Toulky Evropou 2012

Ve čtvrtek 10. května navečer proběhl již 2. ročník akce s názvem „Toulky Evropou“, která je vyvrcholením půlroční práce studentů 1.F v zeměpise.

Chodba našeho gymnázia přivítala rodiče, sourozence, babičky, dědečky, ale i učitelé studentů, kteří pro všechny vyzdobili „stánky“ některých evropských států s ochutnávkami typických jídel. Iniciativě a nápadům se meze nekladly, takže žáci popustili uzdu své fantazii a vykouzlili nejenom mnoho výborných jídel, připravili i různé typické nápoje (alkoholické pouze pro osoby starší 18ti let, jak zdůraznil moderátor akce Marek Karlovský) a také soutěže a ankety pro příchozí.

Zlatým hřebem programu bylo vystoupení čtyř studentů s nejlepšími prezentacemi o státech Evropy, které vybrali hlasováním sami studenti 1.F. A nejen to, oni si celou akci připravili úplně sami. Počínaje plakáty, pozvánkami, programy, až po obsluhu výpočetní techniky a přivítání návštěvníků hosteskami. Myslím, že se akce opět velmi vydařila a všichni přítomní odcházeli spokojeni.
Mgr. Blanka Žitná

http://blog.psjg.cz/fotos/165.jpg

http://blog.psjg.cz/fotos/166.jpg

http://blog.psjg.cz/fotos/167.jpg

http://blog.psjg.cz/fotos/168.jpg

http://blog.psjg.cz/fotos/169.jpg

Sdílejte příspěvek

Celostátní kolo zeměpisné olympiády 2011/12

Dne 16. května se uskutečnilo celostátní kolo zeměpisné olympiády, jehož jsem měl poprvé tu čest a možnost se zúčastnit. Stalo se tak po celkově třech ročnících, kdy jsem se probojoval do okresního kola a po jednom ročníku v krajském kole. Stejně jako v několika předchozích ročnících se i ten letošní konal v metropoli západních Čech a zároveň čtvrtém největším městem naší republiky, totiž v Plzni.
Struktura celostátního kola zeměpisné olympiády se nijak nelišila od svých nižších kol. Tvořila ji nejprve práce bez atlasu, kde soutěžící měli prokázat své pestré znalosti téměř ve všech oborech, které tento krásný předmět (alespoň pro mě :-)) nabízí. (O to je pak ale samozřejmě obtížnější umístit se na předních pozicích.) Následovala část, kde studenti řešili úkoly s pomocí atlasů světa a atlasů jednotlivých kontinentů. (Dobrá znalost atlasu, jejímž důsledkem je rychlá orientace, je užitečná, protože šetří čas a velmi usnadní řešení zadaných úkolů). Praktická část následovala jako poslední. Pro kategorii D, ve které jsem soutěžil, byla její náplní v celostátním kole práce se systémem GPS přímo v terénu, konkrétně v centru Plzně.
Kategorie zůstaly stejné, tedy A, B, C a D. Časové limity pro splnění úkolů se také nezměnily. Soutěžící v kategorii D řešili v části bez atlasu polovinu otázek v anglickém jazyce. V druhé části, kde bylo povoleno pracovat s atlasem, byla zadána jedna otázka v anglickém jazyce. První část, tedy bez atlasu, byla dotována nejvíce body. V každé kategorii bylo 14 soutěžících, tedy vítězové jednotlivých krajských kol. Ti, kteří se umístili na 1. – 4. místě v kategorii D, se kvalifikovali na mezinárodní zeměpisnou soutěž, která se bude konat na konci srpna ve Frankfurtu nad Mohanem (Německo).
Organizátorskou štafetu zeměpisné olympiády v příštím roce převezme Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze.

Sdílejte příspěvek

Mamma Mia, představení z pohledu studenta

Když jsme vyrazili na cestu do divadla Drak na představení Mamma Mia, neměl jsem snad vůbec žádnou představu o tom, co bych měl čekat. Bylo to přeci jen jiné, než když jde člověk do divadla sám nebo s rodiči. Jednalo se o školní představení, ve kterém účinkovali samotní studenti. Tento fakt dodal představení jakýsi jiný „náboj“, chuť představení vidět a užít si jej naplno.

Hned na úvod mě osobně potěšil fakt, že vstupné bylo dobrovolné a že vybrané peníze směřovaly na podporu boje dětí s rakovinou, neboť dobrých skutků není nikdy dost, obzvlášť pak v dnešní době. Samotné představení pak bylo skutečným zážitkem. Myslím, že ti z nás, kteří představení zhlédli, se mnou budou souhlasit, že hra byla opravdu vydařená, plná vtipných scén a především skvěle zahraná. Skvělý dojem pak potvrdil tanec a zpěv, který celou hru obohacoval. Že se těch superlativ najde, viďte?

Nerad bych hru hodnotil, podle mě by si měl každý udělat svůj názor po zhlédnutí a mé hodnocení by jej nemělo ovlivňovat, každopádně se musím přiznat, že na představení rád vzpomínám a myslím si, že by byla velká škoda, kdyby vznikla pouze tato hra. Doufám tedy, že v budoucnu budeme moci zhlédnout další představení, na které se už teď těším. Na úplný závěr přikládám několik fotografií.

http://blog.psjg.cz/fotos/160.jpg

http://blog.psjg.cz/fotos/161.jpg

http://blog.psjg.cz/fotos/162.jpg

http://blog.psjg.cz/fotos/163.jpg

Sdílejte příspěvek

Kniha Inheritance brzy v prodeji

Vážení čtenáři, ráda bych Vás poinformovala o knize, která má vyjít do prodeje 30.03.2012. Jedná se o knihu Inheritance od Christophera Paoliniho, a je to závěrečná kniha z tetralogie Odkaz dračích jezdců. Na tento bestseller se čeká již dlouho a původně ani tento díl neměl vyjít, Odkaz měl končit knihou Brisinger, do které se ale Christopher Paolini nevešel a musel ji dělit na další díl. Celkem má kniha 672 stran.
Docela mě překvapil názor lidí o tom, že Paolini rozdělil celou sérii na čtyři díly. Mnozí si myslí, že na tom chtěl pouze vydělat peníze, ale podle jiných by zase dějové linie byly moc uspěchané, kdyby to zkrátil. Na různých webových stránkách se již objevuje anglická verze Inheritance, a dokonce i neoficiální překlady.
Nedávno mě napadlo prozkoumat trochu více názvy knih. Podle čeho se první kniha jmenuje Eragon, což je úvodní kniha, to je asi jasné, ale na další názvy se přichází až v průběhu dějů. Následují knihy, což je Eldest v překladu z angličtiny „nejstarší“, Brisinger je název, který Paolini vymyslel a nazval podle něj i svou třetí knihu, také to souvisí s dějovými liniemi příběhů. Jako poslední měla být podle domněnek čtenářů Eldunarí, ale Paolini tento název změnil, pravděpodobně na mnohem výstižnější – Inheritance, což v překladu znamená dědictví. Můžeme se pouze domnívat, o čem kniha bude.
Doufám, že se Vám tak dlouho očekávaný Paoliniho bestseller bude líbit.

Sdílejte příspěvek

Víkend u jinolických rybníků, Aneb jak se nejlépe poznat

O víkendu 24. a 25. září 2011 vyrazilo zdravé jádro tříd 1.A a 1.B se svými třídními profesorkami na výlet do okolí Prachovských skal. Cílem akce bylo co nejvíce se mezi sebou seznámit, ale také si užít pohodový víkend v podzimní přírodě. Svatý Petr byl milostivý a seslal na zvolenou oblast nádherné slunečné počasí, ba dalo by se říct, že bylo pravé „babí léto“.

Akce začala sice dvouhodinovou úmornou cestou místním osobním vláčkem, ale nakonec nám v družné zábavě docela rychle uběhla. Musím též uznat, že současná vlaková doprava již nepřipomíná jízdu na valníku, a dokonce i personál dokáže být milý a vstřícný.

Poledne nás zastihlo na zastávce Jinolice, odkud jsme vyrazili, podotýkám po „svých“, k objednanému kempu. Za slabou půlhodinku jsme dosáhli cíle a v pohodě se ubytovali. Většině studentů se pokoje líbily, ale chlapci z pokoje číslo 7 byli přímo nadšeni. Pouze však do doby, než zjistili, že nejbližší pokoj obývají třídní profesorky. Doplnit energii jídlem z vlastních zásob bylo dílem okamžiku. Studenty nesmírně zaujalo, že si s nimi jejich třídní dali sraz v restauračním zařízení. K jejich velkému zklamání se nejednalo o pozvání na „skleničku“, ale o mateřskou péči o pitný režim studenstva.

Pak nastala „hrůzostrašná“ tříhodinová cesta do skal, ale nutno přiznat, že nádhernou slunečnou podzimní přírodou. Zlatým hřebem odpolední vycházky byla zastávka u bufetů ve skalním městě, kde zajásal mnohý mlsný jazýček. Jak podotkl jeden ze studentů: „ Ze skal nás bolely nohy, ale ty palačinky, co jsme měli…..hm, paráda.“ Cestou zpět do kempu se jedna nejmenovaná studentka pokoušela o první lekce „létání“, ale nebyla zatím příliš úspěšná a odnesla si ze své akrobatické kreace odřený loket a vyražený dech.

Po návratu nastala nejhezčí část celého pobytu, a to osobní volno, jen mírně narušené večeří, která ovšem byla velmi dobrá. Paní profesorky sice trošku „zlobily“ se seznamovacími hrami, ale studenti statečně odolali, a tak nakonec přeci jen vydobyli více času jen pro sebe. „A najednou to bylo tady. Očekávaný večer přišel a jediné, co nás mrzelo, bylo to, že jsme museli všichni být ve 22,00 na svých pokojích“, konstatoval další ze studentů. Pravda, ne všechny večerní „akce“ se plně zdařily, ale nakonec to byl příjemně strávený čas.

Horší to bylo ráno! Přeci jenom nedostatek spánku vykonal své. Snídaně byla naštěstí o něco déle, takže každý dokázal přemluvit své unavené tělo k nástupu na jídlo. V pravdě vynikající snídaně dokonce vyprovokovala většinu jedinců k nemalé činnosti buď v podobě volejbálku nebo alespoň minigolfu. A pak už byl čas vyrazit na zpáteční cestu.

A jak hodnotili akci sami studenti? „ Byli jsme potěšeni, že jeli obě nové kvinty, tedy 1.A i 1.B. Osobně musím uznat, že v tolik srandy jsme ani nemohli doufat.“„ Každý říkal, že by tam byl aspoň ještě tři dny minimálně, ale všichni věděli, že to nejde, tak se už dopředu začali těšit na lyžák a nemůžou se dočkat. Myslím si, že mluvím za všechny, když řeknu, že výlet byl parádní.

Mgr. Blanka Žitná a Vlčí bratři

http://blog.psjg.cz/fotos/146.jpg

http://blog.psjg.cz/fotos/148.jpg

http://blog.psjg.cz/fotos/149.jpg

http://blog.psjg.cz/fotos/150.jpg

http://blog.psjg.cz/fotos/151.jpg

http://blog.psjg.cz/fotos/152.jpg

http://blog.psjg.cz/fotos/153.jpg

Sdílejte příspěvek