Z blogu PSJG jsem se dověděl o významné události, která se měla odehrát v poděbradském Divadle Na Kovárně. Trochu jsem váhal, jelikož jsem do poslední chvíle nevěděl, zdali mám jet sám, ale možnost slyšet krásné tóniny francouzského zpěvu a mistra poesie pana Brendla veškeré zbytky nerozhodnosti smetla se stolu.
Cesta do Poděbrad byla příjemná, a protože jsem před začátkem představení měl času nazbyt, podnikl jsem vnější prohlídku lázeňských budov, při stmívání se prošel lázeňským parčíkem, jenž na mě kvůli podivnosti kolemdoucích s kapucemi i četnosti několika sebevědomých skupinek zanechával pestrý dojem. Dále jsem potmě viděl jezdeckou sochu českého krále a mariánský sloup. I když jsem se díval na mapu, kde je divadlo, nemohl jsem ho najít. Jsem zmatkař. Pustil jsem si odborně navigaci, nebylo totiž nikde pěších místních, a hledal. Chodil jsem tam a zpátky několikrát. Malý vchůdek jsem spatřil až za okrasným křovím přímo u hlavní silnice.
Divadlo je pěkné, poměrně prostě vybavené, avšak onen večer jen sotva z malé části naplněné, což bylo k podivu. Každopádně představení bylo špičkové. Slovem nás provázel pan Brendl. Uchvátil mne jak jeho precisní výběr básní, tak jejich procítěný přednes bez jediného přeřeku či zaváhání s detailní promyšleností výstupu i projevu. Každá báseň dokázala zaujmout trochu jinak. Večer byl proložen taktéž hudbou a zpěvem. To se mi rovněž velice zalíbilo, přestože jsem tomu nerozuměl, přičemž alespoň stručný význam textů nám byl vždy nastíněn předem. Klavír paní Forejtkové, violoncello paní Prokešové a housle paní Otčenáškové spolu se zpěvem (několik písní zpíval také host Nos Dames David Jandl, jenž byl naprosto skvělý) tvořily skutečně bohatý zážitek.
Snad jen, kdybych si lépe uvědomil, že ten den byl věnován polovičce populace, do které já nenáležím, a že i tato akce jí bude asi převážně věnována, nepřipadal bych si možná ze začátku tak rozpačitě. Pozoruhodné také bylo mé obsazení posice nejmladšího diváka v publiku, kde druhý ztrácel na moje prvenství dobrých čtyřicet let. Nicméně jsem si to užil a budu se těšit na další podobnou příležitost.
Vojtěch Andrys (5.F)
Za poskytnutí fotografií děkujeme Mgr. Martině Forejtkové.
