Květen byl ve znamení Zlína a dobrého filmu. Zlínský filmový festival se konal po padesáté osmé a já měla tu čest (i přes předešlou pětiletou účast jako divák) účastnit se jako součást poroty pro mládežnický film.
Porota se větví do tří částí – porota pro dětský film, mládežnický film a animovaný film. Poroty byly mezinárodní, takže se po celou dobu našeho pobytu ve Zlíně mluvilo anglicky a pro určité členy poroty tu neustále byli překladatelé a 3 supervize jakožto dohled.
Den se trávil především v kině, kde jsme každý den viděli 3 – 5 filmů – shrnuto a podtrženo, 8 hodin v kině denně není tak jednoduché „ulití se ze školy“, jak by se mohlo zdát. Byla to regulérní práce, což nám bylo řečeno už při příjezdu. Krom filmů bylo naší povinností účastnit se společenských akcí, galavečerů a rozhovorů před nimi a po nich, což bylo mnohdy docela vysilující. Vysilující byla také jazyková bariéra, která tu byla poměrně často, každopádně domluva „rukama-nohama“ byla na denním pořádku.
Například zhruba 20 minut před odjezdem na galavečer (pozn. – nejdůležitější akce celého festivalu, kde by byla absence dost závažná), nám naše (milovaná) ruská kolegyně ztratila klíč od pokoje, který byl zamčený. Právě tady se projevila ta jazyková bariéra nejvíc, protože vysvětlit mi rusko-anglicky, kde je klíč, bylo opravdu složité. Skoro měsíc po festivalu mi to přijde vtipné, ale když už nám na dveře bouchal guide, ať si pospíšíme, jsem byla ráda, že spolubydlící nerozumí mým českým nadávkám. Ovšem – stihli jsme to a podobných zážitků tam bylo mnoho.
I když je to již měsíc, mám stále pocit, že jsem život nechala ve Zlíně. S lidmi z porot jsem neustále v kontaktu a všichni se (doufám) shledáme na tom příštím festivalu, už jako obyčejní diváci. Byl to zážitek, na který se nezapomíná, a až budete mít někdo někdy možnost se tam podívat, dlouho nerozmýšlejte a jeďte.
Veronika Vítková (1.F)
O účasti Veroniky Vítkové v porotě Mezinároního festivalu filmů pro děti a mládež ve Zlíně jsme již informovali také v předchozím příspěvku.
