Hradečtí šansoniéři dovezli z Ostravy opět vavříny

Výjimečného úspěchu členů Hudebního klubu PSJG v Ostravě na Soutěži v interpretaci frankofonní písně, kterou pořádá Alliance francaise, si všiml také Hradecký deník. Příspěvek z 2. dubna 2019 si lze přečíst ZDE.

Podrobné výsledky našich studentů jsou zveřejněny v Aktualitách. Jen doporučit můžeme také poutavou reportáž Markéty Mourkové (2.F) na našem blogu.

Dodejme ještě, že soutěž je opravdu náročná, o čemž svědčí i složení odborné poroty.  Tvořili ji Mgr. Libuše Vondráčková (klavíristka, vedoucí hudebního nastudování opery Slezského divadla v Opavě), Šárka Maršálová (sólistka opery Slezského divadla v Opavě) a Valentin Angevin (klavírista a violoncellista). Předsedkyní poroty byla místostarostka městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz Mgr. Alena Pataky.

Mgr. Jiří Aubris

 

Sdílejte příspěvek

Zpěv se line Parníkem

Je dvacátého druhého března půl sedmé ráno a naše hudební skupina se odebírá z hradeckého hlavního nádraží směrem k vlaku do Pardubic. Hladce zvládne přestup a než se nadějeme, sedí ve vlaku směr Ostrava. Tříhodinová cesta rychle ubíhá a kupé se stává provizorní zkušebnou. Tóny francouzského šansonu se linou celým vlakem a k všeobecnému překvapení se žádný z cestujících nebouří. „Následuje stanice Ostrava hlavní nádraží,“ oznámí hlas a je čas „vylodit se“. Rychlá kontrola nástrojů, zavazadel i pasažérů a rázem stojíme před eskalátory.

Cestou k autobusovému nádraží si každý nervózně mumlá pod vousy text, aby mu náhodou nevypadlo nějaké to francouzské slovíčko, a když už mi hrají v hlavě všechny možné písně, až na tu mou, stojíme před Parníkem. Nenechte se mýlit, bylo by jistě zajímavé zpívat za zvuků mořského příboje, v tomto odvětví má však Česká republika značné nedostatky. Musíme se tedy spokojit s hudebním klubem Parník, kde se soutěž koná již po několikáté.

Registrace i organizační věci proběhnou bez komplikací, rázem je čas na zkoušky. Nebudu vám lhát, poslouchat úžasné hlasy a dokonalou francouzštinu ostatních soutěžících je vcelku demotivující, na trému bylo ovšem příliš málo času.

Ani jsem se nenadála a moderátor vyslovuje mé jméno společně s krkolomným názvem písně. Nemůžu mluvit za všechny, já si ovšem vystoupení nadmíru užila. Snad ještě větší zážitek byl poslouchat soutěžící z různých koutů republiky, jejich výběr písně a rozmanitost hlasů.

Když všichni odzpívali a porota vyhlásila výsledky, Parník osiřel a my se vydali zpět na nádraží. Půlhodinu před příjezdem vlaku jsme si zkrátili neoficiálním a nezáměrným koncertem na nádraží. Lidé se zvědavě otáčeli za zpěvem a tóny cajonu, kytary a akordeonu, někteří dokonce přišli blíže a vyžadovali další a další písně.

Už byl ale čas odjezdu a my, unavení a vyzpívaní, nasedli do vlaku směr domov.

Tam, kde byla dvacátého druhého března o půl sedmé ráno spatřena skupina hudebníků našeho gymnázia, se tentýž den kolem osmé hodiny večerní tatáž skupina rozutekla.

Markéta Mourková (2.F)

K tomuto příspěvku dodejme, že muzikanti z hudebního klubu PSJG na celostátní soutěži v interpretaci frankofonní písně ze čtyř kategorií dvě vyhráli (skupina a dospělí) a v třetí (sólisté do 15 let) obsadili 2. místo! Přesné výsledky naleznete v Aktualitách. A nezapomeňte se podívat na video s nahrávkou vítězné skupiny!

Sdílejte příspěvek

Autorské čtení spisovatelky Ireny Douskové na PSJG

Irena Dousková je autorka, jejíž knížky zaujímají své místo v knihovnách i na seznamu povinné četby pro maturanty. Už při vstupu do třídy z ní čiší charisma, kterým si nás podmaňuje i ve svých dílech, protože se jí podaří je tak nějak „přenést na papír“.

Na knihách Ireny Douskové jsem v podstatě vyrostla a místo bratří Grimmů jsem četla Hrdého Budžese (troufám si říct, že umím kapitolu Jak umřela Olinka Hlubinová nazpaměť), proto se za mě přimluvila má profesorka českého jazyka a bylo mi umožněno zúčastnit se autorského čtení, přestože mám k maturitě ještě značně daleko.

Pisatelka ovládla prostor, ačkoliv měří jenom něco málo před 160 centimetrů. Stačilo, aby začala číst.

Předčítala jedno z jejích nejnovějších děl – Rakvičky, silně atmosférickou knihu vykreslující hustou mlhu okolo období komunismu a cestu stopem hlavní hrdinky do Ostravy.

Na rozdíl od Hrdého Budžese nebo jeho pokračování Oněgin byl Rusák byla nálada příběhu depresivní a hutná, podle mě by se dala docela dobře krájet.

Překvapilo mě, jak může autorka s naprostým přehledem měnit nálady a způsoby vyjadřování – jednu chvíli se celá třída smála vtipu adresovanému jejím vlastním vlasům („Moc se omlouvám za svůj černý květák, ale mít kudrnaté vlasy je mým těžkým údělem.“) a ani ne za pět minut se ponořila do předčítání knihy, která popisuje tak závažné téma.

Existence takové autorky, jakou je Irena Dousková, mě přesvědčuje o tom, že literární kultura není zcela ztracena, a zážitek pojící se s osobním setkáním přetrval (a doufám, že přetrvá) ještě dlouho poté.

Veronika Vítková (2.F)

O fotodokumentaci se postaral Vojtěch Bartel (5.G).

Sdílejte příspěvek

Místo dotyku

Ve čtvrtek 21. března 2019 od 17.00 se ve Studijní a vědecké knihovně v Hradci Králové (konferenční sál v 5. patře) koná hudebně poetický recitál Místo dotyku. Diváci se mohou těšit na verše Jindřicha Tošnera ze sbírek Místo dotyku, Bezpečná vzdálenost a Nejisté vztahy v interpretaci samotného autora a Adély Víchové a také na francouzské šansony v podání profesorky PSJG Martiny Forejtkové.

Akce navazuje na únorový hudebně poetický recitál Láskolamy, který vzbudil velký zájem publika.

Mgr. Jiří Aubris

Sdílejte příspěvek

Pomsta znovu na scéně

Úspěšný film Davida Baldy (4.A) Pomsta bude opět vysílat Česká televize. Tentokrát jej budou moci diváci zhlédnout na kanálu ČT2. Vysílán bude v sobotu 23. března 2019 v 0.40. Ačkoli vysílací čas nelze považovat za ideální, své diváky si jistě najde. A pro ty, kteří nepatří mezi tzv. sovy, se nabízí možnost přehrát si jej později.

Několik ohlasů na premiéru filmu si lze přečíst ve starším příspěvku na našem blogu. A připomeňme, že za Pomstu získal David Balda na celostátním kole Českého Videosalonu zlatou medaili za nejlepší hraný snímek a z Náchodské Prima sezóny si přivezl Prima cenu, tedy opět nejvyšší možné ocenění.

Připomenout si Pomstu lze také filmem o filmu.

Mgr. Jiří Aubris

Sdílejte příspěvek