European Youth Parliament Helsinki 2011

Helsinki 2011

European Youth Parliament, 10 Year Jubilee Session

10-14 February 2011

Šlo to rychle. V lednu jsem se dozvěděla, že jsme dostali, jako gymnázium, pozvání na Evropský Parlament mládeže do Finska (EYP Helsinki). Neměli jsme tým, neměli jsme témata, neměli jsme peníze na cestu, neměli jsme nic a nikdo nic nevěděl. Říkala jsem si, že Finsko je velmi lákavá nabídka, ale popravdě řečeno, moc jsem nevěřila, že se nám nakonec podaří dostat se mezi „elitu“ složenou z mladých lidí. Sháněla jsem letenky a sháněla jsem je opravdu dlouho. Do Finska nikdo z Prahy nelétá, a když už, tak letenky jsou v řádu desetitisíců. Ale náhoda zase ukázala svou sílu a letenky jsem sehnala! Ale co dál? Stále jsme neměli tým. Byly jsme 2 a potřebovali jsme další 3 lidi. To byl problém, čtvrťáci mají maturitní ples, tak nepojedou. A nikomu se moc nechtělo. Ptala jsem se náhodně lidí, kteří mi byli doporučeni profesory angličtiny. A sehnala jsem! Super. Teď už jenom doladit detaily a může se jet. Kontaktovali jsme Finsko, že přijedeme. Byli rádi, nečekali, že když to víme jen tři (!!!) týdny, že pojedeme. Poslali nám naše rozdělení do komisí. A přípravy začaly a nervozita rostla…

Přiletěli jsme do Finska, svítilo sluníčko, z letištní haly se zdálo býti mnoho stupňů nad nulou. Nejen, že bylo -16, ale ještě foukal vítr. Neříkali, náhodou, že má být +2? Koukala jsem na počasí a jako obvykle- předpovědi lžou!
Unaveni 12 hodinovou cestou a ošlehaní nezvykle studenou zimou ve Finsku jsme se účastnili slavnostního zahájení. Ani nás nenechali se převléknout, převlékali jsem se v jedné obrovské šatně. Slavnostní zahájení mělo být až do 10, ale myslím, že 99% studentů odjelo do hotelu už v 8 hodin.
Druhý den začal tak jak první skončil- chaoticky. Sešli jsme se (200 mladých anglicky- mluvících lidí) před hotelem, kde si nás rozebrali naši „čeří“ (chair- nejzkušenější z komise, něco jako malý pořadatel, usměrňuje debatu a uklidňuje konflikty mezi delegáty- pozn.) a šli jsme asi 20 minut tou hroznou, dvacetistupňovou finskou, třeskutou zimou, po kotníky ve sněhu do přístavu, abychom se vydali na největrnější ostrov na světě- Suomenlinna. Celý den jsme hráli hry a měli Teambuilding. Večer jsme odjeli zpátky do hotelu, abychom zničeni lehli na postele a jen se bavili s našimi kamarády o našich zemích, kultuře a zvycích.

Třetí den jsme vycházeli až v 10 hodin, přeci jen byl předešlý den velice vyčerpávající. Opět tou zimou a sněhem jsme šli, tentokrát ale jen 2 bloky budov do naší zasedací International European Schooling Helsinki- školy pro děti cizích delegátů. Od 9 hodin až do 8 večer jsme seděli v místnosti a řešili problémy našich komisí. Samozřejmě v angličtině. Debata se občas zvrhla v nekontrolovatelnou hádku, která vyústila další „coffee break“ abychom se nad šálkem kávy uklidnili. Večer jsme vysíleni „zapadli“ do hotelu, abychom se po večeři zase sešli v jednom z pokojů členů naší komise, abychom do 2 do rána debatovali o problémech světa.
Čtvrtý den byl krizový. Utlumení delegáti, utlumení „čeří“, utlumená diskuze. Nikdo neměl, po probdělé noci, moc energie na nějaké hádky a velkou diskuzi. Už jsme jen dolaďovali naše Final Resolutions (výsledky naší práce) a připravovali se na zítřejší General Assembly (Velký parlament, kde všichni prezentují výsledky). Večer jsme měli závěrečný večírek, kde jsme vyhlašovali miss EYP a po návrat na hotel (kolem půlnoci) jsme se, značně poničení, vrátili na hotel. Nutno dodat, že na párty nebyl alkohol, poničení jsme byli fyzickou a hlavně psychickou námahou. NA hotelu jsme opět řešili naše témata a připravovali jsme naše řeči Defend speech, Attack speech and Sum up the debate (Obraná řeč, útok na jinou komisi a shrnutí debaty vzhledem k tématu naší komise). Šli jsme spát kolem 4 hodiny ranní.
Poslední, pátý den, jsme se probudili po slabých 3 hodinách spánku s vědomím, že vše, celý náš pobyt směřoval k tomuhle dni- k General Assembly. GA je vlastně takové „skutečné“ zasedání parlamentu. Sedíte na židlích podle kominí, máte v ruce platcard (tabulka velikosti A4 se jménem vaší komise, např. DEVE, ITRE, AFET,…), kterou zvedáte, když chcete dostat slovo. Když máte Attack speech, Defend speech nebo Sum up, stojíte u řečnického pultíku před celým parlamentem a mluvíte 3 minuty. Každé 3 hodiny je coffee nebo lunch break. V otevřené debatě, která trvá 20 minut, může mluvit každý, ale opět až po tom, co dostanete slovo. Je to jako opravdový parlament. Hádáte se, diskutujete, schvalujete řešení. Někdo projde, někdo ne. Záleží na síle argumentů. Končili jsme asi v 7 večer.
Šestý den jsme již v 6:45 odlétali z Helsinek do Mnichova, těšili jsme se na „teplo“ v Čechách.
Abych to shrnula, celých 5 dní bylo velice náročných. Ale poznali jsme novou zemi, novou zkušenost, nové lidi. Zkušenost k nezaplacení.
Zúčastněni: Karel Morávek, 1. A
Kristina Barešová, 3. C
Kristýna Křenová, 3. C
Martina Teislerová, teamleader 🙂
Děkujeme za podporu od školy a pana ředitele. Fotky dodám do dalšího článku- EYP 2011 Photobook a abyste měli představu, tak Resolutions of Comittees (výsledky a řešení komisí) dodám do stejnojmenného článku.
Kristina Barešová, 3.C

https://blog.psjg.cz/fotos/93.jpg

Sdílejte příspěvek

Fan Fiction: Afterdark

Ráda bych zkusila na blogu něco úplně nového – začít postupně publikovat můj „Fan Fiction“ s názvem AFTERDARK. Snad by to mohl být dobrý nápad. O čem to tedy celé je? Téma vám může přijít trochu otřepané, ale fakticky jde o upíry. Já jsem tuto tématiku ale vzala uplně jinak – věřím, že budete koukat… Nejsem v tom zrovna expert, ale hodně mě toto téma baví. Snad se vám to bude líbit.

Podle toho, jaký rating (tj. kolik hvězdiček) dostane tento úvodní „testovací“ příspěvek, budu uvažovat o vydání první a event. i dalších kapitol své „knížky“ na tomto blogu. Připojuji teď ještě pracovní „logo“ pro titul AFTERDARK a budu moc ráda, když jej také ohodnotíte (hvězdičky fungují). Název je zatím pouze pracovní, tj. „nanečisto“. Možná že i konečný název knížky s vaší pomocí ještě vyladím nebo změním úplně! Kdo ví?

Co vy na to? Jdete to toho se mnou? Pokud ano, pošlete mi vzkaz přes „STARS“… Všechno je tedy „ve hvězdách!“

https://blog.psjg.cz/fotos/90.jpg

Sdílejte příspěvek

Měli bychom se učit raději španělsky anebo čínsky?

Západní země již delší dobu sledují rostoucí vliv Číny na světovou ekonomiku. V minulém roce se čínská ekonomika stala druhou nejsilnější ekonomikou světa. Spojené státy americké se zatím obávat nemusí – v nejbližších letech pozici světové ekonomické jedničky pravděpodobně uhájí. Prognózy za 10 let ale favorizují Čínu jako horkého adepta na světové prvenství. Tak uvidíme…

S posilováním své ekonomické role si Čína také upevňuje i vlastní politické postavení. V tomto ohledu jsou západní státy velmi pragmatické. Je to vidět zejména v posledním roce: např. ve Spojených státech rodiče velmi výrazně zapisovali své děti k výuce čínštiny (mandarínštiny). Zdůvodňovali to významným budoucím tržním potenciálem Číny jako obchodního partnera a hlavně – Američané uvažují velmi strategicky. Rodiče se učit čínsky nebudou – protože ještě nemusí. Jejich děti ale budou žít ve zcela jiné situaci – budou muset čelit masivní hegemonii čínské ekonomické síly na globální úrovni.

Hodiny čínštiny tak v americkém školství nahrazují hodiny piána, houslí event. jiných cizích jazyků (např. španělského anebo francouzského jazyka). Ty se totiž pro pragmatické Američany momentálně jeví jako komerčně nezajímavé. Čínština se tak stává i významným módním prvkem – školy, které tuto výuku nenabízí, prostě nejdou s dobou. A těch škol, které s trendy skutečně pulzují, jsou stovky a tisíce. Tržní ekonomika v USA přece funguje!

Když se ale podíváme na současnou strukturu a demografický vývoj americké společnosti, dospějeme k jinému zajímavému zjištění. V roce 2009 tvořila hispánská komunita v USA přes 16% celkové populace. Odhady amerických sociologů pro rok 2050 mluví dokonce o čísle kolem 25-30%. Pro většinu současné mladé generace Američanů proto v budoucnu bude jistě mnohem důležitější mluvit dobře španělsky než čínsky. A pro některé bude asi nejlepší zvládnout tyto cizí jazyky oba. Zajistí jim to úspěšný život doma anebo zářivou kariéru v zahraničí.

Na PSJG se výuce cizích jazyků věnujeme strategicky, tj. dlouhodobě a na vysoké úrovni kvality. Proto jsme také v roce 2010 výrazně investovali do dalšího rozvoje a zvyšování kvalitní výuky španělštiny i čínštiny. Troufnu si tvrdit, že PSJG je jedna z mála středních škol v našem kraji, která má vysoce kvalitní rodilé mluvčí pro výuku obou těchto náročných jazyků.

Nad rámec standardní výuky na PSJG také intenzivně rozvíjíme partnerské vztahy se španělsky mluvícími zeměmi (např. v září 2010 návštěva diplomatů ze zemí Latinské Ameriky – Nikaraguy, Venezuely, Panamy a Dominikánské republiky) a také s elitní čínskou školou Jiangsu Liangfeng Middle School. Na základě těchto kontaktů očekávám v roce 2011 další zajímavé projekty a aktivní zapojení našich žáků do mezinárodní spolupráce.

Naši žáci se mohou během studia na PSJG učit celkem až 10 cizích jazyků. Kromě stěžejního důrazu na angličtinu, patří i španělský a čínský jazyk k těm významným konkurenčním výhodám, které žáci i absolventi naší školy ve svém dalším studiu i osobní kariéře můžou skvěle využít.

Na PSJG jsme proto velmi dobře připraveni na všechny příležitosti 21. století, které si naši stávající i budoucí studenti (event. jejich rodiče) nechtějí nechat ujít. Takže: španělsky anebo čínsky? Za sebe říkám – nejlépe zkuste obojí! Jistě se vám to bohatě vyplatí…

Sdílejte příspěvek

Jsem ministryní Řecka… Nevěříte?

„Vážená paní ministryně, mám tu čest být první, kdo Vám pogratuluje, neboť jste byla vybrána do Rady EU, v níž budete zastupovat Řecko. V příloze Vám zasílám program přípravného zasedání.“
Přesně tento krátký odstavec zahájil mou politickou kariéru.

Je sobota 13. listopadu, krásné slunečné ráno. Vstupuji do budovy olomouckého magistrátu, kde strávím několik následujících hodin spolu s dalšími vybranými středoškolskými a vysokoškolskými studenty. To, co nás spojuje, rozhodně není touha udělat díru do světa tím, že se dáme do služeb státu a vystavíme naše „ksichty“ na billboardech podél silnic. Přesto jsme se tu dnes sešli, abychom znovustvořili Evropskou Unii!

Rozhodujme o Evropě!

K projektu „Rozhoduj o Evropě“ jsem se dostala čirou náhodou. Za vším stál facebook! Taky si vybavujete ty malé reklamní bannery umístěné na pravé straně této sociální sítě? Ano? Tak přesně tam se moravští pořadatelé rozhodli zveřejnit pozvání pro studenty, kteří mají zájem dozvědět se něco víc o fungování Evropské Unie, stejně tak jako proniknout pod nejsvrchnější vrstvičku mezinárodních vztahů a na vlastní kůži si vyzkoušet, jaké to vlastně je účastnit se zasedání Rady EU či být jedním z poslanců v Evropském parlamentu. Stejně jako předchozí ročníky, i ten letošní má za úkol vytvořit věrnou simulaci chodu těchto evropských institucí.

Máme možnost využít síly lobbistů či svolat tiskovou konferenci.

Evropská komise složená ze studentů Masarykovy univerzity a Univerzity Palackého během předcházejících několika týdnů pilně pracovala, aby připravila trojici návrhu nových směrnic zaměřených na nerůznější aktuální témata, která hýbou světovou politickou scénou. V případě letošního ročníku se jedná o návrh směrnic „O opatřeních na zabezpečení dodávek zemního plynu“, „O společné organizaci trhu s vínem“ a „O jednotné azylové proceduře a minimálních normách pro zacházení s příslušníky třetích zemí nebo osobami bez státní příslušnosti“. Neděste se, zní to složitě, ale realita je jiná! My jsme tu totiž proto, abychom si hráli.

„V parlamentu se nespí, nehraje Solitare ani nechatuje na facebooku.“ O tom, jaké je být nachytán novináři při některé z těchto činností, se už přesvědčili mnozí z nás. Bulvár je neúprosný…

27. To je počet zemí, které jsou součástí EU. Stejný počet zástupců jednotlivých států se účastní i zasedání našeho modelového „Evropského parlamentu“, kde je každý stát reprezentován jednotlivcem či týmem maximálně tří osob ze středních škol. Stejný počet ministrů zasedá i v Radě EU, kde jsem své místo našla i já. Dnes, 13.11., jsme tu ale pouze proto, abychom byli seznámeni s výše zmíněnými směrnicemi, které se na následujících čtrnáct dní stanou hlavními body vzájemné diskuze. Přípravné zasedání může začít! Dopoledne se účastníme odborné přednášky na nejrůznější témata spojená s EU týkající se primárně způsobů vyjednávání, argumentace, ale i případné manipulace! Jak tedy máme jednat, pokud chceme být úspěšnými a důvěryhodnými politiky/státy? Jakých distributivních taktik využívat? Proč je multilaterální vyjednávání v rámci EU stále komplikovanější? Naším cílem je konsenzus, totiž shoda… Do oběda jsme se dozvěděli tolik užitečných informací podaných v tak přímé, nadnesené a přátelské formě, jakou by nám klasická školní výuka mohla jen těžko poskytnout!

První čtení, druhé čtení, třetí čtení, dohadovací výbor… Kdo se v tom má vyznat!

Po společné části programu se rozdělujeme do Parlamentu a Rady. Parlament zasedá v hlavním jednacím sále   a celé jeho setkání působí velmi profesionálně. Našich 27 ministrů se přesouvá do podzemní zasedací místnosti, kde zaujímáme místo vedle vlajky své země. Nalevo spočívá zástupce Litvy, na druhé straně zas zástupkyně Španělska. Dostávají se nám do rukou vlastní „position papers“, kde máme jasně určenou pozici našeho státu ve věci každé z kauz. Zjišťuji právě, že Řecko již uzavřelo dohodu s Ruskem o vystavění nového plynovodu, a proto nemůže podporovat přímé znění předložené směrnice. To znamená, že kromě vznesení pozměňovacích návrhů, na jejichž promyšlení a prodiskutování budeme mít následující dva týdny, se pravděpodobně nevyhneme ani náležitému vyjednávání. Jak jen se nám budou hodit některé z taktik, o kterých jsme se dozvěděly během úvodní přednášky!

Ruská společnost Gazprom působící za lobbisty je jistě cenným zdrojem informací, ale má i své zájmy. Musíme si ji pohlídat…

„Je nutné, abyste si vytvořili koalice, které pak budou mít šanci uspět s pozměňovacími návrhy. Pokud byste se do své země vrátili s tím, že byla odsouhlasena směrnice v takovém znění, kterému jste vy, jakožto její zástupce, měli zabránit, pravděpodobně byste ve svém postu moc dlouho nevydrželi…“

Vypadá to, že program závěrečné simulace, která proběhne 26.-28.11., bude značně nabitý. Kromě pracovní večeře o třech chodech každého z nás čeká tuhý boj při prosazování zájmů našeho státu. Uvidíme, zda se nakonec skutečně dospějeme ke konsenzu. Shoda – přesně to je totiž směr, kterým by současná politika měla směřovat. Její dosažení je zároveň i cílem celé simulace. Hrajeme si a učíme se zároveň. Podobnou praktickou zkušenost nám hned tak někdo nenabídne, a věřte mi, je k nezaplacení!

Více o projektu se dozvíte na www.rozhodujoevrope.cz

https://blog.psjg.cz/fotos/76.jpg

Sdílejte příspěvek

Pohádkový víkend aneb romantika jižních Čech

Často se stává, že vybíráme cizí kraje na strávení dovolené. Ale proč? Nemá snad Česko co nabídnout nám, Čechům? Já myslím, že má a chtěl bych vám tímto článkem přiblížit jeden z klenotů České republiky – Český Krumlov.

Český Krumlov leží v jižních Čechách, přibližně 30 km od Českých Budějovic. Samotné město se rozprostírá na ploše 22 km2 a má 15 tisíc obyvatel. Nad celým městem se tyčí zámek, který byl přestavěn z hradního komplexu. Tento areál je druhý největší v České republice a to po areálu Pražského hradu. V příkopu u zámku jsou medvědi – dokonce je zde matka známých méďů z večerníčku. Nejsou sice akční nebo hyperaktivní, a často ani nejsou vidět, ale jako malý jsem chodil do města jen kvůli nim. Součástí zámeckého areálu je i zámecká zahrada, která zabírá plochu deseti hektarů. Mimo jiné se zde nachází i otočné divadlo. Pod zámkem se klikatí Vltava, na jejichž březích stojí spousta restaurací a kaváren a také místní pivovar. Během povodní v roce 2002 mohli pivaři brečet – a jistě i brečeli, protože Vltava jim odnesla sudy s pivem z pivovarského areálu. Ve městě se také nacházejí dva původně gotické kostely – kostel sv. Víta a kostel sv. Jošta – ten byl ovšem několikrát přestavován a na začátku 20. století dokonce sloužil jako obytný dům a dnes slouží jako muzeum loutek. Na náměstí Svornosti můžeme navštívit Muzeum tortury, abychom lépe poznali způsoby mučení ve středověku. Kdo na to přeci jen nemá žaludek, určitě neodolá místním restauracím a hospůdkám. Mně osobně tedy vždy tečou sliny, když vidím turisty, kteří se cpou grilovanými žebírky nebo jinými českými pochoutkami.

Možná vám ale pořád hlavou běhá myšlenka, proč se sem vydat? Vždyť do hospody si můžu zajít v Hradci, českou kuchyni ochutnám doma, tak proč jet sem?

Máte-li rádi historii, zámecký areál se vám jistě bude líbit. Muzeum tortury určitě také, přestože představy, že máte některý způsob mučení podstoupit, nejsou nejhezčí. Pro ty, co stejně jako já rádi fotí, mám dobrou zprávu. Naleznete zde spoustu míst, odkud pořídíte spoustu krásných fotek – například průhled z ulice Masná na zámeckou věž. Noční fotografie mají také své kouzlo, stejně jako celé město, které je v noci jednoduše pohádkové – pro inspiraci přidávám pár vlastních fotografií. A klidně se s vámi vsadím, že po návštěvě budete mít fotek habaděj, stejně jako já. Předem podotýkám, že na prohlídku města vám bude stačit jeden víkend. Jistě se sem ale budete rádi vracet, stejně jako já.

https://blog.psjg.cz/fotos/68.jpg

https://blog.psjg.cz/fotos/69.jpg

https://blog.psjg.cz/fotos/70.jpg

https://blog.psjg.cz/fotos/71.jpg

https://blog.psjg.cz/fotos/72.jpg

Sdílejte příspěvek