Káťa Siniaková, znáte ji ?

Milí čtenáři,
připravil jsem si pro vás rozhovor s mojí spolužačkou Kateřinou Siniakovou, která je úspěšnou tenistkou. Pod rozhovorem se nachází fotografie Káti a slavných osobností, se kterými se setkala. Nyní k samotnému rozhovoru …

Jak dlouho hraješ tenis?

Tenis hraju 9 let.

Máš nějaké cíle do budoucna ?

Rozhodně, chci hrát mezi světovou špičkou.

Jaké jsou tvoje největší úspěchy ?

2.místo na Mistrovství Evropy jednotlivců 2010; 2. místo na turnaji ve Francii – mezinárodní turnaj, kategorie 2; vítězství na Winter Cup 2009 – mistrovství Evropy družstev

Jak zvládáš školu pří takovém vytížení ?

Školu zvládám, dá se říct bez problému, už jsem si na to zvykla a naučila se učit i na turnajích.

Jak si se dostala k hraní tenisu ?
Dostali mě k tomu rodiče, rozhodli se pro to jen náhodou. Máme na chalupě kurt, tak se mnou začali trénovat.

Neomezuje tě tenis v osobním životě ?
Někdy jsem smutná, že si nemůžu vyrazit s holkami někam jako ostatní a musím jít místo toho na trénink. Ale jinak vůbec, beru to jako koníček, který mě moc baví.

Máš nějaké jiné zájmy ?

Když už se najde ten volný čas, tak ráda poslouchám hudbu, někdy si vyjedu na kole nebo na brusle, baví mě i lyžovat.

Je nějaký sen, který by sis chtěla splnit (mimo tenisovou kariéru) ?
Mimo tenisovou kariéru žádný sen zatím nemám.

Neunavuje tě věčné cestování ?
Občas toho už mám dost, ty cesty jsou otřesné, ale zase vidím spoustu zajímavých míst, bohužel někdy jen kurty, ale bez cestování se to neobejde.

Setkala jsi se díky tenisu s někým známým ?
Ano, potkala jsem našeho pana prezidenta, díky tomu, že jsem byla vyhlášena za nejlepší sportovkyni roku v Zlatém Kanáru 2010, nikdy jsem nevěřila, že bych se s ním mohla setkat. Také jsem potkala Rogera Federera nebo bývalou světovou jedničku, Peta Samprase, ale nedá se říct, že bych je potkala, ale viděla jsem je naživo (nejen v TV)…

https://blog.psjg.cz/fotos/104.jpg

https://blog.psjg.cz/fotos/105.jpg

https://blog.psjg.cz/fotos/106.jpg

Sdílejte příspěvek

Odcházení – recenze

Na Odcházení jsem přišla. Přišla jsem s dojmem, že jdu na normální klasický český film, kterých je tu dostatek. Vlákal mě vlastně jen fakt, že je to předpremiéra. A na té jsem ještě nikdy nebyla. Ale teď k samotnému filmu. Je to zfilmované divadelní představení, tudíž si musíte zvyknout na scény, které na sebe časově nenavazují. Jako například; postava jde po schodech, avšak na dalším záběru už sedí na židli a ostatní postavy jsou rozestavěné kolem ní v úplně jiném pořádku, než v první scéně.
Po přijmutí této maličkosti si začnete užívat film. Vnímáte nejen výborné herecké výkony, v tomto směru musím pochválit Václava Havla, coby začínajícího režiséra, že dokázal z herců vzít jen to dobré. Všímáte si také detailů, jako příklad bych uvedla kámen před vilou. Stojí si tam na pěkně udržovaném chodníčku, ale stává se po chvíli trnem v oku nejen divákům, ale i hercům/postavám. Komorník o něj vždy zakopne, samotný Rieger ho přeskakuje, někdy smutně, někdy vesele, podle toho, jakou má momentálně náladu. Dalším zajímavým momentem je louže. Hluboká louže, která zabírá celou šířku cesty. A protože je to vstupní cesta, postavy s ní musí zápasit, ať chtějí nebo nechtějí. Někdo si vybere způsob, zcela spontánně ji přebrodit a nedbat na promočené boty, někdo ji přeskočí s veselým výkřikem a někdo se jí rozhodne obejít tak velkým obloukem, že mu ta cesta na druhou stranu trvá třikrát déle.
Krásný humor Havla dokazuje i vysprejovaný nápis na zdi ,,dost bylo Havla‘‘. Já osobně jsem si ho vůbec nevšimla, zaregistrovala jsem ho až ve filmu o filmu.
Úžasné na tomto snímku je také to, že vám dává podnět k přemýšlení na několik dní dopředu. Právě při psaní této recenze jsem došla k závěru, že na něj musím jít ještě jednou. Mám obavy, že mi unikly věci, kterých jsem si předtím nevšimla.
Musím také pochválit hudbu, úvodní písničku si budete zpívat celou cestu domů. Ostatně, zpívala si jí i Tatiana Vilhelmová, když vycházela ze sálu. Dalším krásným songem je také Beethovenova devátá symfonie, poněkud předělaná, aby pasovala do modernější doby, ale celkový dojem nekazí. Právě naopak. Myslím si, že scéna s touhle hudbou patří mezi nejsilnější v celém filmu.
Ráda bych také pochválila kameru, pro některé to může působit poněkud strnule, u tohoto díla zastávám názor, že mu naopak prospěla…
Pro případné návštěvníky filmu bych ráda objasnila tuto věc. Já osobně jsem tímto snímkem nadšená, ovšem z doslechu a z různých diskuzí jsem zjistila, že názory na film jsou velmi rozporuplné. Může se vám tento snímek hodně nelíbit nebo naopak hodně líbit. A s tím ,hodně‘ nepřeháním.
Na závěr; nebudu dělat reklamu, ale najděte si někdy chvilku a běžte se na Havlův první režisérský počin podívat!
A jako tip přidávám: pokud budete hodně ostražití při závěrečných titulcích, všimněte si prosím jména psa….

Atmosféra na předpremiéře – Ester Kuželová, 3.F

Na předpremiéru dorazili herci z Havlova debutu Odcházení: Eva Holubová, Stanislav Zindulka, Jaroslav Dušek a Tatiana Vilhelmová s Vojtou Dykem (ten ve filmu nehrál). Poté, co se filmový kotouč dotočil, jsme dostali možnost hovořit s herci a s producentem Jaroslavem Boučkem. Původní záměr byl, že do hradeckého CineStaru přijede i pan prezident Havel – režisér filmu – se svou manželkou Dagmar. Jenomže, jak všichni víme, pan prezident je hospitalizován v pražské Střešovické nemocnici.
Zdálo se nám, že největší pozornost na sebe strhává Vojta Dyk, který byl po celou dobu obklopen mladými slečnami. Ochotně rozdával autogramy i úsměvy.
Evu Holubovou jsme se snažily odchytit po dokončení jejího rozhovoru pro internetové zpravodajství, to se nám ovšem nepovedlo, utekla na druhou stranu, než jsme předpokládaly. Podařilo se to až po chvilce usilovného nadbíhání, podpis nám ale ochotně věnovala.
Tatiana Vilhelmová se nám zprvu také úspěšně vyhýbala, ale i tato mise skončila úspěšně.
Překvapilo mě, jak mile se k nám choval Jaroslav Dušek. Musím se přiznat, že jsem si k němu šla pro podpis v podstatě kvůli tomu, abych měla celou čtveřici herců. Nakonec jsem ale velmi vděčná, že jsem to udělala.
Podpis nám věnoval a dali jsme se do řeči. Asi z nás vyzařovalo nadšení, protože se nás ptal, co říkáme na film. Byly jsme uchvácené, pan Dušek z toho měl upřímnou radost a zavedl nás k producentovi filmu panu Boučkovi. Svěřili se nám, že oni mají film velice rádi, ale že se obávali, jak jej bude hodnotit obyčejný divák. Asi jsme je přesvědčily, že obyčejný divák je nadšen i když novinářské recenze říkají něco jiného. (Musíme přiznat, že je možné, že to tak bude, někteří lidé hned po skončení filmu rázně odešli z kina s otráveným výrazem ve tváři).
Už před tím jsme se zmínily, že jsme nejspíš nejmladší návštěvnice předpremiéry. Pan Dušek byl opravdu nadšen, zpozoroval, že Eva Holubová právě telefonicky hovoří s panem Václavem Havlem, rozběhl se k ní. Cestou nám sdělil, že se chystá umožnit nám hovor s ním. Překvapil nás. Krátce pana prezidenta pozdravil a předal nám telefon.
Začala jsem mluvit, zněl unaveně, ale když jsem mu vylíčila naše nadšení z jeho filmu, v hlase se mu objevila neskrývaná radost. Svěřil se mi, že netušil, že on, jako starý pán se trefí do vkusu nejmladší generace.
Anička měla radost z Vojty Dyka a já z rozhovoru s panem prezidentem Havlem.
Tento výjimečný film vám doporučujeme. I po několika dnech v nás nenechává chladnými. Těšte se na premiéru, která proběhne 24. března 2011

Sdílejte příspěvek

European Youth Parliament Helsinki 2011

Helsinki 2011

European Youth Parliament, 10 Year Jubilee Session

10-14 February 2011

Šlo to rychle. V lednu jsem se dozvěděla, že jsme dostali, jako gymnázium, pozvání na Evropský Parlament mládeže do Finska (EYP Helsinki). Neměli jsme tým, neměli jsme témata, neměli jsme peníze na cestu, neměli jsme nic a nikdo nic nevěděl. Říkala jsem si, že Finsko je velmi lákavá nabídka, ale popravdě řečeno, moc jsem nevěřila, že se nám nakonec podaří dostat se mezi „elitu“ složenou z mladých lidí. Sháněla jsem letenky a sháněla jsem je opravdu dlouho. Do Finska nikdo z Prahy nelétá, a když už, tak letenky jsou v řádu desetitisíců. Ale náhoda zase ukázala svou sílu a letenky jsem sehnala! Ale co dál? Stále jsme neměli tým. Byly jsme 2 a potřebovali jsme další 3 lidi. To byl problém, čtvrťáci mají maturitní ples, tak nepojedou. A nikomu se moc nechtělo. Ptala jsem se náhodně lidí, kteří mi byli doporučeni profesory angličtiny. A sehnala jsem! Super. Teď už jenom doladit detaily a může se jet. Kontaktovali jsme Finsko, že přijedeme. Byli rádi, nečekali, že když to víme jen tři (!!!) týdny, že pojedeme. Poslali nám naše rozdělení do komisí. A přípravy začaly a nervozita rostla…

Přiletěli jsme do Finska, svítilo sluníčko, z letištní haly se zdálo býti mnoho stupňů nad nulou. Nejen, že bylo -16, ale ještě foukal vítr. Neříkali, náhodou, že má být +2? Koukala jsem na počasí a jako obvykle- předpovědi lžou!
Unaveni 12 hodinovou cestou a ošlehaní nezvykle studenou zimou ve Finsku jsme se účastnili slavnostního zahájení. Ani nás nenechali se převléknout, převlékali jsem se v jedné obrovské šatně. Slavnostní zahájení mělo být až do 10, ale myslím, že 99% studentů odjelo do hotelu už v 8 hodin.
Druhý den začal tak jak první skončil- chaoticky. Sešli jsme se (200 mladých anglicky- mluvících lidí) před hotelem, kde si nás rozebrali naši „čeří“ (chair- nejzkušenější z komise, něco jako malý pořadatel, usměrňuje debatu a uklidňuje konflikty mezi delegáty- pozn.) a šli jsme asi 20 minut tou hroznou, dvacetistupňovou finskou, třeskutou zimou, po kotníky ve sněhu do přístavu, abychom se vydali na největrnější ostrov na světě- Suomenlinna. Celý den jsme hráli hry a měli Teambuilding. Večer jsme odjeli zpátky do hotelu, abychom zničeni lehli na postele a jen se bavili s našimi kamarády o našich zemích, kultuře a zvycích.

Třetí den jsme vycházeli až v 10 hodin, přeci jen byl předešlý den velice vyčerpávající. Opět tou zimou a sněhem jsme šli, tentokrát ale jen 2 bloky budov do naší zasedací International European Schooling Helsinki- školy pro děti cizích delegátů. Od 9 hodin až do 8 večer jsme seděli v místnosti a řešili problémy našich komisí. Samozřejmě v angličtině. Debata se občas zvrhla v nekontrolovatelnou hádku, která vyústila další „coffee break“ abychom se nad šálkem kávy uklidnili. Večer jsme vysíleni „zapadli“ do hotelu, abychom se po večeři zase sešli v jednom z pokojů členů naší komise, abychom do 2 do rána debatovali o problémech světa.
Čtvrtý den byl krizový. Utlumení delegáti, utlumení „čeří“, utlumená diskuze. Nikdo neměl, po probdělé noci, moc energie na nějaké hádky a velkou diskuzi. Už jsme jen dolaďovali naše Final Resolutions (výsledky naší práce) a připravovali se na zítřejší General Assembly (Velký parlament, kde všichni prezentují výsledky). Večer jsme měli závěrečný večírek, kde jsme vyhlašovali miss EYP a po návrat na hotel (kolem půlnoci) jsme se, značně poničení, vrátili na hotel. Nutno dodat, že na párty nebyl alkohol, poničení jsme byli fyzickou a hlavně psychickou námahou. NA hotelu jsme opět řešili naše témata a připravovali jsme naše řeči Defend speech, Attack speech and Sum up the debate (Obraná řeč, útok na jinou komisi a shrnutí debaty vzhledem k tématu naší komise). Šli jsme spát kolem 4 hodiny ranní.
Poslední, pátý den, jsme se probudili po slabých 3 hodinách spánku s vědomím, že vše, celý náš pobyt směřoval k tomuhle dni- k General Assembly. GA je vlastně takové „skutečné“ zasedání parlamentu. Sedíte na židlích podle kominí, máte v ruce platcard (tabulka velikosti A4 se jménem vaší komise, např. DEVE, ITRE, AFET,…), kterou zvedáte, když chcete dostat slovo. Když máte Attack speech, Defend speech nebo Sum up, stojíte u řečnického pultíku před celým parlamentem a mluvíte 3 minuty. Každé 3 hodiny je coffee nebo lunch break. V otevřené debatě, která trvá 20 minut, může mluvit každý, ale opět až po tom, co dostanete slovo. Je to jako opravdový parlament. Hádáte se, diskutujete, schvalujete řešení. Někdo projde, někdo ne. Záleží na síle argumentů. Končili jsme asi v 7 večer.
Šestý den jsme již v 6:45 odlétali z Helsinek do Mnichova, těšili jsme se na „teplo“ v Čechách.
Abych to shrnula, celých 5 dní bylo velice náročných. Ale poznali jsme novou zemi, novou zkušenost, nové lidi. Zkušenost k nezaplacení.
Zúčastněni: Karel Morávek, 1. A
Kristina Barešová, 3. C
Kristýna Křenová, 3. C
Martina Teislerová, teamleader 🙂
Děkujeme za podporu od školy a pana ředitele. Fotky dodám do dalšího článku- EYP 2011 Photobook a abyste měli představu, tak Resolutions of Comittees (výsledky a řešení komisí) dodám do stejnojmenného článku.
Kristina Barešová, 3.C

https://blog.psjg.cz/fotos/93.jpg

Sdílejte příspěvek

Fan Fiction: Afterdark

Ráda bych zkusila na blogu něco úplně nového – začít postupně publikovat můj „Fan Fiction“ s názvem AFTERDARK. Snad by to mohl být dobrý nápad. O čem to tedy celé je? Téma vám může přijít trochu otřepané, ale fakticky jde o upíry. Já jsem tuto tématiku ale vzala uplně jinak – věřím, že budete koukat… Nejsem v tom zrovna expert, ale hodně mě toto téma baví. Snad se vám to bude líbit.

Podle toho, jaký rating (tj. kolik hvězdiček) dostane tento úvodní „testovací“ příspěvek, budu uvažovat o vydání první a event. i dalších kapitol své „knížky“ na tomto blogu. Připojuji teď ještě pracovní „logo“ pro titul AFTERDARK a budu moc ráda, když jej také ohodnotíte (hvězdičky fungují). Název je zatím pouze pracovní, tj. „nanečisto“. Možná že i konečný název knížky s vaší pomocí ještě vyladím nebo změním úplně! Kdo ví?

Co vy na to? Jdete to toho se mnou? Pokud ano, pošlete mi vzkaz přes „STARS“… Všechno je tedy „ve hvězdách!“

https://blog.psjg.cz/fotos/90.jpg

Sdílejte příspěvek

Měli bychom se učit raději španělsky anebo čínsky?

Západní země již delší dobu sledují rostoucí vliv Číny na světovou ekonomiku. V minulém roce se čínská ekonomika stala druhou nejsilnější ekonomikou světa. Spojené státy americké se zatím obávat nemusí – v nejbližších letech pozici světové ekonomické jedničky pravděpodobně uhájí. Prognózy za 10 let ale favorizují Čínu jako horkého adepta na světové prvenství. Tak uvidíme…

S posilováním své ekonomické role si Čína také upevňuje i vlastní politické postavení. V tomto ohledu jsou západní státy velmi pragmatické. Je to vidět zejména v posledním roce: např. ve Spojených státech rodiče velmi výrazně zapisovali své děti k výuce čínštiny (mandarínštiny). Zdůvodňovali to významným budoucím tržním potenciálem Číny jako obchodního partnera a hlavně – Američané uvažují velmi strategicky. Rodiče se učit čínsky nebudou – protože ještě nemusí. Jejich děti ale budou žít ve zcela jiné situaci – budou muset čelit masivní hegemonii čínské ekonomické síly na globální úrovni.

Hodiny čínštiny tak v americkém školství nahrazují hodiny piána, houslí event. jiných cizích jazyků (např. španělského anebo francouzského jazyka). Ty se totiž pro pragmatické Američany momentálně jeví jako komerčně nezajímavé. Čínština se tak stává i významným módním prvkem – školy, které tuto výuku nenabízí, prostě nejdou s dobou. A těch škol, které s trendy skutečně pulzují, jsou stovky a tisíce. Tržní ekonomika v USA přece funguje!

Když se ale podíváme na současnou strukturu a demografický vývoj americké společnosti, dospějeme k jinému zajímavému zjištění. V roce 2009 tvořila hispánská komunita v USA přes 16% celkové populace. Odhady amerických sociologů pro rok 2050 mluví dokonce o čísle kolem 25-30%. Pro většinu současné mladé generace Američanů proto v budoucnu bude jistě mnohem důležitější mluvit dobře španělsky než čínsky. A pro některé bude asi nejlepší zvládnout tyto cizí jazyky oba. Zajistí jim to úspěšný život doma anebo zářivou kariéru v zahraničí.

Na PSJG se výuce cizích jazyků věnujeme strategicky, tj. dlouhodobě a na vysoké úrovni kvality. Proto jsme také v roce 2010 výrazně investovali do dalšího rozvoje a zvyšování kvalitní výuky španělštiny i čínštiny. Troufnu si tvrdit, že PSJG je jedna z mála středních škol v našem kraji, která má vysoce kvalitní rodilé mluvčí pro výuku obou těchto náročných jazyků.

Nad rámec standardní výuky na PSJG také intenzivně rozvíjíme partnerské vztahy se španělsky mluvícími zeměmi (např. v září 2010 návštěva diplomatů ze zemí Latinské Ameriky – Nikaraguy, Venezuely, Panamy a Dominikánské republiky) a také s elitní čínskou školou Jiangsu Liangfeng Middle School. Na základě těchto kontaktů očekávám v roce 2011 další zajímavé projekty a aktivní zapojení našich žáků do mezinárodní spolupráce.

Naši žáci se mohou během studia na PSJG učit celkem až 10 cizích jazyků. Kromě stěžejního důrazu na angličtinu, patří i španělský a čínský jazyk k těm významným konkurenčním výhodám, které žáci i absolventi naší školy ve svém dalším studiu i osobní kariéře můžou skvěle využít.

Na PSJG jsme proto velmi dobře připraveni na všechny příležitosti 21. století, které si naši stávající i budoucí studenti (event. jejich rodiče) nechtějí nechat ujít. Takže: španělsky anebo čínsky? Za sebe říkám – nejlépe zkuste obojí! Jistě se vám to bohatě vyplatí…

Sdílejte příspěvek