Již se vám někdy dostalo cti zahajovat Loutkářskou Chrudim? Odpověď je předvídatelná, pro spoustu kumštýřů je životním zážitkem, pokud mají možnost si jen jedenkrát na celostátním kole Loutkářské Chrudimi zahrát. Ale kdybyste doopravdy chtěli vědět, jaké to je, nemusíte chodit daleko. Stačí se zeptat studentky PSJG Elišky Dvořákové (3.F). Tedy pokud vám o tom bude chtít vyprávět, což není vůbec jisté…
Letos čest zahájit svátek amatérského loutkového divadla připadla na chrudimský národopisný soubor Kohoutek, jehož členkou Eliška právě je. A i pro špičkový soubor, jakým Kohoutek určitě je, taková čest není něčím všedním, a tak si připravil pro loutkáře vskutku nevšední program, nazvaný Milej pane, umřel soused.
Vystoupení Kohoutku se vlastně skládalo ze tří částí („tři kusy, které obvykle na festivalech neděláme“), z nichž zjevně nejpůsobivější byla ta, po níž pojmenovali celé vystoupení (v pořadí však překvapivě druhá). Černý humor loutkářům zjevně nechybí, a tak Kohoutek sklidil skutečný aplaus. Mistrně podaná „funusní humorka“ si jasně získala zaplněný sál chrudimského divadla.
Fascinující byl i úvodní „normalizační“ folklór 70. a 80. let minulého století. Ale Kohoutek s bravurou zvládá i takové věci a ještě s obrovskou dávkou humoru a nápaditosti. Na závěr si pak připravil (jejich vlastními slovy) „lehce pohoršlivý výběr“ písní „lechtivých, ale o to autentičtějších“ Nesahej mi na kolínka, kde Kohoutek možná trochu podcenil loutkářské publikum, ale po strhující funusní humorce už měl diváky jasně na své straně.
Zapomenout nesmíme ani na fascinující akordeonové předěly mezi jednotlivými čísly, kdy soubor měnil kostýmy.
Eliška tedy (kdyby Vám třeba nechtěla odpovědět) zahajovala nadmíru úspěšně!
Mgr. Jiří Aubris
