědomovali určité shody i rozdíly mezi českým a čínským vzdělávacím systémem.
V následujících dnech dopoledne následovala společná výuka v různých předmětech: matematika, angličtina, gastronomie, hudební výchova či kaligrafie. Studenti si navzájem předávali svoje osobní zkušenosti, což byl jeden z hlavních cílů oboustranné spolupráce. Odpoledne a večer jsme obdivovali krásy Shanghaie. Zmíním mrakodrap World Financial Center (492 m) s přezdívkou „otvírák láhví“, který byl postaven v r. 2008 a do roku 2013 byl nejvyšší budovou ČLR. Navštívili jsme také 468 m vysokou věž Perlu Orientu a plavili se lodí po řece Huangpu. Ta noční plavba nás úplně omráčila. Všechno bylo dokonale nasvícené, že jsem si připadal jako v Pohádce tisíce a jedné noci. Kochali jsme se také starou částí s historickými úzkými uličkami, kde se úplně zastavil čas.
Co mi naopak moc chybělo, byla zeleň, slunce a modré nebe. Od začátku pobytu nás doslova „uzamkla“ smogová čepice. Znečištění zdejšího ovzduší je ožehavý problém, kdy dravá a rychle rostoucí ekonomika je upřednostňována na úkor ekologie. Dalším nepříjemným fenoménem je neustálý hluk a dopravní chaos. Zelená na semaforech představuje jen určitý symbol, který se víceméně (ne)dodržuje. Vše závisí spíš na vůli řidiče než na nějakých pevně stanovených dopravních předpisech. Za celou dobu jsme však nezaznamenali žádnou dopravní nehodu. Na zdejších komunikacích se pohybuje rozmanitý vozový park od nejprimitivnějších rikš až po luxusní auta převážně japonské výroby, které mají svoje výrobní závody na území Číny.
Na dvě noci se stalo naší výchozí základnou město Suzhou, které proslulo výrobou hedvábí a především typickými čínskými zahradami. Zvláštní šarm mu dodávají vodní kanály, které na mnoha místech, podobně jako v Benátkách, suplují ulice. Kanály jsou překlenuty mnoha mostky a lávkami, takže město bylo také nazýváno „Benátky Orientu“. Kouzlo starého vodního města se ale v dnešní době trochu vytrácí pod náporem moderní zástavby, stěžejní turistickou atrakcí tedy zůstávají již zmíněné zahrady čínských úředníků, které jsou pod ochranou UNESCO. Hlavní poslání těchto zahrad, totiž poskytnout klid k rozjímání, meditaci, ke konverzaci při sklence rýžového vína, k čerpání inspirace k uměleckému dílu, nebo jen k prostému tichému přemýšlení, se bohužel částečně vytratil poté, co se zahrady staly hlavní turistickou atrakcí.
Další úchvatnou podívanou, která se nám doživotně jistě vryje do paměti, byla návštěva vodní městečka Tongli. Nazývá se také Benátky východu, leží na břehu jezera Taihu, 18 km od města Suzhou (Su-čou) a je protkáno množstvím vodních kanálů. Nachází se zde 49 kamenných mostů různých stavebních stylů, spojujících sedm ostrovů, které tvoří 15 řek a 5 jezer. V dávných dobách město básníků, malířů, konfuciánských učenců a vládních úředníků má více než tisíciletou historii. Nejvíce budov se nachází v blízkosti vodních toků, k nimž je přístup po kamenných schodech. Přestože je zde čilý turistický ruch a většina lidí pracuje ve službách pro turisty, v okolí jsou četná rýžová pole.
Těch vjemů, poznatků a nezapomenutelných zážitků je tolik, že by to dalo na nějakou minimálně bakalářskou práci. Doporučuji všem milovníkům cestování, poznávání a kontrastů tuto zajímavou zemi navštívit. My jsme viděli pouhý „střípek“ z této pestré mozaiky, který stal však za to. Pevně doufám, že až dorazí čínští studenti s pedagogy k nám, budeme se všemi silami snažit jim po všech stránkách perfektně připravený a detailně propracovaný program v rámci našich možností vrátit. Věřím, že se nám to společnými silami podaří.
Mgr. Marian Janko – učitel PSJG
Fotografie poskytli Daniel Šimek (4.G) a David Balda (3.F).
