Nevěříte? Věřte! Díky novému projektu („Učitel je kamarád aneb gymnazisté učí žáky“) pod vedením naší školy a společnosti Microsoft, s názvem „Učitel je kamarád aneb gymnazisté učí žáky“, jsme si mohly skutečně vyzkoušet, jaké to je učit jiné (v tomto případě učitele), a upřímně řečeno žádná lehká věc to rozhodně není. Náš vyloženě „babský“ tým se v rámci projektu vydal, spolu s naší milou a váženou paní profesorkou Ing. Zarine Aršakuni do spřáteleného prostředí Základní školy Nový Hradec Králové. Ovšem našimi žáky se protentokrát staly paní učitelky v rámci již probíhajícího školení pod vedením již zmiňované paní profesorky Aršakuni.
Prvotní reakce na tuto realitu byly rozhodně rozpačité. Některé z nás byly nervózní, jiné to braly s ledovým klidem. Ačkoli si myslím, že každá z nás ve skrytu duše ukrývala určitou dávku nervozity. Je tu totiž určitý rozdíl mezi tím učit žáka, v podstatě vašeho vrstevníka a učit učitele, ztvárňujícího autoritu samu. Navíc jsme se musely obrnit určitou dávkou trpělivosti. Realita je totiž taková, že nám (naší generaci) přijde všechno spojené s počítačem normální, téměř přirozené. V podstatě s ním vyrůstáme a je součástí našich životů, kdežto pro naše rodiče a prarodiče je to mnohdy „španělská vesnice“ a pro nás, jakožto počítačové „mágy“ je to samozřejmě zcela nepochopitelné a častokrát protáčíme očima nad dotazy, které nám přijdou zbytečné.
Když jsme dorazily a formálně byly představeny, každá z nás byla přidělena k jedné z paní učitelek. Všechny měly notnou dávku pracovního nasazení, a tak dvouhodinová výuka v prostředí programu MS Office Word utekla příjemně rychle. Myslím si, že i ony si musely projít určitou zkouškou odvahy.
Tato spolupráce mne velmi zaujala a bavila, ale především jsem si připadala užitečná. Poznala jsem nové lidi a získala zkušenost, která je v dnešním světě k nezaplacení…