V sobotu 24. září 2016 už ve vzduchu voněl podzim, který teprve nedávno převzal vládu nad naší krajinou. Teplý vítr si z nudy pohrával se spadanými listy a vymýšlel pro ně neopakovatelné choreografie k tanci. Vlastně nic neobvyklého.
Ale tu se na malém náměstíčku začali scházet lidé. „Co se to děje?“ ptala se tázavýma očima maminky holčička vyklánějící se z okna. „To v evangelickém kostele bude dnes koncert,“ odpověděla maminka. Ano, ten den se v kostele zpívalo, hrálo a vyprávělo. Zase po roce se zde konal Francouzský večer.
Lidé brali za kliku kostela a … u kazatelny už stálo piano, kytara a housle, violoncello tiše odpočívalo opřeno o židli. No, a co se bude zpívat? Šansony! Pravé francouzské šansony! Večer plný šansonů.
Obecenstvo potleskem přivítalo duo Nos Dames – paní profesorku Mgr. Martinu Forejtkovou z PSJG a Mgr. Kateřinu Prokešovou. Na housle je doprovázela Miriam Otčenášková. Kostelem se rozezněly hudební nástroje a zpěv obou interpretek. Zpívaly o komediantech, o Montmartru, o lásce. Každá píseň byla uvedena krátkou rozpravou moderátora večera Adama Prokeše. Na závěr večera kostelem zazněl společný zpěv známé písně Gilberta Bécauda „Podívej, kvete růže“.
Hodina a půl utekla jako voda. Každý, kdo přišel, jistě odcházel svátečně naladěn. Pro mne to byl nezapomenutelný večer plný krásné hudby, zpěvu a lidské sounáležitosti.
Kolik z přítomných dětí právě těď zatoužilo studovat zvukomalebnou, doslova zpěvnou francouzštinu? Všem jim bych přála zažít hodiny francouzštiny s naší paní profesorkou na našem gymnáziu. Jsou také koncertní.
Eliška Dvořáková (1.F)
Na snímku můžeme vidět (zleva) Miriam Otčenáškovou, Kateřinu Prokešovou, Terezu Košťálovou (4.A) a Martinu Forejtkovou.
