Rubrika: Novinky z vědy a výzkumu

K rozhovoru jsme si tentokrát pozvali letošní absolventku Nikolu Evu Mádlovou (6.G). Určitě ne náhodou. Nikola toho za šest let na PSJG stihla tolik, kolik toho málokdo stihne za celý život. Uveďme si jen takový stručný přehled. Letos se stala vítězkou krajského i celostátního kola SOČ (obor 6 – zdravotnictví), obdržela Cenu Učené společnosti ČR (těchto ocenění se uděluje ročně jen 10), již v dubnu získala na Mezinárodní konferenci mladých vědců ICYS 2021 zlatou medaili (nejvyšší možné mezinárodní ocenění – jež získala již po druhé) a k tomu ještě ocenění za nejlepší poster. Vedle toho stihla získat ještě jazykový certifikát v němčině na úrovni C1 na základě Testu DaF (ten je určený pro budoucí studenty na zahraničních vysokých školách) a v angličtině na úrovni C2 v rámci CPE, jež je považována za nejnáročnější zkoušku z anglického jazyka.

Loni také vyhrála krajské kolo Středoškolské odborné činnosti (SOČ) a v celostátním obsadila 2. místo (obor 3 – chemie). V dubnu 2019 v malajském Kuala Lumpuru na Mezinárodní konferenci mladých vědců (ICYS) se stala vítězkou kategorie přírodních věd, když získala zlatou medaili (svou první). Krátce předtím vyhrála krajské kolo soutěže Asociace pro mládež, vědu a techniku Amavet (obor biochemie) a v celostátním kole (koná se v prostorách Akademie věd České republiky) obsadila 7. místos právem účasti na 40. ročníku Beijing Youth Science Creation Competition (BYSCC), jenž proběhl virtuálně v loňském roce, kde získala stříbrnou medaili v oboru Biochemistry and Molecular Biology. Jen pro zajímavost třeba ještě dodejme, že těsně předtím se účastnila i krajského kola recitační a dramatické soutěže Čtvrtlístek, odkud si odvezla pomyslnou bronzovou medaili, nebo že v roce 2018 vyhrála okresní i krajské kolo soutěže ve hře na saxofon. Umění jí tedy rozhodně také není cizí, ale i o tom bude třeba ještě řeč.

Během šesti let studia na PSJG jste dosáhla všech možných úspěchů, jichž středoškolský student vůbec může dosáhnout. Když jste k nám nastupovala, napadlo vás, co všechno se vám může na střední škole podařit?

Když jsem nastupovala na naše gymnázium, tak jsem si zpočátku ani nebyla vědoma, jak lze z hlediska mimoškolních aktivit strávit středoškolská léta. Pamatuji si, jak jsem v chodbě narazila na foto s delegací studentů, kteří jeli prezentovat své vědecké projekty na ICYS do Indie, a říkala jsem si: „Páni, to není možné!“ Stejně tak, když jsem slyšela prezentovat Natálii Živnou odborný projekt čínské delegaci. Momentálně mám za sebou 2 úspěšné ročníky ICYS a další aktivity. Pravdou je, že mé cíle se neustále transformovaly a díky nabytým zkušenostem rovněž dosahovaly nových výšin. Za své životní krédo považuji: „Všechno je jen hypotéza, dokud to experimentálně neověříte.“ Ve vědecké komunitě je to sice automatický fakt, ale když to přenesete na své osobní cíle, získáte užitečnou instrukci, jak udržet své aktivity rozmanité a poutavé. Důležité je nebát se snít a najít rozumnou cestu, jak svých snů dosáhnout.

Který z uvedených projektů byl pro Vás osobně nejdůležitější?

Myslím, že žádný z mých projektů nelze označit za nejdůležitější, jelikož každý z nich měl pro mě velký přínos, co se týká rozvoje dovedností. S každou aktivitou jsem se posunula o level výš jako ve videohře. Čím více zkušeností, tím složitější výzvu jsem si stanovila. Když víte, že můžete být lepší, tak být dobrá není dost dobré. Na druhou stranu je ale důležité poznamenat, že vydat ze sebe to nejlepší neznamená zničit si své psychické či fyzické zdraví. Paradoxně, čím těžší výzvě jsem čelila, tím více jsem odpočívala. Bylo to tím, že jsem své úkoly zvládala podstatně rychleji, a tudíž jsem si mohla dovolit věnovat větší podíl času oddechu. Samozřejmě v určitých fázích, obzvlášť když bylo třeba se naučit něco úplně nového, jsem musela zatnout zuby a dřít. Nicméně právě takové fáze bylo důležité vykompenzovat odpočinkem a zachovat rovnováhu.

Já osobně si myslím, že nejdůležitější je začít. Kdo vás přivedl k vědecké práci? Vzpomínáte si ještě?

Od začátku studia ZŠ jsem inklinovala k přírodním vědám. Na gymnáziu se mi ve spolupráci s Farmaceutickou fakultou University Karlovy (Faf UK) postupně otevřely dveře do fascinujícího světa výzkumu. Vědecká práce pro mě představuje ohromné dobrodružství. Kromě toho mě naučila preciznosti a odhalila sílu v kreativním rozvoji mých vědomostí. Svou první odbornou práci s názvem Insulin jako lék jsem napsala již ve druhém ročníku šestiletého gymnázia pod vedením RNDr. L. Schmutzerové, Ph.D. Díky kvalitě vypracování a osobní motivaci jsem o 2 roky později dostala prostřednictvím své konzultantky nabídku podílet se na odborném projektu Syntéza potenciálních antituberkulotik ve spolupráci s Katedrou organické a bioorganické chemie Faf UK. Zde jsem se seznámila s Ing. Galinou Karabanovich, Ph.D., která mě naučila základy práce v organické laboratoři, ukázala mi hlubokou podstatu teoretické rešerše a zejména mi předala svou fascinaci světem organické chemie, což ve mně vzbudilo zájem o výzkum. V maturitním ročníku jsem se pod vedením prof. PharmDr. Petra Pávka, Ph.D., na Katedře farmakologie a toxikologie Faf UK intenzivně věnovala práci na svém třetím odborném projektu s názvem Hledání nových ligandů k objasnění farmako-toxikologických aspektů myšího konstitutivního androstanového receptoru, což mi zejména dodalo sebedůvěru v samostatném uvažování a odhalilo půvab biochemie a zejména proteinů, což je téma, které má potenciál na to mě bavit celý život. Nicméně za neustálý rozvoj své vědecké práce v průběhu svých středoškolských let vděčím RNDr. M. Hruškovi. Jeho ochota vždy pomoci je skvělá, i když jsem mu poslala materiály ke kontrole v neděli ve 2 ráno, v pondělí v 9 jsem už v mailu našla důkladně zkontrolovaný soubor s podnětnými návrhy na vylepšení. Je mi ctí, že jsem s ním v době svých středoškolských studií mohla spolupracovat.

…ona to bude také určitě záležitost správné motivace, ne?

To beze sporu. Řekla bych, že kdyby RNDr. Hruška zvolil kariéru motivačního řečníka, určitě by finančně nestrádal. Dokáže identifikovat talent každého studenta a zvolit správný individuální přístup, který v něm probudí zájem o jeho rozvoj. Do ničeho vás nenutí, spíš je to záležitost inspirace, která vytváří velmi příjemné a zdravé pracovní prostředí a chuť aktualizovat svůj potenciál bořením svých limitů.

Říká se, že se musí sejít na jedné straně skutečný talent opatřený pevnou vůlí a na druhé špičkový pedagog, aby se děly velké věci. Také se říká, že se výrazné osobnosti přitahují. A to by mělo platit i do budoucna. Řekl bych, že nebudete mít starosti s tím, kde pokračovat jak ve studiu, tak ve vědecké práci.

V rámci mého budoucího studia jsem se rozhodla rozvíjet na Lekářské fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kam jdu studovat obor Všeobecné lékařství v kombinaci s pregraduálním programem pro motivované studenty s rozšířenou vědeckou průpravou (P-PooL). Zvolila jsem LF MUNI zejména z toho důvodu, že bych v průběhu studia vysoké školy velmi ráda prováděla vědeckou a výzkumnou činnost v prostředí s vědou na špičkové úrovni. LF MUNI představuje nejdynamičtěji se rozvíjející lékařskou fakultu ve střední Evropě, což dokazuje i nově postavené simulační centrum SIMU. Navíc fakt, že jsem se na tuto školu dostala nejen za výborný průměr, ale zejména za bonifikace v podobě úspěchů na světových i tuzemských projektových soutěžích, indikuje zájem této univerzity o podporu studentů se zaměřením na vědeckou činnost. V rámci mé budoucí vědecké práce mám zájem především o biochemii, molekulární biologii a proteinové inženýrství. Právě proto jsem navázala spolupráci s Loschmidtovými laboratořemi, které se na toto odvětví přírodních věd specializují.

Věnujete se také popularizaci vědy, resp. práci s mládeží. Jak jste se k tomu dostala? Není přece obvyklé, aby se středoškoláci věnovali vědecké průpravě dětí a mládeže.

Jak jsem již naznačila, baví mě nové výzvy. Ráda se označuji za nadšence učení na plný úvazek. Má motivace a entuziasmus objevovat nové věci a porozumět jim je důvodem, proč mě věda tolik baví a považuji ji de facto za svůj koníček. Proto jsem se rozhodla svou fascinaci světem přírodních věd předávat dětem a jako správný zástupce generace Z si za tímto účelem na internetu vyhledala „vědecké kurzy pro děti Hradec Králové“. Zaujala mě společnost Veselá věda, kam jsem poslala svůj životopis a od ledna 2020 zde začala pracovat jako lektorka vědeckých kroužků. Tato role spočívala v organizaci kroužků pro děti (nejčastěji prvňáčky až třeťáky) se zaměřením na přírodovědné experimenty, které se konaly každý týden. V létě jsem se navíc také zcela samostatně ujala organizace příměstského tábora, což byl zocelující zážitek. Já jsem jedináček, takže jsem vlastně nikdy neměla možnost se starat o mladšího sourozence. Právě proto pro mě byla tahle aktivita tolik obohacující. Nejprve jsem se strašně bála, že mě děti nebudou poslouchat a něco se jim stane, později jsem ale zjistila, že když se nastaví pravidla, tak děti jsou schopny je dodržovat a můžeme si pak společně užít spoustu zábavy, zatímco se seznamujeme s úžasným světem přírodních věd.

Ale abychom nemluvili „jen“ o vaší vědecké činnosti. Vím, že jste se také věnovala hudbě, hrála jste např. v Regiobandu či v saxofonovém kvartetu Sax frappé a vystupovala na koncertech pořádaných PSJG, účastnila se i recitačních soutěží. Hudba teď asi musela ustoupit trochu do ústraní…

Máte pravdu, ačkoli se múzickým uměním nevěnuji do tak velké míry jako předtím, než jsem se začala věnovat vědě, tak jsem na ně rozhodně nezanevřela. Pravdou je, že i hudba mi předala cenné zkušenosti, které jsem uplatnila při zpracovávání odborných projektů. Jednou z nich bylo například zjištění, že hranice dokonalosti neexistuje. Hon za bezchybností při sólové hře na saxofon vedl k tomu, že jsem nebyla nikdy stoprocentně spokojená se svým výkonem, obzvlášť při improvizaci, kde mě to i jistým způsobem svazovalo. Naučila jsem se ale hrát jen pro radost a jsem šťastnější. Hraní v souboru mělo také své kouzlo, což mi upřímně docela schází, ale jsem otevřena budoucím příležitostem.

Děkujeme za rozhovor a přejeme, abyste byla stejně (nebo snad ještě víc!) úspěšná i v době vysokoškolských studií a život si osladila i hudbou, která povznáší přece i vědecké kapacity.

Mgr. Jiří Aubris