Nedávná absolventka našeho gymnázia Eliška Dvořáková v současnosti vystavuje své ilustrace v hradecké Férové palačinkárně. Výstava je tematicky zaměřena na její studentský život a léta strávená v našem městě i na naší škole. Navštívit ji můžete od pondělí do soboty (10.30 – 18.30). A dokonce si některou z ilustrací, jež se vám zalíbí, můžete odnést i domů, výstava je prodejní.
Na výstavu se můžete naladit okamžitě – když si přečtete Eliščin úvodní text. Kdo si Elišku ještě pamatuje (jako malířku, zpěvačku, recitátorku, moderátorku, folkloristku a hlavně naprosto výjimečnou laskavou osobnost), nezapochybuje o tom, kdo je tou Heřmánkovou vílou. Ostatní se o tom mohou přesvědčit v palačinkárně…
………………………………………………………………………………………
O Heřmánkové víle
Heřmánek. Rumánek. Něžná nevinná bylinka u venkovských cest. Tak krásně (ne)obyčejná. Kdo ji s láskou utrhne, nelituje. Je jako lidová píseň. Prostá, trochu v ústraní. Přitom se v ní skrývá tolik jemnosti, života, energie a síly.
Heřmánky mě navracejí domů. K mamince. K horkému čaji a honzovské buchtě s mákem.
A kdo jsem? Děvče z Hradce Králové, s kořeny v horách, nyní objevující samu sebe skrze život na jižní Moravě. Víla, kterou nepřestává okouzlovat krása každodennosti, těch drobných dobrodružství malé holky ve velkém světě. Stačí se rozhlédnout… Studentka, která tančí, zpívá, kreslí, sní, miluje, hraje si a nachází samu sebe v jemnosti a vědomém žití.
Od malička mě přitahovaly české pohádky, říkanky a písničky. Maminka jich měla vždy po kapsách habaděj. Celé dětství strávené na loukách skotačením, dlouhými procházkami, poznáváním divokého kvítí, tiché naslouchání hlasu ptáků v polabských hvozdech…
A tak se stalo, že mě cesty zavedly až ke studiu etnologie. Tradiční lidová kultura od rána do rána. Ve škole na přednášce i při tanci na besedách u cimbálu ve vinárnách. A užaslost nad lidmi, jejich zvyky, hospodařením v krajině, nad tradiční lidovou stravou, kroji, nářečím… možná trochu romantizující… ale malebné…
Kreslím. Jako do deníčku zapisuji zážitky, myšlenky, asociace. Na papíře je mohu svobodně propojovat. Čím dál víc směřuji k využití motivů a symbolů z tradiční lidové kultury. A sdílím. S okolím blízkým i vzdáleným.
Pro Férovou palačinkárnu (mimochodem, má zlatavá palačinka s domácí meruňkovou marmeládou ve světě gastronomie konkurenci?) jsem vytvořila kolekci kreseb dotýkajících se studentského období života, které se na papíru volně snoubí s tradičními sladkými dobrotami z rodných Čech, i s dezerty ze sladké Francie.
Nechte chvilku jíst také oči… Dobrou chuť.
Eliška Dvořáková
………………………………………………………………………………………
Jako „oční ochutnávka“ může posloužit několik fotografií.
Ještě dodejme, že nejde o Eliščinu první výstavu, o níž se na našem blogu zmiňujeme. Tu minulou u Biřičky v době covidových zákazů někteří ovšem hledali nadvakrát…
Mgr. Jiří Aubris
