Filip Lejhanec: Roční studijní pobyt v zahraničí

Prázdniny už skončily, a tak jsem se musel opět pustit do studií. Na letošní rok jsem přestoupil z malajské školy na čínskou, která je sice dál, ale kromě čínského jazyka tam budu mít i možnost poznat životní styl a kulturu dalšího národa.
Loňskou část pobytu jsem prožil bez větších komplikací. Ve škole jsem se po pár dnech aklimatizoval a zvykl si na nové způsoby. Vyučování jsem měl možnost se aktivně účastnit jen při anglických hodinách. Těch byla naštěstí většina, protože jsem se přihlásil do přírodovědné třídy, kde se matematika, fyzika, chemie i biologie vyučují v anglickém jazyce. Matematiku, tu mají rozdělenou na dvě části, na základní a pokročilou. Slabší třídy, jako třeba umělecká, mají pouze matematiku základní, kdežto ostatní mají navíc k tomu další předmět nazvaný dodatečná matematika, ve kterém se probírají složitější témata. Obecně tu probíhá vše v rychlejším tempu. Školu začínají děti v osmi letech a vycházejí v sedmnácti. Fyzika, chemie, biologie i pokročilá matematika se tu probírá pouze v posledních dvou letech studia. Předtím se jedná pouze o obecný předmět nazvaný věda. Nezachází se tu proto v tématech moc do hloubky, ale jde spíše o učení pojmů, pravidel a vzorečků nazpaměť. Důkazy vět v matematice se tu například neprovádějí vůbec. Není tomu tak dlouho, co jsem strávil celý večer hledáním podkladů k výuce gradientů, protože jediné, co jsem našel v místní učebnici, byl vzorec a definice, nic víc. To samé platí pro ostatní předměty. Musím uznat, že naše školství v České republice je o dost lepší. Děti se tu učí pouze memorování, přičemž logické myšlení upadá. V patnácti letech píší žáci na konci roku velký test, podle kterého je pak rozřadí do tříd. Známky v průběhu roku tu nehrají skoro žádnou roli. Komu se test nepovede, má smůlu. Existují tři stupně tříd v každém ročníku: umění, účetnictví a věda. V sedmnácti letech je to pak všechno završeno finálním testem s názvem SPM. Ten rozhoduje o přijímacích zkouškách na vysoké školy. Jediné, k čemu žáci ve škole směřují, je dobrý výsledek ve finálním testu, a tak učitel dělá jen to, co je nezbytné. Žáci se proto učí nazpaměť přesné postupy, aniž by chápali, o co vlastně jde. Vždyť oni ani chápat nemusí, stačí jenom na příslušnou otázku napsat příslušnou odpověď. Ptal jsem na toto již mnoha studentů, přičemž skoro všichni se mnou souhlasili. Navíc ještě téměř každý student absolvuje odpolední doučovací hodiny, ve kterých probírá v podstatě to samé, co ve škole, ale se soukromým učitelem. Nedovedu pochopit, že i například moje sestra, která měla v patnácti letech z testu jen jednu dvojku, jinak samé jedničky, chodí odpoledne na hodiny už teď, hnedka na začátku roku. Připadá mi to směšné a když pak vidím ty částky, které rodiče za to platí, zírám.
Kvůli zkouškám jsem měl prázdniny loni už o pár týdnů dřív. Normálně se jedná jenom o prosinec. Mohl jsem dělat pouze anglické testy, takže v ostatních dnech jsem nemusel jít do školy. Obecně jsem prázdniny prožil z většiny doma. Z Čech jsem zvyklý neustále jezdit po závodech, nebo s kamarády chodit ven, kdežto tady to takhle nešlo. Rodiče museli jezdit každý den do práce a s absencí hromadné dopravy se tu sám nikam nedostanu. Každý výlet si proto žádal mnoho organizování a domlouvání předem. I tak jsem se ale podíval na spoustu zajímavých míst, mezi nimi například Singapore, Penang, ale i několikrát různé části Kuala Lumpur. Na Vánoce mě AFS poslala na týden do křesťanské rodiny. Já jinak normálně žiji s muslimy, kteří nic podobného neslaví. Bylo trochu komické strojit umělohmotnou jedličku v tropickém vedru. 25. prosince jsme pak šli ráno do kostela, kde živá kapela hrála koledy. Byl to zajímavý zážitek. Hned po návratu jsem pak doma uspořádal menší štědrý večer, kde každý ode mě dostal dárky, které jsem obdržel balíkem z Čech. Pro ně to byla vůbec první životní zkušenost. Byli překvapeni a měli radost. Silvestra jako muslimové neslaví, takže jsme jeli jen na ohňostroje. Přípitek byl malajským čajem s mlékem.
Druhého ledna jsem nastoupil do nové školy a zatím jsem spokojen. Za změnu jsem rád. Měl jsem strach z nového prostředí, ale vše mi nakonec sedlo. Uvidím, jak se to bude vyvíjet dál. Zítra odjíždím na třídenní orientaci od AFS. Jsem celkem zvědav, co nám budou říkat.
Filip Lejhanec