Rubrika: Kultura, divadlo a knihy

Ke konci listopadu se v Divadle Jesličky konalo divadelní představení, které přilákalo také docela početnou skupinu z řad studentů a pedagogů našeho gymnázia. Nebylo divu. Konala se první repríza mírně hororové detektivky, v níž hrála prim studentka PSJG Veronika Vítková (2.F). Ta se spolu s Ondřejem Vlachým podílela na scénáři a zároveň společně obsadili také hlavní role – detektiva Harryho Holla a Valentiny Gjertsen. Navíc se režie chopila absolventka PSJG (dnes již pedagožka ZUŠ Střezina) Tereza Vodochodská.

Určitou výhodu měli oproti ostatním divákům členové našeho klubu mladých literátů, kteří znali scénář hry předem a mohli si v praxi porovnat, zda jejich hodnocení scénáře odpovídalo realitě, resp. jak lze režijně takový scénář uchopit. Na každý pád se potvrdilo, že mladičké (Veronice bylo v době psaní scénáře 13 let a Ondřejovi jen o nemnoho více) scénáristické dvojce se povedlo téměř nemožné – přepsat a zdramatizovat téměř šestisetstránkový román (Jo Nesbø – Žízeň) do podoby funkčního divadelního scénáře pro zhruba čtyřicetiminutové představení. Hra měla správné tempo i napětí, divák byl nucen být ve střehu, aby mu všechny scény zapadly dohromady, ale neztrácel přitom přehled o vývoji děsivé detektivní kauzy, aniž by ovšem odhalil pachatele (vlastně pachatelku) předčasně. Silně působivá byla záverečná peripetie, kdy se „vyřešený“ případ najednou dějově posouvá zcela jinam a vydává i hlubší poselství.

Velmi působivé jsou také herecké výkony. Hře samozřejmě dominuje představitel hlavní role – drsného detektiva Harryho Hola. Jemu však ještě dovedněji sekunduje v postavě temné Valentiny Gjertsen právě Veronika Vítková. Na jedné straně se jí skutečně mistrně daří vytvářet protiváhu norskému Sherlockovi, ale zároveň zůstávat poněkud v pozadí, aby umožnila vyznění závěrečného dějového zvratu.

Publikum odměnilo všechny účinkující dlouhotrvajícím potleskem, tak lze doufat, že se inscenace dočká i další reprízy. A pokud ne (u školních inscenací to bývá nejisté – vždyť během čtyř měsíců mezi premiérou a reprízou musely být přeobsazeny dvě role), můžeme těm, kteří hru neviděli, nabídnout aspoň několik fotografií z generální zkoušky i vlastního představení.

Mgr. Jiří Aubris

Studentka PSJG Eliška Dvořáková (3.F), členka chrudimského Národopisného souboru Kohoutek, se představí poprvé v tomto souboru (je členkou ještě dvou dalších) chrudimskému publiku. Pořad nazvaný Trochu vánoční se koná na hlavní scéně Divadla Karla Pippicha v Chrudimi v sobotu 1. prosince 2018 od 18.00.

Kohoutek vznikl již roku 1984 a patří k našim předním národopisným souborům. Diváci se mají jistě nač těšit, ale napovídat nesmíme, porušili bychom přísně hájené tajemství (ovšem to, že bude Kohoutek hrát, zpívat a tančit, vyzradit můžeme).

Elišce přejeme v NS Kohoutek mnoho úspěchů, a nejen při tomto představení.

Mgr. Jiří Aubris

Ve středu 21. listopadu 2018 se v Divadle Jesličky od 19.30 koná první repríza (v mírně pozměněném obsazení) Žízně. Scénář spolu se svým kolegou připravila umělecky všestranně nadaná (věnuje se také výtvarnému umění a hudbě) studentka PSJG Veronika Vítková (2.F), která ve hře též ztvárnila jednu z významných rolí (Valentiny Gjertsen). Režijně hru nastudovala učitelka ZUŠ Střezina a absolventka našeho gymnázia Tereza Vodochodská.

Premiéra se uskutečnila již 2. května 2018, takže má publikum příležitost po delší době opět zhlédnout toto zajímavé, trochu hororové drama, plné nečekaných dějových zvratů. Na představení se můžete vydat i s naším klubem divadelního diváka. Sraz máme v 19.10 před divadlem. Vstupenky si můžete rezervovat ZDE.

Mgr. Jiří Aubris

Na libický divadelní podzim, každoročně konaný v Libici nad Cidlinou, letos v sobotu 3. listopadu vyrazila malá skupinka i z našeho gymnasia. Cesta vlakem tam i zpět zabrala relativně dlouhou dobu, avšak i hovor může být výjimečná činnost.

V Libici proběhla velmi spěšná návštěva památníku Slavníkovců a pak na samotném místě konání události jsme byli již jen vřele uvítáni pořadateli, přičemž v šest hodin začínala první část představení – 45 minut poesie.

V sále se zhaslo, pouze svíčky u stolů i na pódiu poblikávaly a my jsme měli tu možnost vidět přicházet pana Jaroslava Brendla. Tento odborník v oblasti přednesu bez nejmenších potíží zvládl celou první část udržet pozornost diváků, přičemž nás taky tak vtáhl do hlubokého prožitku jím recitovaných básní, že svým pestrým výstupem i hudebním doprovodem známé pana Brendla dokonale zahájil první třetinu večera. Viktor Dyk, Jaroslav Seifert, Rudyard Kippling či Karel Hynek Mácha, to jsou jména básníků, jejichž texty zazněly ten večer a připomínaly dobu minulou a dnešní, mravy i zvyky, ale často též lásku.

Ve druhé části nás čekalo vystoupení improvizační skupiny Progresky. Pětice mladých lidí zapojila obecenstvo a pomocí jeho nápadů předváděla nejrůznější vystoupení a kousky, jak sami tvrdí, z patra. Zajímavý obrat po panu Brendlovi.

V poslední třetině na nás čekala pro mě novinka – Slam poetry. Tento novodobý styl zábavy je založený na fantasii především mladých lidí, kdy si v klidu sepíší rýmované texty na libovolně zvolený námět. Námětem zřejmě často bývá parodie, politická či historická narážka či zkrátka prostý vtip, pokud jsem to pochopil správně. Oproti původnímu záměru jednoho přednášejícího byli dva jiní mladí kluci, kteří se u mikrofonu střídali a předháněli v hlasitosti potlesku okolních diváků. Pro nás z Hradce však již trochu náročnější závěr.

Domů jsme se ve zdraví vrátili až pozdě před půlnocí, ale já osobně jsem spal jako neviňátko a se samými pěknými sny. Doufám, že ostatní to viděli stejně.

Vojtěch Andrys (4.F)

Fotografie z výpravy na Večer plný překvapení pořídila v obtížných světelných podmínkách Michaela Roubalová (6.F).