V říjnu nás svou návštěvou poctil velice vážený host. Nebyl jím nikdo jiný než věhlasný mistr uměleckého přednesu. Stalo se tak v rámci týdne intenzivní výuky českého jazyka a literatury, v němž jsme kromě usilovné přípravy na maturitní zkoušku měli navíc i možnost živého kulturního vstupu v podání Jaroslava Brendla. Tento nesmírně obohacující zážitek nám byl zprostředkován naším nadšeným profesorem češtiny, panem Aubrisem.
V bezesporu náročném maturitním ročníku jsme toto odlehčení vskutku vřele uvítali. Rázem jsme však dostali příležitost uvědomit si, že nabídnutý kulturní program neměl sloužit pouze jen k našemu uvolnění, nýbrž i ke shrnutí vybraných částí literárního učiva poutavou formou. Za tímto účelem nám právě výše zmíněný recitátor přednesl ve svém jedinečném podání básně, a to nejprve ty od věhlasné skupiny prokletých básníků. Posléze následovala také interpretace textů české poezie 2. pol. 20. století.
Dalším přínosem tohoto vystoupení byla i skutečnost, že nás tento umělec, a to zvláště v části věnované prokletým básníkům, zasvětil do nadčasového významu objevování krásy v ošklivosti. Tento úhel pohledu je v současné době velice opomíjen, o čemž svědčí odmítavý přístup většiny lidí ke stinným životním stránkám. Člověk dnešní doby je totiž ovlivněný převládající tendencí, a to nejen na sociálních sítích, věnovat svou pozornost pouze líbivým situacím a prožitkům. Vidět jen to krásné v sobě však nese i řadu úskalí. Především jde o to, že jsou to právě ty nepříjemné okolnosti, které nám poskytují prostor k práci na sobě a osobnímu růstu.
Pan Jaroslav Brendl patří opravdu k mistrům ve svém oboru, o čem svědčí jeho schopnost unikátního hereckého projevu spojená zároveň s jeho galantním přístupem k přítomným dámám. Svým názorným příkladem by se mohl vskutku stát vzorem zdvořilého chování chlapců k dívkám.
Třešničkou na dortu tohoto vystoupení se stala „Soutěž o 7 růží“, v níž byl každý za uvedení správné odpovědi na autorovy otázky odměněn právě touto královnou květin. Zejména tento zážitek v podobě darování květiny dodal tomuto vystoupení jedinečnou slavnostní atmosféru.
Ještě jednou bych na tomto místě ráda poděkovala jednak panu profesoru Aubrisovi za pozvání tohoto herce na naše gymnázium a jednak samotnému přednášejícímu umělci panu Brendlovi. Darované růže sice po čase zvadnou, ale nezapomenutelný dojem přetrvá i nadále.
Karolína Vlčková (4.A)
