Evropský den jazyků na PSJG

Na našem gymnáziu jsou oslavy Evropského dne jazyků již tradicí, v letošním roce jsme slavili tento den 26.září. Účelem celé akce, jak název napovídá, je seznámit studenty se světově užívanými jazyky a procvičit si je. Výuka tedy probíhá odlišně – studenti, rozděleni ve skupinkách dle příslušného cizího jazyka, celý den hrají hry, konverzují a dozvídají se informace a zajímavosti z daných zemí. Myslím si,že se jedná o akci oblíbenou a jistě i užitečnou. Jelikož jsme spolu se svým kamarádem a kolegou, který tento den zachytil na svůj fotoaparát, Petrem Hýbnerem, dostali za úkol napsat o tomtu dnu článek, měli jsme možnost nahlédnout do jednotlivých skupin a zjistit, co se kde dělo.
Jak jsem již napsal výše, výuka probíhala v malých skupinkách. Své zastoupení měl samozřejmě jazyk anglický, dále německý, na naší škole velmi populární jazyk španělský a své místo měla také i francouzština. Nejdříve jsme navštívili španělský jazyk, neboť jsme mohli zhlédnout prezentaci argentinské studentky o své rodné zemi. Studenti měli také možnost se zeptat na zajímavosti ze života v Argentině, dozvěděli se o tradicích, zvycích a zajímavostech. V další skupině pak vařili „Guacamole“- pokrm z avokáda, rajčat, cibule a jogurtu podávaného s tradičními „nachos“. Nevěřili byste, jaká to je dobrota.
V německém jazyce nemohl chybět zpěv s paní profesorkou Bendlovou, takže se školou ozývalo „Biene Maja“ a další oblíbené písně studentů. Mezi další aktivity patřila samozřejmě důležitá konverzace, „ věc“, kterou si myslím,že v životě použijeme nejvíce. Výuku dále obohatily soutěže a hry, vítězové získali sladkou bonbónovou odměnu.
Pro mě osobně byla nejzajímavější francouzština, neboť té nerozumím ani slovo. Studenti si připravili prezentace o jednotlivých regionech Francie, o zvycích i jídle a postupně tak během dne celá skupina procestovala Francii křížem krážem. Program také obohatilo doplňování textu písní, např. od Edith Piaf – Non, je ne regrette rien. Ode mě patří studentům velký obdiv, já v textu ani nerozeznal, kdy jedno slovo začíná a končí.
Posledním jazykem byl jazyk anglický. Stejně jako v ostatních skupinách a jazycích i zde se asi nejvíce konverzovalo, studenti hráli hry a tak si zábavnou formou procvičovali své znalosti. U Paula jsme byli například svědky hry, ve které bylo potřeba v rychlosti využít slovní zásobu na dané téma.
Myslím si, že Evropský den jazyků se opět povedl,studenti se dozvěděli spoustu zajímavostí a doplnili tak své vědomosti nenásilnou formou. Za sebe mohu říci, že i mě tento den bavil, snad i mě něco naučil a posunul dále. Tak opět za rok na shledanou.

https://blog.psjg.cz/fotos/170.jpg

https://blog.psjg.cz/fotos/171.jpg

https://blog.psjg.cz/fotos/172.jpg

Sdílejte příspěvek

Toulky Evropou 2012

Ve čtvrtek 10. května navečer proběhl již 2. ročník akce s názvem „Toulky Evropou“, která je vyvrcholením půlroční práce studentů 1.F v zeměpise.

Chodba našeho gymnázia přivítala rodiče, sourozence, babičky, dědečky, ale i učitelé studentů, kteří pro všechny vyzdobili „stánky“ některých evropských států s ochutnávkami typických jídel. Iniciativě a nápadům se meze nekladly, takže žáci popustili uzdu své fantazii a vykouzlili nejenom mnoho výborných jídel, připravili i různé typické nápoje (alkoholické pouze pro osoby starší 18ti let, jak zdůraznil moderátor akce Marek Karlovský) a také soutěže a ankety pro příchozí.

Zlatým hřebem programu bylo vystoupení čtyř studentů s nejlepšími prezentacemi o státech Evropy, které vybrali hlasováním sami studenti 1.F. A nejen to, oni si celou akci připravili úplně sami. Počínaje plakáty, pozvánkami, programy, až po obsluhu výpočetní techniky a přivítání návštěvníků hosteskami. Myslím, že se akce opět velmi vydařila a všichni přítomní odcházeli spokojeni.
Mgr. Blanka Žitná

https://blog.psjg.cz/fotos/165.jpg

https://blog.psjg.cz/fotos/166.jpg

https://blog.psjg.cz/fotos/167.jpg

https://blog.psjg.cz/fotos/168.jpg

https://blog.psjg.cz/fotos/169.jpg

Sdílejte příspěvek

Celostátní kolo zeměpisné olympiády 2011/12

Dne 16. května se uskutečnilo celostátní kolo zeměpisné olympiády, jehož jsem měl poprvé tu čest a možnost se zúčastnit. Stalo se tak po celkově třech ročnících, kdy jsem se probojoval do okresního kola a po jednom ročníku v krajském kole. Stejně jako v několika předchozích ročnících se i ten letošní konal v metropoli západních Čech a zároveň čtvrtém největším městem naší republiky, totiž v Plzni.
Struktura celostátního kola zeměpisné olympiády se nijak nelišila od svých nižších kol. Tvořila ji nejprve práce bez atlasu, kde soutěžící měli prokázat své pestré znalosti téměř ve všech oborech, které tento krásný předmět (alespoň pro mě :-)) nabízí. (O to je pak ale samozřejmě obtížnější umístit se na předních pozicích.) Následovala část, kde studenti řešili úkoly s pomocí atlasů světa a atlasů jednotlivých kontinentů. (Dobrá znalost atlasu, jejímž důsledkem je rychlá orientace, je užitečná, protože šetří čas a velmi usnadní řešení zadaných úkolů). Praktická část následovala jako poslední. Pro kategorii D, ve které jsem soutěžil, byla její náplní v celostátním kole práce se systémem GPS přímo v terénu, konkrétně v centru Plzně.
Kategorie zůstaly stejné, tedy A, B, C a D. Časové limity pro splnění úkolů se také nezměnily. Soutěžící v kategorii D řešili v části bez atlasu polovinu otázek v anglickém jazyce. V druhé části, kde bylo povoleno pracovat s atlasem, byla zadána jedna otázka v anglickém jazyce. První část, tedy bez atlasu, byla dotována nejvíce body. V každé kategorii bylo 14 soutěžících, tedy vítězové jednotlivých krajských kol. Ti, kteří se umístili na 1. – 4. místě v kategorii D, se kvalifikovali na mezinárodní zeměpisnou soutěž, která se bude konat na konci srpna ve Frankfurtu nad Mohanem (Německo).
Organizátorskou štafetu zeměpisné olympiády v příštím roce převezme Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze.

Sdílejte příspěvek

Mamma Mia, představení z pohledu studenta

Když jsme vyrazili na cestu do divadla Drak na představení Mamma Mia, neměl jsem snad vůbec žádnou představu o tom, co bych měl čekat. Bylo to přeci jen jiné, než když jde člověk do divadla sám nebo s rodiči. Jednalo se o školní představení, ve kterém účinkovali samotní studenti. Tento fakt dodal představení jakýsi jiný „náboj“, chuť představení vidět a užít si jej naplno.

Hned na úvod mě osobně potěšil fakt, že vstupné bylo dobrovolné a že vybrané peníze směřovaly na podporu boje dětí s rakovinou, neboť dobrých skutků není nikdy dost, obzvlášť pak v dnešní době. Samotné představení pak bylo skutečným zážitkem. Myslím, že ti z nás, kteří představení zhlédli, se mnou budou souhlasit, že hra byla opravdu vydařená, plná vtipných scén a především skvěle zahraná. Skvělý dojem pak potvrdil tanec a zpěv, který celou hru obohacoval. Že se těch superlativ najde, viďte?

Nerad bych hru hodnotil, podle mě by si měl každý udělat svůj názor po zhlédnutí a mé hodnocení by jej nemělo ovlivňovat, každopádně se musím přiznat, že na představení rád vzpomínám a myslím si, že by byla velká škoda, kdyby vznikla pouze tato hra. Doufám tedy, že v budoucnu budeme moci zhlédnout další představení, na které se už teď těším. Na úplný závěr přikládám několik fotografií.

https://blog.psjg.cz/fotos/160.jpg

https://blog.psjg.cz/fotos/161.jpg

https://blog.psjg.cz/fotos/162.jpg

https://blog.psjg.cz/fotos/163.jpg

Sdílejte příspěvek

Kniha Inheritance brzy v prodeji

Vážení čtenáři, ráda bych Vás poinformovala o knize, která má vyjít do prodeje 30.03.2012. Jedná se o knihu Inheritance od Christophera Paoliniho, a je to závěrečná kniha z tetralogie Odkaz dračích jezdců. Na tento bestseller se čeká již dlouho a původně ani tento díl neměl vyjít, Odkaz měl končit knihou Brisinger, do které se ale Christopher Paolini nevešel a musel ji dělit na další díl. Celkem má kniha 672 stran.
Docela mě překvapil názor lidí o tom, že Paolini rozdělil celou sérii na čtyři díly. Mnozí si myslí, že na tom chtěl pouze vydělat peníze, ale podle jiných by zase dějové linie byly moc uspěchané, kdyby to zkrátil. Na různých webových stránkách se již objevuje anglická verze Inheritance, a dokonce i neoficiální překlady.
Nedávno mě napadlo prozkoumat trochu více názvy knih. Podle čeho se první kniha jmenuje Eragon, což je úvodní kniha, to je asi jasné, ale na další názvy se přichází až v průběhu dějů. Následují knihy, což je Eldest v překladu z angličtiny „nejstarší“, Brisinger je název, který Paolini vymyslel a nazval podle něj i svou třetí knihu, také to souvisí s dějovými liniemi příběhů. Jako poslední měla být podle domněnek čtenářů Eldunarí, ale Paolini tento název změnil, pravděpodobně na mnohem výstižnější – Inheritance, což v překladu znamená dědictví. Můžeme se pouze domnívat, o čem kniha bude.
Doufám, že se Vám tak dlouho očekávaný Paoliniho bestseller bude líbit.

Sdílejte příspěvek