Celostátní finále soutěže EUROREBUS

Jak jste se již mohli dočíst v mém předchozím článku, tým tří studentů z 2.A (Pavel Hataš, Dita Mervartová, Vojtěch Umlauf) se úspěšně „probojovali“ krajským kolem a zúčastnili se celostátního finále této soutěže, které proběhlo 6. června v Praze (základní informace o soutěži Eurorebus najdete v mém předchozím příspěvku).

Fakta o celostátním finále:

– účast 165 školních tříd a více než 300 jednotlivců z celé země,

– soutěžilo se o účast v E.ON Expedici Eurorebus 2011, o počítačové sestavy pro školu a o další hodnotné ceny,

– vítěznou školou se již po druhé za sebou stalo Gymnázium Louny (ve svém držení si ponechá putovní Pohár České spořitelny),

– celková účast: 1000 žáků a studentů,

– umístění týmu 2.A: 28. místo z 53 týmů, které soutěžily v kategorii středních škol (bodové umístění: 100 000 bodů, nejlepší tým v kategorii získal 120 000, nejhorší 75 000 bodů).

Korespondenčních kol soutěže Eurorebus se zúčastnilo celkem asi 75 000 lidí, do krajských kol se dostalo 25 000 účastníků.

Studentům PSJG:

Budeme rádi, když se co nejvíce z vás zapojí do příštího ročníku. Čím více se vás přihlásí, tím větší šanci máte vy i  škola na dobré umístění! Pravidla jsou jednoduchá, najdete je na stránkách www.eurorebus.cz. Všechny body, které zde získáte, se přičítají jak na vaše osobní konto jednotlivce, tak i vašemu týmu a celé škole. Je však potřeba vyplňovat nejen korespondenční kola aktivně a svědomitě. Začátek nového ročníku je již v září, tak hodně uspěchů!

https://blog.psjg.cz/fotos/136.jpg

https://blog.psjg.cz/fotos/137.jpg

https://blog.psjg.cz/fotos/138.jpg

Sdílejte příspěvek

Finále České republiky v Ultimate Frisbee

Sportovně založení studenti našeho gymnázia se dokázali probojovat přes okresní a krajské až do celorepublikového kola, které se konalo v Dobřejovicích u Prahy, kde bez mnoha praktických zkušeností získali po neuvěřitelných výkonech dvanácté místo.
Frisbee je mladý akční sport. Hrají proti sobě dva týmy o pěti hráčích – 4 muži, 1 žena. Cílem hry je nahrát spoluhráči disk do koncové zóny, pokud ho chytí, má jeho tým bod. Zápas trvá cca 15min, pak pořadatel zahlásí: „poslední bod“, který se může hrát jakkoli dlouho. Co je na frisbee zajímavé? Obejde se bez rozhodčích! Hráči si fauly, outy i jiné nesrovnalosti hlásí sami. Pokud se nedohodnou, vrátí se hra o jeden krok vzad. Po zápase následuje kontroverzní Spirit of the Game (kolečko, chcete-li), což je zvláštní forma rozhovoru mezi protihráči. Všichni hráči se obejmou kolem ramen a seskupí se dokola kolem talíře a jeden zástupce z každého týmu zhodnotí hru.
Celé frisbee se nese v duchu fair play a nebylo tomu jinak i na všech námi navštívených turnajích.

https://blog.psjg.cz/fotos/133.jpg

https://blog.psjg.cz/fotos/134.jpg

Sdílejte příspěvek

Vídeň, královské město s velkým K…

Vídeň, okouzlující město oplývající jak bohatou historií, se spoustou tradic, tak mladým náruživým životem, udávající tempo městu královské dynastie. Město, jež je o rozloze podobné Praze, se nachází v překrásné rakouské krajině, nedaleko českých hranic.

Vězte, že kdo ji ještě nenavštívil, zdaleka netuší, o co přichází. Jakmile okusíte, ihned na vás dýchne hmotná dávka nostalgie, ale především dávka kompromisu, se kterým se město potýká. Kompromis spočívající v promíchání minulosti a současnosti. Historie, za kterou se každý správný Vídeňan nestydí a naopak je na ní právoplatně hrdý.

Tradice dýchající na vás z každého kouta historické části města jsou vykompenzovány naopak rušnou hlavní třídou Mariahilfer Straße v centru města plného života. Věčně zaneprázdněná hlavní třída má svým návštěvníkům opravdu co nabídnout. Milovníci nákupů si zde zajisté přijdou na své, ale i stoupenci divadla a nebo muzeí. Na třídě o rozloze 1,48 km2 se nachází přes 300 obchodů ve většinou historických budovách, neboť historie této známé třídy sahá až do 10. stol n. l.

Ale nejprve se vraťme tam, kde veškerá sláva Vídně vůbec počala, do doby dynastie Habsburků. Právě ti zanechali Vídni největší dědictví. A pro oživení stojí určitě za zmínku notoricky známý Shönbrunn, letní rezidence dynastických vládců. Palác, jehož překrásný interiér vás rozhodně nenechá klidnými a rozsáhlý park hýřící barvami se zoologickou zahradou, ale především s Gloriettem, ze kterého se vám nabízí ten nejúžasnější výhled na starou i novou Vídeň. Další veleznámou památkou je Hofburg trvalé sídlo Habsburků, který je dnes přestavěn na muzeum věnované císařovně Sissi, nepsané patronce Vídně. Ano, je to právě ona, kdo drží ochrannou ruku nad tímto fascinujícím městem.

Město se rozhodně nebrání mladému nočnímu životu, ačkoli respektuje tradice. Ve Vídni se nachází velký počet klubů, ale i restaurací a především proslulých kaváren, které jsou symbolem klidu a odpočinku, typickým pro Vídeň stejnou měrou jako rušný život tohoto velkoměsta. Rozhodně není od věci zastavit se v jedné z těchto restaurací poblíž Shönbrunnu a nebo v roztomilé kavárně schované v jedné ze spletitých uliček historického jádra města. Jejich atmosféra vás jistě nadchne a čas jako by se pro vás zastavil. A samozřejmě nesmíme opomenout slavný Prater, park plný zábavy a veselí. A jelikož je to park stálý, jeho větší část je připodobněná typickým uličkám Vídně.

Ovšem Vídeň nabízí mnohem více. Naneštěstí je toho tolik, že jediný list papíru na to nikdy stačit nebude. A ať už je to Rathaus, parlamentní budova, státní opera, některé z muzeí a nebo jen obyčejné vídeňské metro či tramvaj, to vše tvoří Vídeň takovou, jaká je. Krásnou.

Ano, Vídeň je rozhodně královské město s velkým K a to nejen pro jeho velmi pestrou a bohatou historii, ale především pro jeho osobité kouzlo, které si najde cestu ke každému z nás.

Sdílejte příspěvek

Když studentky učí učitele…

Nevěříte? Věřte! Díky novému projektu („Učitel je kamarád aneb gymnazisté učí žáky“) pod vedením naší školy a společnosti Microsoft, s názvem „Učitel je kamarád aneb gymnazisté učí žáky“, jsme si mohly skutečně vyzkoušet, jaké to je učit jiné (v tomto případě učitele), a upřímně řečeno žádná lehká věc to rozhodně není. Náš vyloženě „babský“ tým se v rámci projektu vydal, spolu s naší milou a váženou paní profesorkou Ing. Zarine Aršakuni do spřáteleného prostředí Základní školy Nový Hradec Králové. Ovšem našimi žáky se protentokrát staly paní učitelky v rámci již probíhajícího školení pod vedením již zmiňované paní profesorky Aršakuni.

Prvotní reakce na tuto realitu byly rozhodně rozpačité. Některé z nás byly nervózní, jiné to braly s ledovým klidem. Ačkoli si myslím, že každá z nás ve skrytu duše ukrývala určitou dávku nervozity. Je tu totiž určitý rozdíl mezi tím učit žáka, v podstatě vašeho vrstevníka a učit učitele, ztvárňujícího autoritu samu. Navíc jsme se musely obrnit určitou dávkou trpělivosti. Realita je totiž taková, že nám (naší generaci) přijde všechno spojené s počítačem normální, téměř přirozené. V podstatě s ním vyrůstáme a je součástí našich životů, kdežto pro naše rodiče a prarodiče je to mnohdy „španělská vesnice“ a pro nás, jakožto počítačové „mágy“ je to samozřejmě zcela nepochopitelné a častokrát protáčíme očima nad dotazy, které nám přijdou zbytečné.

Když jsme dorazily a formálně byly představeny, každá z nás byla přidělena k jedné z paní učitelek. Všechny měly notnou dávku pracovního nasazení, a tak dvouhodinová výuka v prostředí programu MS Office Word utekla příjemně rychle. Myslím si, že i ony si musely projít určitou zkouškou odvahy.

Tato spolupráce mne velmi zaujala a bavila, ale především jsem si připadala užitečná. Poznala jsem nové lidi a získala zkušenost, která je v dnešním světě k nezaplacení…

Sdílejte příspěvek

Minecraft

Existuje už pořádná hromada her, ať už stolních nebo počítačových. Rozdělit je zpravidla můžeme na čtyři základní skupiny – na ty, které nikdy neměly vyjít, ale nějakým omylem se dostaly na trh, na takové, které ani nenadchnou, ani neotráví, dále na ty, ze kterých máme dobrý pocit a se kterými strávíme nejeden večer, a pak na které se nezapomíná a které se stanou kultovní záležitostí. Co se Minecraftu týče, alespoň u mě se řadí mezi hry když ne do poslední, tak zcela jistě do předposlední skupiny.

Jak jsem se ke hře dostal?

O hře jsem se dozvěděl od jednoho nejmenovaného spolužáka a kamaráda, za což mu mimochodem patří nejeden veliký dík. Podle toho, co jsme o hře zaslechl ještě před vlastním vyzkoušením, jsem se domníval, že mi vydrží pouze na pár dní, jestli vůbec. Nakonec mě ale hra chytla a zaměstnává mě už pěkných pár hodin.

O čem to tedy vlastně je?

Nechtějte po mně vysvětlení pointy, neboť je to prakticky nemožný úkol. Jednoduše řečeno, hra vás nenutí k plnění různých úkolů nebo podobných záležitostí, takže pouze běháte po virtuálním světě a stavíte cokoliv vás napadne – tedy za předpokladu, že máte natěžený nebo vyrobený materiál. A tím jsem vlastně řekl vše podstatné. Rád bych ale ještě dodal, že Minecraft je neskutečně chytlavou hrou, byť na to třeba nevypadá. Každopádně stojí za to si celou hru vyzkoušet a projít se hranatým světem.

Krychle sem a krychle tam

Věřte tomu, nebo ne, ale celý svět Minecraftu je postaven z krychlí, takže nečekejte skvost, plný hezky vypadajících, ale jinak naprosto zbytečných efektů. Dřív nebo později si prostě zvyknete a zjistíte, že ty všude přítomné krychličky mají své kouzlo a bez nich by to prostě nebylo ono. Další výhodou grafické stránky je pak HW nenáročnost, takže hru rozjedete v podstatě všude a na čemkoliv.

Mimo vás se po světě prohání spousta oveček, prasátek, kraviček a slepiček. V momentálně nejnovější verzi 1.4 se objevili i vlci, které si můžete ochočit a udělat si z nich další virtuální kamarády. Vše ale není veselé jako Krtečkova dobrodružství a v noci vám společnost budou dělat i zombíci, kostlivci a pavouci, jakožto zástupci zla, kteří na vás budou podnikat útoky a ubírat vám životy. Zbytečně se ale nemusíte bát, protože světlo těmhle potvorám nedělá dobře, s výjimkou pavouků, shoří. Sem tam můžete narazit i na creepera, což je v podstatě „sebevražedný atentátník“, který jednoduše vybouchne, když jste v jeho blízkosti, případně když do něj začnete bušit. Tak to raději nedělejte.

Osobně, abych pravdu řekl, multiplayerové hry moc nevyhledávám a radši hraju sám za sebe. V případě Minecraftu jsem však udělal výjimku a využívám možnosti internetu ke hře více hráčů. Při singleplayeru, který hra také nabízí, se totiž cítíte, až na to zvířectvo, poněkud osaměle. Navíc během multiplayerového hraní se můžete nechat inspirovat ostatními ke stavbě větších a monstróznějších objektů, nebo můžete při stavbě spolupracovat, čímž se výrazně zkrátí doba.

Na závěr by se hodilo dodat, že hra se dále vyvíjí a v připravované verzi 1.5 by měl být i déšť a sníh (mimo jiných změn). Základ hry se ale samozřejmě měnit nebude.

Hra si zaslouží velikou pochvalu za skvělý herní zážitek, který během hraní máte a také za jednoduché ovládání, ke kterému potřebujete pouze několik tlačítek a myš. Také možnost postavit nebo vyrobit v podstatě cokoliv si umanete, je přinejmenším jedinečná a jen tak se nevidí. Grafika, jak už bylo řečeno, zpočátku nenadchne, ale upřímně, si nedokážu představit, že by ten krásný hranatý svět měl vypadat jinak. Je to prostě jedna z mála krásných her, o to víc výjimečná, že pochází z nepříliš známého studia Mojang. Jestli chcete „zabít“ čas nebo prostě hledáte hru na dlouhou dobu, která si nehraje na něco, čím není, Minecraft je pro vás ideální volbou. Já osobně dávám plný počet pomyslných bodů.

https://blog.psjg.cz/fotos/108.jpg

https://blog.psjg.cz/fotos/110.jpg

Sdílejte příspěvek