Daniel Siniakov dorosteneckým mistrem Evropy

Velmi úspěšnou tenisovou sezónu letos zažívá student PSJG Daniel Siniakov (4.F). Poté, co v březnu v Opavě vyhrál dvojhru i čtyřhru (s Ondřejem Horákem) a stal se dvojnásobným mistrem ČR dorostu, nezaváhal (s Adamem Jurajdou) ani na mistrovství Evropy do 16 let a v Moskvě získal ve čtyřhře titul mistra Evropy.

Daniel jakožto dlouholetý český reprezentant letos opět hájil české barvy na juniorském Davis Cupu a daří se mu i v domácích klubových i individuálních soutěžích, v srpnu vyhrál třeba prestižní Pardubickou juniorku. O svých tenisových cílech také vypráví v rozhovoru, který poskytl portálu Tenisový svět (zmiňuje se mj. i o své sestře Kateřině Siniakové, absolventce PSJG).

Snímek pochází z letošní Pardubické juniorky.

Mgr. Jiří Aubris

Sdílejte příspěvek

Mon amour, chanson

Bylo vskutku naivní myslet si, že bych někam mohla přijít včas. Je v podstatě jedno, jakou váhu dávám dané akci – a že duo Nos Dames jsem si opravdu nechtěla nechat ujít.

Já jsem totiž žila v domnění, že Francouzský večer v Třebechovicích pod Orebem byl od půl sedmé. Nebyl – což jsem zjistila, až když jsem udýchaná přišla do Kulturního domu v Třebechovicích, který zel prázdnotou, a dvě postarší dámy mi věnovaly pohled, který mi dal poměrně drsně najevo, že jdu pozdě.

„Dobrý večer, mohla bych si prosím koupit lístek?“ ptala jsem se. Jedna z postarších dam odložila obložený chlebíček (druhý pohled, který mi byl darem, vyjadřoval, že větší zájem u ní vzbuzuje okurka, kterou právě z pokrmu vypreparovala, než nějaký můj lístek), vzala mě za loket a otevřela mi dveře do sálu, kde se o „prázdnotě“ rozhodně nedalo mluvit.

Tam byla úplně jiná atmosféra než v předsálí.

Slovem provázel Adam Prokeš, který francouzsky nemluvícím vysvětloval poselství šansonů. Ve své podstatě nebylo nutno nic vysvětlovat, protože hudba vše vysvětlí sama za sebe. Tam (i jindy a jinde) pro mě hudba znamenala paní profesorka Forejtková, duo Nos Dames i vzácní hosté, kteří se ujali nástrojů (nebo si jenom odkašlali, spolkli hašlerku a vzali si mikrofon). Bylo možné si poslechnout šansony současných zpěváků, ale i těch, kteří mezi námi jsou jen ve zhudebněné podobě (a že všichni, kteří byli na pódiu, jim dělali to nejlepší jméno).

Obecenstvo děkovalo potleskem ve stoje. Nebyl tam člověk, který by nebyl unešený nebo netleskal. Za umění nejde poděkovat dostatečně, stejně jako za atmosféru. A vyjádřit úctu a dík skrz špatně napsanou reportáž na školním blogu se mi nechce už jenom z principu, že to nepovažuji za (byť jen minimálně) odpovídající. Můžu jenom ty, kteří ještě žádnou podobnou akci nenavštívili, inspirovat k tomu, aby to napravili. Protože málokterá hudba má v sobě tolik citu a energie jako francouzský šanson.

Veronika Vítková (3.F)

Koncert si můžete také poslechnout ze záznamu. Není to sice ono a zážitku z živého vystoupení se to samozřejmě nevyrovná, ale i tak francouzské šansony v podání dua Nos Dames pohladí po duši…

Sdílejte příspěvek

Pestrý svět Aleny Hanouskové

V pondělí 30. září 2019 se konala v Galerii Na Mostě (výstavní síň Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové) vernisáž výstavy profesorky PSJG Mgr. Aleny Hanouskové. Výstavu Můj pestrý svět je možné navštívit do 25. října 2019 (po – pá 8 – 18, so 8 – 16, ne 9 – 16). Vernisáž přilákala i řadu pedagogů (včetně ředitele školy) či studentů PSJG, kteří určitě neodcházeli zklamaní.

Výstava je shrnutím tvorby Mgr. Aleny Hanouskové od roku 2000. Její pestré, převážně abstraktní olejomalby vskutku hýří jasnými barvami, jež jsou pro autorku typické. Na výstavě ovšem najdeme i jednu výjimku, jež vyznívá mnohem temněji či tajemněji. Tato malba je věnována autorčiným rodným Krkonoším, z nichž se vydala „do kraje“ již po absolvování gymnázia. Odchod za studiem se jí tak říkajíc stal osudným. Své pedagogické profesní dráze se věnuje již dlouhá léta právě v Hradci Králové, jemuž zůstává věrná, ač na rodné Krkonoše samozřejmě nezapomíná, protože na tajemné horské velikány ani na svérázné horaly zapomenout možné snad ani není. Kdo se zadívá do její krkonošské malby, nejspíš brzy porozumí.

Než se vydáte na výstavu (ve vrátnici fakulty stačí nahlásit výtvarný cíl své návštěvy), můžete do ní nahlédnout prostřednictvím několika fotografií. Snad i takto zprostředkovaně z nich bude vyzařovat pozitivní energie, kterou skoro až hmatatelně pociťovali návštěvníci vernisáže.

Ing. Markéta Pancířová, Mgr. Jiří Aubris

 

 

Sdílejte příspěvek

Poslední setkání LAIKu

Mladé divadelní studio LAIK Východočeského divadla v Pardubicích, jehož členkami jsou také letošní absolventka PSJG Kristína Morávková a studentka PSJG Berta Elisabeth Hochmanová (1.A), připravilo další reprízy.

V pondělí 7. října a 18. listopadu 2019 vždy od 10.00 diváci (především ti školní) mohou zhlédnout inscenaci Kytice, zajímavé zpracování Erbenových balad, jež mělo premiéru letos v červnu. A v sobotu 12. října 2019 se od 16.00 koná derniéra inscenace Ještě se potkáme, jež vychází ze slavné Shakespeareovy tragédie Romeo a Julie. I o této hře jsme již zevrubně informovali. Stejně jako na premiéře ani na derniéře nebude chybět Klub divadelního diváka PSJG, přihlásit se můžete u autora tohoto příspěvku.

Mladým divadelníkům (Kristínce a Bertičce zvlášť!) lze popřát klasické „Zlomte vaz!“ a obecenstvu zajímavý divadelní zážitek.

Mgr. Jiří Aubris

Sdílejte příspěvek

Maminko, není mi dobře aneb Večer pediatrie a hudby

Knihovna města Hradce Králové připravila další ze svých zajímavých pořadů. Ve víceúčelovém sále KMHK se tak v pondělí 7. října 2019 od 17.00 uskuteční přednáška MUDr. Ladislava Hanouska věnovaná dětským nemocem, resp. tomu, jak jim předcházet. Zároveň bude veřejnosti představena jeho nová kniha Maminko, není mi dobře aneb Než se vydáme k dětskému lékaři.

Ukázky z knihy bude číst ředitelka KMHK Mgr. Barbora Čižinská. O hudební části programu požádal MUDr. Hanousek profesorku PSJG Mgr. Martinu Forejtkovou, jež přizvala další členy Hudebního klubu PSJGDavida Jandla (3.F), Vojtěcha Beladu (2.F), Tomáše Žitného (2.A) a Veroniku Vítkovou (3.F). Zazní skladby La tendresse, Un homme debout, Andalouse a třeba i další.

Mgr. Jiří Aubris

Sdílejte příspěvek