Rubrika: Cestování a zápisník z cest

Veronika Juřičková, Michaela Weberová

V období od 10. listopadu do 21. listopadu jsme se zúčastnily soutěže Quanta, která se konala v Indii, ve městě Lucknow. První polovinu pobytu jsme cestovaly po památkách a poznávaly indickou kulturu. Viděly jsme úžasné památky, např. Taj Mahal, Lotustempel a město Dílí. Druhý týden se konala samotná soutěž. Účastnily jsme se soutěžních klání v matematice, IQ-testu, přírodních vědách a debatě. Celkem přijelo 70 týmů z celého světa. Poznaly jsme lidi z velice zajímavých zemí – Brazílie, Jordánska, Malajsie, Finska a Ruska. Tato soutěž byla pro nás velmi prospěšná a máme nezapomenutelné vzpomínky a zážitky. Možnost projevit svůj názor před 600-ti lidmi se nám nestane každý den. Jsme rády, že nám naše škola umožnila se zúčastnit této mezinárodní soutěže. Děkujeme!

Prázdniny už skončily, a tak jsem se musel opět pustit do studií. Na letošní rok jsem přestoupil z malajské školy na čínskou, která je sice dál, ale kromě čínského jazyka tam budu mít i možnost poznat životní styl a kulturu dalšího národa.
Loňskou část pobytu jsem prožil bez větších komplikací. Ve škole jsem se po pár dnech aklimatizoval a zvykl si na nové způsoby. Vyučování jsem měl možnost se aktivně účastnit jen při anglických hodinách. Těch byla naštěstí většina, protože jsem se přihlásil do přírodovědné třídy, kde se matematika, fyzika, chemie i biologie vyučují v anglickém jazyce. Matematiku, tu mají rozdělenou na dvě části, na základní a pokročilou. Slabší třídy, jako třeba umělecká, mají pouze matematiku základní, kdežto ostatní mají navíc k tomu další předmět nazvaný dodatečná matematika, ve kterém se probírají složitější témata. Obecně tu probíhá vše v rychlejším tempu. Školu začínají děti v osmi letech a vycházejí v sedmnácti. Fyzika, chemie, biologie i pokročilá matematika se tu probírá pouze v posledních dvou letech studia. Předtím se jedná pouze o obecný předmět nazvaný věda. Nezachází se tu proto v tématech moc do hloubky, ale jde spíše o učení pojmů, pravidel a vzorečků nazpaměť. Důkazy vět v matematice se tu například neprovádějí vůbec. Není tomu tak dlouho, co jsem strávil celý večer hledáním podkladů k výuce gradientů, protože jediné, co jsem našel v místní učebnici, byl vzorec a definice, nic víc. To samé platí pro ostatní předměty. Musím uznat, že naše školství v České republice je o dost lepší. Děti se tu učí pouze memorování, přičemž logické myšlení upadá. V patnácti letech píší žáci na konci roku velký test, podle kterého je pak rozřadí do tříd. Známky v průběhu roku tu nehrají skoro žádnou roli. Komu se test nepovede, má smůlu. Existují tři stupně tříd v každém ročníku: umění, účetnictví a věda. V sedmnácti letech je to pak všechno završeno finálním testem s názvem SPM. Ten rozhoduje o přijímacích zkouškách na vysoké školy. Jediné, k čemu žáci ve škole směřují, je dobrý výsledek ve finálním testu, a tak učitel dělá jen to, co je nezbytné. Žáci se proto učí nazpaměť přesné postupy, aniž by chápali, o co vlastně jde. Vždyť oni ani chápat nemusí, stačí jenom na příslušnou otázku napsat příslušnou odpověď. Ptal jsem na toto již mnoha studentů, přičemž skoro všichni se mnou souhlasili. Navíc ještě téměř každý student absolvuje odpolední doučovací hodiny, ve kterých probírá v podstatě to samé, co ve škole, ale se soukromým učitelem. Nedovedu pochopit, že i například moje sestra, která měla v patnácti letech z testu jen jednu dvojku, jinak samé jedničky, chodí odpoledne na hodiny už teď, hnedka na začátku roku. Připadá mi to směšné a když pak vidím ty částky, které rodiče za to platí, zírám.
Kvůli zkouškám jsem měl prázdniny loni už o pár týdnů dřív. Normálně se jedná jenom o prosinec. Mohl jsem dělat pouze anglické testy, takže v ostatních dnech jsem nemusel jít do školy. Obecně jsem prázdniny prožil z většiny doma. Z Čech jsem zvyklý neustále jezdit po závodech, nebo s kamarády chodit ven, kdežto tady to takhle nešlo. Rodiče museli jezdit každý den do práce a s absencí hromadné dopravy se tu sám nikam nedostanu. Každý výlet si proto žádal mnoho organizování a domlouvání předem. I tak jsem se ale podíval na spoustu zajímavých míst, mezi nimi například Singapore, Penang, ale i několikrát různé části Kuala Lumpur. Na Vánoce mě AFS poslala na týden do křesťanské rodiny. Já jinak normálně žiji s muslimy, kteří nic podobného neslaví. Bylo trochu komické strojit umělohmotnou jedličku v tropickém vedru. 25. prosince jsme pak šli ráno do kostela, kde živá kapela hrála koledy. Byl to zajímavý zážitek. Hned po návratu jsem pak doma uspořádal menší štědrý večer, kde každý ode mě dostal dárky, které jsem obdržel balíkem z Čech. Pro ně to byla vůbec první životní zkušenost. Byli překvapeni a měli radost. Silvestra jako muslimové neslaví, takže jsme jeli jen na ohňostroje. Přípitek byl malajským čajem s mlékem.
Druhého ledna jsem nastoupil do nové školy a zatím jsem spokojen. Za změnu jsem rád. Měl jsem strach z nového prostředí, ale vše mi nakonec sedlo. Uvidím, jak se to bude vyvíjet dál. Zítra odjíždím na třídenní orientaci od AFS. Jsem celkem zvědav, co nám budou říkat.
Filip Lejhanec

Vídeň, okouzlující město oplývající jak bohatou historií, se spoustou tradic, tak mladým náruživým životem, udávající tempo městu královské dynastie. Město, jež je o rozloze podobné Praze, se nachází v překrásné rakouské krajině, nedaleko českých hranic.

Vězte, že kdo ji ještě nenavštívil, zdaleka netuší, o co přichází. Jakmile okusíte, ihned na vás dýchne hmotná dávka nostalgie, ale především dávka kompromisu, se kterým se město potýká. Kompromis spočívající v promíchání minulosti a současnosti. Historie, za kterou se každý správný Vídeňan nestydí a naopak je na ní právoplatně hrdý.

Tradice dýchající na vás z každého kouta historické části města jsou vykompenzovány naopak rušnou hlavní třídou Mariahilfer Straße v centru města plného života. Věčně zaneprázdněná hlavní třída má svým návštěvníkům opravdu co nabídnout. Milovníci nákupů si zde zajisté přijdou na své, ale i stoupenci divadla a nebo muzeí. Na třídě o rozloze 1,48 km2 se nachází přes 300 obchodů ve většinou historických budovách, neboť historie této známé třídy sahá až do 10. stol n. l.

Ale nejprve se vraťme tam, kde veškerá sláva Vídně vůbec počala, do doby dynastie Habsburků. Právě ti zanechali Vídni největší dědictví. A pro oživení stojí určitě za zmínku notoricky známý Shönbrunn, letní rezidence dynastických vládců. Palác, jehož překrásný interiér vás rozhodně nenechá klidnými a rozsáhlý park hýřící barvami se zoologickou zahradou, ale především s Gloriettem, ze kterého se vám nabízí ten nejúžasnější výhled na starou i novou Vídeň. Další veleznámou památkou je Hofburg trvalé sídlo Habsburků, který je dnes přestavěn na muzeum věnované císařovně Sissi, nepsané patronce Vídně. Ano, je to právě ona, kdo drží ochrannou ruku nad tímto fascinujícím městem.

Město se rozhodně nebrání mladému nočnímu životu, ačkoli respektuje tradice. Ve Vídni se nachází velký počet klubů, ale i restaurací a především proslulých kaváren, které jsou symbolem klidu a odpočinku, typickým pro Vídeň stejnou měrou jako rušný život tohoto velkoměsta. Rozhodně není od věci zastavit se v jedné z těchto restaurací poblíž Shönbrunnu a nebo v roztomilé kavárně schované v jedné ze spletitých uliček historického jádra města. Jejich atmosféra vás jistě nadchne a čas jako by se pro vás zastavil. A samozřejmě nesmíme opomenout slavný Prater, park plný zábavy a veselí. A jelikož je to park stálý, jeho větší část je připodobněná typickým uličkám Vídně.

Ovšem Vídeň nabízí mnohem více. Naneštěstí je toho tolik, že jediný list papíru na to nikdy stačit nebude. A ať už je to Rathaus, parlamentní budova, státní opera, některé z muzeí a nebo jen obyčejné vídeňské metro či tramvaj, to vše tvoří Vídeň takovou, jaká je. Krásnou.

Ano, Vídeň je rozhodně královské město s velkým K a to nejen pro jeho velmi pestrou a bohatou historii, ale především pro jeho osobité kouzlo, které si najde cestu ke každému z nás.