Bylo vskutku naivní myslet si, že bych někam mohla přijít včas. Je v podstatě jedno, jakou váhu dávám dané akci – a že duo Nos Dames jsem si opravdu nechtěla nechat ujít.
Já jsem totiž žila v domnění, že Francouzský večer v Třebechovicích pod Orebem byl od půl sedmé. Nebyl – což jsem zjistila, až když jsem udýchaná přišla do Kulturního domu v Třebechovicích, který zel prázdnotou, a dvě postarší dámy mi věnovaly pohled, který mi dal poměrně drsně najevo, že jdu pozdě.
„Dobrý večer, mohla bych si prosím koupit lístek?“ ptala jsem se. Jedna z postarších dam odložila obložený chlebíček (druhý pohled, který mi byl darem, vyjadřoval, že větší zájem u ní vzbuzuje okurka, kterou právě z pokrmu vypreparovala, než nějaký můj lístek), vzala mě za loket a otevřela mi dveře do sálu, kde se o „prázdnotě“ rozhodně nedalo mluvit.
Tam byla úplně jiná atmosféra než v předsálí.
Slovem provázel Adam Prokeš, který francouzsky nemluvícím vysvětloval poselství šansonů. Ve své podstatě nebylo nutno nic vysvětlovat, protože hudba vše vysvětlí sama za sebe. Tam (i jindy a jinde) pro mě hudba znamenala paní profesorka Forejtková, duo Nos Dames i vzácní hosté, kteří se ujali nástrojů (nebo si jenom odkašlali, spolkli hašlerku a vzali si mikrofon). Bylo možné si poslechnout šansony současných zpěváků, ale i těch, kteří mezi námi jsou jen ve zhudebněné podobě (a že všichni, kteří byli na pódiu, jim dělali to nejlepší jméno).
Obecenstvo děkovalo potleskem ve stoje. Nebyl tam člověk, který by nebyl unešený nebo netleskal. Za umění nejde poděkovat dostatečně, stejně jako za atmosféru. A vyjádřit úctu a dík skrz špatně napsanou reportáž na školním blogu se mi nechce už jenom z principu, že to nepovažuji za (byť jen minimálně) odpovídající. Můžu jenom ty, kteří ještě žádnou podobnou akci nenavštívili, inspirovat k tomu, aby to napravili. Protože málokterá hudba má v sobě tolik citu a energie jako francouzský šanson.
Veronika Vítková (3.F)
Koncert si můžete také poslechnout ze záznamu. Není to sice ono a zážitku z živého vystoupení se to samozřejmě nevyrovná, ale i tak francouzské šansony v podání dua Nos Dames pohladí po duši…
