Jsem ministryní Řecka… Nevěříte?

„Vážená paní ministryně, mám tu čest být první, kdo Vám pogratuluje, neboť jste byla vybrána do Rady EU, v níž budete zastupovat Řecko. V příloze Vám zasílám program přípravného zasedání.“
Přesně tento krátký odstavec zahájil mou politickou kariéru.

Je sobota 13. listopadu, krásné slunečné ráno. Vstupuji do budovy olomouckého magistrátu, kde strávím několik následujících hodin spolu s dalšími vybranými středoškolskými a vysokoškolskými studenty. To, co nás spojuje, rozhodně není touha udělat díru do světa tím, že se dáme do služeb státu a vystavíme naše „ksichty“ na billboardech podél silnic. Přesto jsme se tu dnes sešli, abychom znovustvořili Evropskou Unii!

Rozhodujme o Evropě!

K projektu „Rozhoduj o Evropě“ jsem se dostala čirou náhodou. Za vším stál facebook! Taky si vybavujete ty malé reklamní bannery umístěné na pravé straně této sociální sítě? Ano? Tak přesně tam se moravští pořadatelé rozhodli zveřejnit pozvání pro studenty, kteří mají zájem dozvědět se něco víc o fungování Evropské Unie, stejně tak jako proniknout pod nejsvrchnější vrstvičku mezinárodních vztahů a na vlastní kůži si vyzkoušet, jaké to vlastně je účastnit se zasedání Rady EU či být jedním z poslanců v Evropském parlamentu. Stejně jako předchozí ročníky, i ten letošní má za úkol vytvořit věrnou simulaci chodu těchto evropských institucí.

Máme možnost využít síly lobbistů či svolat tiskovou konferenci.

Evropská komise složená ze studentů Masarykovy univerzity a Univerzity Palackého během předcházejících několika týdnů pilně pracovala, aby připravila trojici návrhu nových směrnic zaměřených na nerůznější aktuální témata, která hýbou světovou politickou scénou. V případě letošního ročníku se jedná o návrh směrnic „O opatřeních na zabezpečení dodávek zemního plynu“, „O společné organizaci trhu s vínem“ a „O jednotné azylové proceduře a minimálních normách pro zacházení s příslušníky třetích zemí nebo osobami bez státní příslušnosti“. Neděste se, zní to složitě, ale realita je jiná! My jsme tu totiž proto, abychom si hráli.

„V parlamentu se nespí, nehraje Solitare ani nechatuje na facebooku.“ O tom, jaké je být nachytán novináři při některé z těchto činností, se už přesvědčili mnozí z nás. Bulvár je neúprosný…

27. To je počet zemí, které jsou součástí EU. Stejný počet zástupců jednotlivých států se účastní i zasedání našeho modelového „Evropského parlamentu“, kde je každý stát reprezentován jednotlivcem či týmem maximálně tří osob ze středních škol. Stejný počet ministrů zasedá i v Radě EU, kde jsem své místo našla i já. Dnes, 13.11., jsme tu ale pouze proto, abychom byli seznámeni s výše zmíněnými směrnicemi, které se na následujících čtrnáct dní stanou hlavními body vzájemné diskuze. Přípravné zasedání může začít! Dopoledne se účastníme odborné přednášky na nejrůznější témata spojená s EU týkající se primárně způsobů vyjednávání, argumentace, ale i případné manipulace! Jak tedy máme jednat, pokud chceme být úspěšnými a důvěryhodnými politiky/státy? Jakých distributivních taktik využívat? Proč je multilaterální vyjednávání v rámci EU stále komplikovanější? Naším cílem je konsenzus, totiž shoda… Do oběda jsme se dozvěděli tolik užitečných informací podaných v tak přímé, nadnesené a přátelské formě, jakou by nám klasická školní výuka mohla jen těžko poskytnout!

První čtení, druhé čtení, třetí čtení, dohadovací výbor… Kdo se v tom má vyznat!

Po společné části programu se rozdělujeme do Parlamentu a Rady. Parlament zasedá v hlavním jednacím sále   a celé jeho setkání působí velmi profesionálně. Našich 27 ministrů se přesouvá do podzemní zasedací místnosti, kde zaujímáme místo vedle vlajky své země. Nalevo spočívá zástupce Litvy, na druhé straně zas zástupkyně Španělska. Dostávají se nám do rukou vlastní „position papers“, kde máme jasně určenou pozici našeho státu ve věci každé z kauz. Zjišťuji právě, že Řecko již uzavřelo dohodu s Ruskem o vystavění nového plynovodu, a proto nemůže podporovat přímé znění předložené směrnice. To znamená, že kromě vznesení pozměňovacích návrhů, na jejichž promyšlení a prodiskutování budeme mít následující dva týdny, se pravděpodobně nevyhneme ani náležitému vyjednávání. Jak jen se nám budou hodit některé z taktik, o kterých jsme se dozvěděly během úvodní přednášky!

Ruská společnost Gazprom působící za lobbisty je jistě cenným zdrojem informací, ale má i své zájmy. Musíme si ji pohlídat…

„Je nutné, abyste si vytvořili koalice, které pak budou mít šanci uspět s pozměňovacími návrhy. Pokud byste se do své země vrátili s tím, že byla odsouhlasena směrnice v takovém znění, kterému jste vy, jakožto její zástupce, měli zabránit, pravděpodobně byste ve svém postu moc dlouho nevydrželi…“

Vypadá to, že program závěrečné simulace, která proběhne 26.-28.11., bude značně nabitý. Kromě pracovní večeře o třech chodech každého z nás čeká tuhý boj při prosazování zájmů našeho státu. Uvidíme, zda se nakonec skutečně dospějeme ke konsenzu. Shoda – přesně to je totiž směr, kterým by současná politika měla směřovat. Její dosažení je zároveň i cílem celé simulace. Hrajeme si a učíme se zároveň. Podobnou praktickou zkušenost nám hned tak někdo nenabídne, a věřte mi, je k nezaplacení!

Více o projektu se dozvíte na www.rozhodujoevrope.cz

http://blog.psjg.cz/fotos/76.jpg

Sdílejte příspěvek

Pohádkový víkend aneb romantika jižních Čech

Často se stává, že vybíráme cizí kraje na strávení dovolené. Ale proč? Nemá snad Česko co nabídnout nám, Čechům? Já myslím, že má a chtěl bych vám tímto článkem přiblížit jeden z klenotů České republiky – Český Krumlov.

Český Krumlov leží v jižních Čechách, přibližně 30 km od Českých Budějovic. Samotné město se rozprostírá na ploše 22 km2 a má 15 tisíc obyvatel. Nad celým městem se tyčí zámek, který byl přestavěn z hradního komplexu. Tento areál je druhý největší v České republice a to po areálu Pražského hradu. V příkopu u zámku jsou medvědi – dokonce je zde matka známých méďů z večerníčku. Nejsou sice akční nebo hyperaktivní, a často ani nejsou vidět, ale jako malý jsem chodil do města jen kvůli nim. Součástí zámeckého areálu je i zámecká zahrada, která zabírá plochu deseti hektarů. Mimo jiné se zde nachází i otočné divadlo. Pod zámkem se klikatí Vltava, na jejichž březích stojí spousta restaurací a kaváren a také místní pivovar. Během povodní v roce 2002 mohli pivaři brečet – a jistě i brečeli, protože Vltava jim odnesla sudy s pivem z pivovarského areálu. Ve městě se také nacházejí dva původně gotické kostely – kostel sv. Víta a kostel sv. Jošta – ten byl ovšem několikrát přestavován a na začátku 20. století dokonce sloužil jako obytný dům a dnes slouží jako muzeum loutek. Na náměstí Svornosti můžeme navštívit Muzeum tortury, abychom lépe poznali způsoby mučení ve středověku. Kdo na to přeci jen nemá žaludek, určitě neodolá místním restauracím a hospůdkám. Mně osobně tedy vždy tečou sliny, když vidím turisty, kteří se cpou grilovanými žebírky nebo jinými českými pochoutkami.

Možná vám ale pořád hlavou běhá myšlenka, proč se sem vydat? Vždyť do hospody si můžu zajít v Hradci, českou kuchyni ochutnám doma, tak proč jet sem?

Máte-li rádi historii, zámecký areál se vám jistě bude líbit. Muzeum tortury určitě také, přestože představy, že máte některý způsob mučení podstoupit, nejsou nejhezčí. Pro ty, co stejně jako já rádi fotí, mám dobrou zprávu. Naleznete zde spoustu míst, odkud pořídíte spoustu krásných fotek – například průhled z ulice Masná na zámeckou věž. Noční fotografie mají také své kouzlo, stejně jako celé město, které je v noci jednoduše pohádkové – pro inspiraci přidávám pár vlastních fotografií. A klidně se s vámi vsadím, že po návštěvě budete mít fotek habaděj, stejně jako já. Předem podotýkám, že na prohlídku města vám bude stačit jeden víkend. Jistě se sem ale budete rádi vracet, stejně jako já.

http://blog.psjg.cz/fotos/68.jpg

http://blog.psjg.cz/fotos/69.jpg

http://blog.psjg.cz/fotos/70.jpg

http://blog.psjg.cz/fotos/71.jpg

http://blog.psjg.cz/fotos/72.jpg

Sdílejte příspěvek

MTV European Music Awards 2010

Konečně je to tady! V neděli 7.listopadu 2010 proběhla v madridské Caja Magica jedna z nejočekávanějších hudebních akcí letošního podzimu – vyhlášení MTV European Music Awards 2010. Bylo to prostě „cool“.

Předávání nejprestižnějších evropských hudebních cen proběhlo v atmosféře plné španělské smyslnosti, šarmu a uvolněných emocí. Pár faktů z historie tohoto hudebního svátku: první předávání cen se uskutečnilo v roce 2008 v britském Liverpoolu, druhý ročník se konal loni v německém Berlíně. Oba večery skvěle moderovala americká pop zpěvačka Katy Perry. Letos předala štafetu atraktivní herečce Evě Longorii, známé hlavně ze seriálu „Zoufalé manželky“. Pro ty, kteří to nevědí – Eva je totiž španělského původu. Během večera vystřídala snad desítku úchvatných střihů, šatů, účesů a stylů.

Jak to celé probíhalo? Program běžel exkluzivně na hudebním kanálu MTV od 20:20. Vše začalo v zákulisí programem s názvem „Z červeného koberce“. Moderátoři Tim Cash a Alice Levine v něm vyzpovídali několik hlavních hvězd večera, například extravagantní Keshu, Miley Cyrus nebo rappera Dizzieho Rascalla. Před začátkem ještě zahrála kapela 30 Seconds to Mars a rapper Kanye West úžasný song „Hurricane“, který se jim společně neskutečně povedl. Přesně ve 21:00 se za odpočítávání s několika dalšími celebritami velkolepá show naplno rozjela.

Ve 21:00 zahájila předávací ceremoniál latinskoamerická zpěvačka Shakira s písničkami „Loca“ a „Waka Waka“, kterou všichni jistě znáte z letošního mistrovství světa ve fotbale v Jihoafrické republice. Mezi další hvězdy popmusic, které záříly na pódiu Caja Magica, patřila Katy Perry (a její nový debutový singl „Firework“), dále partička Plan B, Rihanna (a její song „Only Girl In The World“), Kid Rock, Miley Cyrus (se songem „Who Owns My Heart“), Linkin Park (s písní „Waiting For The End“), Bon Jovi, naprosto fantastické vystoupení Hayley Williams s B.O.B (a jejich „Airplanes“) a nakonec Kesha (s jejím největším a notoricky známým hitem „Tik Tok“). Podle mě byla všechna vystoupení naprosto dokonalá.

A nyní se stručně zaměřím na nominace v jednotlivých kategoriích a jejich vítěze. Musím konstatovat, že letos to bylo opravdu nejvyrovnanější hlasování, co jsem na MTV EMA zažila. Hlavně se týkalo dvou horkých kategorií „Nejlepší zpěvačka“ a „Nejlepší song“. V kategorii „Nejlepší zpěvačka“ se fakt potkaly samé superhvězdy – Katy Perry, Rihanna, Lady Gaga, Miley Cyrus a Shakira. V kategorii „Nejlepší song“ to byla Rihanna ft. Eminem (s písní „Love The Way You Lie“), Lady Gaga (s písní „Bad Romance“), Rihanna (se songem „Rude Boy“), Usher (s peckou „OMG“) a Katy Perry ft. Snoop Dogg (s písní „California Gurls“). V těchto klíčových kategoriích s přehledem vyhrála Lady Gaga. Cenu si bohužel nemohla vyzvednout osobně, protože zrovna koncertovala v Budapešti. Nicméně, pomocí „LIVE videomostu“ poděkovala všem svým fanouškům a fanynkám za přízeň – bylo vidět, že je maximálně nadšená.

Kategorii „Nejlepší nováček“ získala suverénně Kesha. Musím se příznat, že jsem jí to hodně přála. Když ale přišla na pódium, měla jsem dojem, že byla dost mimo! Pokud jde o live act, tak kategorii „Nejlepší živé vystoupení“ vyhrála moje oblíbená skupina Linkin Park. A moje obrovská radost ještě stále trvá i pro kategorii „Nejlepší rock“, kde skupina 30 Seconds to Mars porazila rockové velikány jako Ozzy Osbourna, Muse, Kings of Leon a Linkin Park. V kategorii „Nejlepší Alternative“ vyhrála skvělá skupina Paramore v čele s Hayley Williams. Kategorii „Nejlepší pop“ vyhrála opět Lady Gaga a kategorii „Nejlepší video“ si ulovila Katy Perry a její letní smash hit „California Gurls“. Kategorii „Nejlepší hip hop“ vyhrál hip-hopový génius Eminem a kategorii „Nejlepší zpěvák“ ovládnul pro mne zcela nevýrazný Justin Bieber. Je to jen důkaz toho, že tzv. „Bieber Fever“ ještě pořád trvá…

Jako poslední a nehudební ocenění byla cena s názvem „Free Your Mind“, neboli „Osvoboď svou mysl“. Tuto cenu předávali skvělí 30 Seconds to Mars v čele s miláčkem publika Jaredem Letem. Cenu dostala zpěvačka Shakira za charitativní projekt pod záštitou Unicef, se kterým pomáhá ve vzdělávání afrických a kolumbijských dětí již od svých 18 let.

Doufám, že jsem nic podstatného nevynechala. Celá megashow byla naprosto fantastická a zanechala ve mně krásné vzpomínky. Být tam – přimo v Madridě – muselo být jistě dokonalé! Já jsem se ale musela spokojit s živým vysíláním přes obrazovku televize. Ale i tak to stálo za to!

http://blog.psjg.cz/fotos/61.jpg

http://blog.psjg.cz/fotos/62.jpg

http://blog.psjg.cz/fotos/63.jpg

http://blog.psjg.cz/fotos/64.jpg

Sdílejte příspěvek

Jak vyzrát na „Zmrzlíky“ aneb „Paris mon amour“… 2.část

Jak jsem se zmínila v předchozím díle, Svatý Petřík fungoval i další den. Od rána bylo pěkně a my jsme jeli do Fontainebleau. Cesta trvala asi hodinku – čas nezbytný k tomu, abychom se dozvěděli, jak původně lovecký královský zámeček měnil v čase svůj vzhled, jak na něho dohlížely královské milenky i manželky, jaké zde proběhly události a jak to udělat, abychom si ho v klidu prohlédli. Macatí kapři v zahradním rybníku, sporadicky osázené záhony ve francouzské zahradě, ale i krásně zabarvené listí v zahradě Dianině. Ospalé městečko a živý, barevný a voňavý trh za kostelem a pochopitelně teplíčko. To všechno patří k Fontainebleau. Překrásné místo!

Náš program byl ale bohatý, museli jsme do Versailles. Opět asi hodinu trvající přesun nám byl vyplněn vyprávěním o stavbě zámku, který nemá v Evropě konkurenci, ale i o životě v něm, o pracovitém Ludvíku XIV., o jeho zálibách a milenkách, o jeho potomcích a jejich osudech. A najednou jsme byli tam – na nádvoří mraveniště turistů, v zámku mírná mela, v zahradách jezdí golfové vozíky, vláček s důchodci… Abychom se z přemíry historie nezbláznili, zajeli jsme si i do hypermoderní čtvrti La Défense. Ty mrakodrapy jsou fakt krásné -hlavně, když se do nich opírá večerní sluníčko. Úředníci jako kobylky valící se ven ze stovek úřadů, obchoďáky praskající ve švech, desítky kaváren plných lidí až po strop – prostě všude typická odpolední tlačenice.

I sobota byla od rána přívětivá, sluníčko hřálo a my projížděli po prázdné dálnici zpátky do Paříže. Z Italského náměstí po „Gobelínce“ ke staré vojenské nemocnici Val de Grace a dál na Montparnasse. Minuli jsme slavné kavárny, i ten jediný mrakodrap, a sjeli dolů k Invalidovně. Seinu jsme přejeli po načančaném mostě Alexandra III., pak konečně také zaparkovali v podzemí Louvru. Obrovský prostor pod hlavním nádvořím bývalého královského paláce, prosvětlený pyramidami, byl přímo úchvatný a geniální – ty davy se sem krásně vejdou. Za chvíli už jsme byli mezi exponáty. Zvolili jsme jenom takový seznamovací okruh, postupně jsme se dostávali k proslulé Moně Líze, ale pořád stačili vnímat i tu další krásu kolem. Pod naším koníkem jsme se všichni sešli potřetí a naposledy. Pak jsme jeli metrem k Moulin Rouge a stoupali na opravdivý kopec Montmartre. V bazilice Sacré Coeur jsme si poslechli zpívající jeptišky, koukli na malíře a zaslechli také piano z hospody „U Vývrtky“. Začal první liják. Běželi jsme pod deštníky do vchodu metra. Zde platí jedno důležité heslo – nejdříve razance a pak omluva! Jinak se do metra nedistanete! Uvnitř pak na mne pak na chvíli dolehnul intenzivní pocit, že jsem někde úplně jinde – znáte to „déja vu“. Tak trochu jsem si tam připadala jako na černém kontinentě…

Pod Vítězným obloukem byla vojenská paráda. Veteráni – pamětníci tam byli dekorováni za zvuků kapely v bílých uniformách. Po Champs Elysées proudily davy lidí a my s nimi. Na Champs Elysées také začalo trochu pršet, ale nám to nevadilo. Procházeli jsme kolem luxusních butiků vyhlášených módních značek, jako např. Versace, Luis Vuitton nebo třeba Salvatore Ferragamo a Chanel. Teprve zde se vyloupla ta pravá francouzská smetánka, která čekala na začátek divadelního představení. Dámy v noblesních róbách a pánové ve fraku… Skvělé!

V přístavu Alma jsme nastoupili na loď a tady teprve končí čárymáryfuk Svatého Petra – začalo pořádně pršet. Nám to ale nevadlo. Byli jsme schovaní pod stříškou lodi a sledovali tu krásu se zatajeným dechem. Jak se postupně stmívalo, Eiffelovka se rozsvěcovala a mne se zdálo, jako by svým světlem v dálce někoho hledala. V deset večer pak Eiffelovka začala bělostně blikat, jako byste byli na Time Square. Byla to nádhera a my běželi do autobusu, protože se nám zase pěkně rozpršelo. Nastoupili jsme dovnitř a hledali svá místa. Projeli jsme naposledy Paříží a mávali známým místům až na hranice města. Paříž jsme si fakt užili. A až pojedeme příště – a že pojedeme, protože jsme se řádně a hlasitě rozloučili se seržantem – budeme už vědět, jak to udělat, abychom k tomu měli to nejkrásnější počasí. Musím jen dodat, že rozsvícená Eiffelovka byla úchvatná i v dešti!

Doufám, že jsem vás dostatečně „vyburcovala“ k úvaze o tom, zda stojí za to navštívit toto nádherné město. Paris mon amour!

 

Sdílejte příspěvek

Počítač budoucnosti ?

Zdravím vás. Jmenuji se Vojtěch Grösser a chodím do 2.F. Společně spolu budeme poznávat svět budoucnosti, svět neuvěřitelných přístrojů, svět High-Tech.

Pro můj úvodní článek jsem zvolil téma iPad. Mnozí z vás už o něm určitě slyšeli, poněvadž je to převratná a revoluční novinka. Jak už název napovídá, iPad je od firmy Apple. Poprvé ho představil generální ředitel firmy Apple, Steve Jobs v San Franciscu.

A co je vlastně iPad ? Je to malý přenosný počítač s dotykovou obrazovkou a jedním tlačítkem. Plně nabit by měl vydržet až 11 hodin, což je úžasné. Když vezmete v potaz, že notebooky vydrží přibližně 6 hodin. Dále se pomocí iPadu dostanete na internet, můžete si posílat soubory pomocí Bluetooth, hrát všemožné herní novinky, psát dokumenty a vlastně vše, co můžete dělat na počítači. Rozměry iPadu jsou 24,4cm na výšku, 19,5cm na šířku a necelých 1,5 cm na tloušťku. iPad by se měl prodávat v 6-ti verzích. Pouhé tři rozdíly jsou velikost paměti ,cena a možnost připojení G3. Velikosti by měli být 16GB, 32GB a 64GB. U dalších tří verzí se zvyšuje cena a přidává se možnost připojení k internetu pomocí G3. Znamená to, že tyto verze se připojí na internet pomocí satelitního vysílání.

A kolik tato hračička stojí ? iPad 16GB stojí 500 dolarů (9700 Kč), iPad 32GB o 100 dolarů více (11500 Kč) a poslední iPad 64GB o dalších 100 dolarů navíc (13500 Kč). Když jsem viděl cenu 500-ti dolarů, zdála se mi dost vysoká, ale v korunách je to přijatelná, snad i překvapitelná cena.

Snad každý z vás zná iPod/iPhone. A stejně jako pro iPod, by tu pro iPad mělo být velké množství aplikací. Na iTunes je už i sekce pro tyto aplikace. Pokud se na stránku podíváte, můžete vidět, že je zde už nemálo aplikací, jako například počasí, hry, ale i výukové aplikace pro nejmenší.

Nemůžu se dočkat, až se iPad dostane k nám. Určitě si ho jednou koupím a vám doporučuji to samé, protože iPad je budoucnost.

Zdroje: lidovky.cz, lupa.cz

http://blog.psjg.cz/fotos/39.jpg

http://blog.psjg.cz/fotos/40.jpg

http://blog.psjg.cz/fotos/41.jpg

Sdílejte příspěvek