V neděli 23. června 2019 se ve Východočeském divadle Pardubice uskutečnila premiéra hry Kytice. Scénář na motivy Erbenovy slavné básnické sbírky napsala (stejně jako u předchozí hry Ještě se potkáme) Kristýna Plešková a režijně se nastudování chopil herec VČD Zdeněk Rumpík.
Naše pozornost ovšem směřovala především na Kristínu Morávkovou (4.A), jež se publiku představila v roli Štěpánky, resp. v Lilii a Dceřině kletbě. Na PSJG je Kristínka známá především jako vynikající moderátorka, ale kdo sleduje její uměleckou dráhu podrobněji, ví, že je také neméně dobrou herečkou (zvl. připomeňme její roli v muzikálu dramatického klubu PSJG Bídníci) a recitátorkou (např. postup do celostátního kola Čtvrtlístku).
Kristínka i v pardubickém Mladém divadelním studiu LAIK ukazuje, co je její hlavní divadelní předností: dokáže promyslet a prožít svou postavu a úspornými, ale o to působivějšími divadelními prostředky ji představit divákům. Stačí jí k tomu často jen jediný krátký pohled, malé jakoby zaváhání, několik málo slov či pouhá zámlka. Vedle hloubky její osobnosti ovšem hraje velmi důležitou roli také její pečlivost a pracovitost – bez nich ani talent nepostačí. Před jejím výkonem lze jen smeknout, zvláště když si uvědomíme, že se na premiéru chystala paralelně s přípravou na maturitní zkoušku.
Litovat snad lze jen toho, že Kristínka nedostala více hereckého prostoru, což je ovšem u zhruba třicetičlenného souboru značně obtížné. I tak je pro ni i ostatní dané představení určitě velkou školou – Zdeněk Rumpík jim pokytl skoro až učebnicovou divadelní průpravu, včetně pohybových scén, sborové recitace, zpěvu, stínohry atp. Zázemí profesionálního divadla je v tomto směru vskutku nenahraditelné.
Pro diváka může být trochu oříškem text hry. Není ovšem snadné psát divadelní scénář pro studentský soubor, na druhou stranu vlastní text divákovi přináší některé problémy, často zásadní. Tím hlavním je vlastní základní princip založený na učiteli, který spolu se svými žáky promýšlí řadu příběhů ze života, a tyto zážitky pak přetavuje do básní. Je ovšem působivý, ale u těch, kteří vědí, že Kytici z pověstí národních napsal Karel Jaromír Erben, působí určitý zmatek – jaký je vlastně vztah mezi postavou učitele a K. J. Erbenem? Podobně řadu nejasností přináší závěrečná svatba, v ní skrytý morální apel vyznívá značně prvoplánově a nepřesvědčivě.
Závěrem popřejme Kristínce Morávkové řadu dalších divadelních rolí – ať už v Pardubicích, nebo jinde (hlavně někde!). Vysokoškolské studium pohlcuje mnoho času, ale byla by velká škola pro paní Thálii, kdyby jí odlákalo bytost tak zajímavou a talentovanou.
Mgr. Jiří Aubris
