Studijní pobyt ve Velké Británii

Žáci kvart a kvint se v týdnu od 19. 6. do 25. 6. 2017 zúčastnili školního zájezdu do Velké Británie.

Po dvacetihodinové strastiplné cestě autobusem a trajektem jsme nakonec spočinuli na pobřeží této země. Celý den jsme strávili v Brightonu, kde jsme viděli úchvatné mořské akvárium, historickou část města a k potěšení většiny i tu nákupní. Večer jsme se na okraji Londýna seznámili s našimi milými rodinami.

Druhý den jsme poznali odlišnosti obou kultur; k obědu byly vždy sendviče a chipsy, ale zato snídaně a večeře byly veliké. Angličtinu nám vylepšili tříhodinovou výukou v Trinity centru s rodilými mluvčími. Odpoledne jsme vyjeli do nedalekého pohádkového hradu Leeds castle, kde jsme poznali nejen historii, ale i přírodu. Mohli jsme zkusit nezabloudit v bludišti. Jen málo komu se to povedlo.

Třetí den po výuce jsme mohli na královském sídle Windsor zahlédnout královskou rodinu. Nedaleko Windsoru stojí prestižní škola Eton pro královské a šlechtické rodiny.

V pátek jsme se rozhodli vzdělat jak v technice, tak i v přírodních vědách v přírodovědném a technickém muzeu v Londýně. Protože se za pouhé dvě hodiny nedalo prohlédnout celé muzeum, doufáme, že se sem podíváme znovu. Tímto však naše odpoledne neskončilo. Prošli jsme Hyde parkem až k proslulému Speaker´s Corner a k fontáně princezny Diany.

V brzkých ranních hodinách jsme se rozloučili s našimi anglickými hostiteli a zamířili směr Londýn. Vyšplhali jsme se ke Greenwichské observatoři, kde jsme radostně přeskakovali ze západní polokoule na východní pod hodinami se čtyřiadvaceti ciframi. Seběhli jsme až k námořnímu muzeu, které má ve své sbírce i uniformu kapitána Nelsona z jeho poslední bitvy. Lodní dopravou jsme se dopravili do centra Londýna, v němž jsme naneštěstí viděli Tower Bridge, Big Ben, parlament, Shakespearovo divadlo a Londýnské oko pouze z lodi. Naživo jsme prošli Trafalgar Square a čínskou čtvrť.

Opět jsme absolvovali cestu trajektem a autobusem zpět do České republiky.

Tento zájezd se nám velice líbil, proto doufáme, že si ho budeme moci někdy zopakovat.

Alžběta Medková, Markéta Jančová a Helena Petráňová (2.F)

Můj americký pobyt

Bydlím v malém městečku Kennett Square nedaleko Philadelphie. Život tady v Americe je super, ale je to opravdu veliký rozdíl od toho, na co jsem byl dříve zvyklý.

Největším takovým rozdílem je pro mě škola. Místní školy jsou hodně velké – ta moje má  asi 1200 studentů (což je v porovnání s normální velikostí místních škol podprůměrné) a  je velice dobře vybavená jak po stránce technické, tak i sportovní.  V rámci školní činnosti jsou tu na výběr desítky kroužků, například hra na kytaru, herectví, robotika a těměř všechny sporty, které vás napadnou. Já jsem si vybral americký fotbal, což nebyl úplně dobrý nápad, protože jsem měl ke konci sezony úraz kolena a chvilku to vypadalo, že budu muset odjet domů.

Co se výuky týká,  je pravda, co jsem slýchal z domova. Učení není nikterak náročné a po překonání jazykové bariéry  zvládám  vše bez větších obtíží. Mám ale docela dost úkolů a domácí přípravy. Platí tu pravidlo, co si navolíš  za předměty, to máš.  Já jsem si vybral fyziku, americkou literaturu, historii, obchod, němčinu a matematiku. Snažil jsem se předměty navolit tak, abych po návratu domů  úplně nevypadl z rytmu. Nejsou tu klasické třídy, jako u nás, takže se dá říci, že v ročníku je nás asi 600 a to jsou všechno mí spolužáci.

Zaznamenal jsem  i  zlepšení ve své angličtině. Při výuce už většině věcí rozumím, ale jen ta moje slovní zásoba…, takže občas musím improvizovat.

Svůj rok si tady užívám. Dostal jsem  možnost navštívit  několik  měst (Chicago, Atlantu, New York, Washington DC a Philadelphii). O vánočních prázdninách se chystám odjet se svou  druhou hostující rodinou na týden na Floridu.

Moc zdravím  spolužáky i učitelský sbor a těším se na vás v příštím školním roce.

Lukáš Madurkay

Studijní výměnný pobyt v Číně z mého pohledu

V termínu od 5. do 14. června 2016 proběhl první výměnný pobyt 12 studentů PSJG v naší nové partnerské škole Administration School Shanghai.

Vydali jsme se do země, o které jsme mnoho slyšeli, ale praktické zkušenosti v zemi „draka“ jsme kromě Wei neměli žádné. Vzdálenost více než 10 000 km jsme zvládli z Prahy s přestupem ve Frankfurtu nad Mohanem celkem obstojně. Letěli jsme místy až ve výšce 11 300 m a celé to letecké „dobrodružství“ trvalo cca 12 hodin čistého času. S časovým posunem + 6 hodin jsme se také docela obstojně „popasovali“.

Na letišti nás už čekaly dvě známé tváře z pedagogického sboru – Pan Jie a Cao Jie, kteří nám dělali společnost při logistickém přesunu autobusem z letiště Pudong až do Vienna International Hotel na náměstí Wanda Plaza, kde jsme byli po většinu pobytu ubytováni. Tam na nás čekalo celé vedení školy v čele s panem ředitelem Zha Zhenghem, aby nás oficiálně přivítalo.

Shanghai s téměř 25 milióny obyvateli patří mezi nejlidnatější, ale i nejdražší města světa. Nájmy jsou tu neskutečně vysoké, proto si většina populace nemůže pokoj pro hosty v žádném případě dovolit. Od počátku jsme se setkávali s neobyčejnou pohostinností, vlídným, přátelským a maximálně ochotným přístupem. Něco takového se jen tak nevidí! Čínská gastronomie je kapitola sama o sobě. Hned od prvního setkání nás překvapovala svojí pestrostí, vůní, nápaditostí a tvořivostí. Ta nás neskutečně nadchla. Takovou směsici pokrmů, jakou jsem měl možnost ochutnat během našeho pobytu, jsem asi nepožil za celý svůj dosavadní život. Jsem spíš usedlejší a konzervativnější strávník než mladší generace studentů, která je určitě variabilnější než věrný český konzument. Tady jsme však měli tak široký sortiment jídel, že nám nezbylo nic jiného než experimentovat, což vůbec nebylo na škodu. Takové pařáty či bambus byste asi jen stěží ochutnali.

Druhý den ráno jsme vyrazili do areálu školy, kde nás čekalo velkolepé uvítání. V přeplněném sále následovaly projevy z obou stran, vzájemná představení, kulturní programy, které charakterizují jednotlivé národy. Opravdu se bylo na co dívat. Je vskutku příjemné, když se jednotlivé země od nejmladší populace vzájemně obohacují a sbližují. Přátelství a mír je zárukou stability, bezpečnosti a perspektivy celého světa. Kamarádství mezi našimi a čínskými i tibetskými studenty byla rychle navázána. Společně jsme procházeli celý uzavřený komplex učebních, ubytovacích a hospodářských budov i sportovišť, kde jsme si uvědomovali určité shody i rozdíly mezi českým a čínským vzdělávacím systémem.

V následujících dnech dopoledne následovala společná výuka v různých předmětech: matematika, angličtina, gastronomie, hudební výchova či kaligrafie. Studenti si navzájem předávali svoje osobní zkušenosti, což byl jeden z hlavních cílů oboustranné spolupráce. Odpoledne a večer jsme obdivovali krásy Shanghaie. Zmíním mrakodrap World Financial Center (492 m) s přezdívkou „otvírák láhví“, který byl postaven v r. 2008 a do roku 2013 byl nejvyšší budovou ČLR. Navštívili jsme také 468 m vysokou věž Perlu Orientu a plavili se lodí po řece Huangpu. Ta noční plavba nás úplně omráčila. Všechno bylo dokonale nasvícené, že jsem si připadal jako v Pohádce tisíce a jedné noci. Kochali jsme se také starou částí s historickými úzkými uličkami, kde se úplně zastavil čas.

Co mi naopak moc chybělo, byla zeleň, slunce a modré nebe. Od začátku pobytu nás doslova „uzamkla“ smogová čepice. Znečištění zdejšího ovzduší je ožehavý problém, kdy dravá a rychle rostoucí ekonomika je upřednostňována na úkor ekologie. Dalším nepříjemným fenoménem je neustálý hluk a dopravní chaos. Zelená na semaforech představuje jen určitý symbol, který se víceméně (ne)dodržuje. Vše závisí spíš na vůli řidiče než na nějakých pevně stanovených dopravních předpisech. Za celou dobu jsme však nezaznamenali žádnou dopravní nehodu. Na zdejších komunikacích se pohybuje rozmanitý vozový park od nejprimitivnějších rikš až po luxusní auta převážně japonské výroby, které mají svoje výrobní závody na území Číny.

Na dvě noci se stalo naší výchozí základnou město Suzhou, které proslulo výrobou hedvábí a především typickými čínskými zahradami. Zvláštní šarm mu dodávají vodní kanály, které na mnoha místech, podobně jako v Benátkách, suplují ulice. Kanály jsou překlenuty mnoha mostky a lávkami, takže město bylo také nazýváno „Benátky Orientu“. Kouzlo starého vodního města se ale v dnešní době trochu vytrácí pod náporem moderní zástavby, stěžejní turistickou atrakcí tedy zůstávají již zmíněné zahrady čínských úředníků, které jsou pod ochranou UNESCO. Hlavní poslání těchto zahrad, totiž poskytnout klid k rozjímání, meditaci, ke konverzaci při sklence rýžového vína, k čerpání inspirace k uměleckému dílu, nebo jen k prostému tichému přemýšlení, se bohužel částečně vytratil poté, co se zahrady staly hlavní turistickou atrakcí.

Další úchvatnou podívanou, která se nám doživotně jistě vryje do paměti, byla návštěva vodní městečka Tongli. Nazývá se také Benátky východu, leží na břehu jezera Taihu, 18 km od města Suzhou (Su-čou) a je protkáno množstvím vodních kanálů. Nachází se zde 49 kamenných mostů různých stavebních stylů, spojujících sedm ostrovů, které tvoří 15 řek a 5 jezer. V dávných dobách město básníků, malířů, konfuciánských učenců a vládních úředníků má více než tisíciletou historii. Nejvíce budov se nachází v blízkosti vodních toků, k nimž je přístup po kamenných schodech. Přestože je zde čilý turistický ruch a většina lidí pracuje ve službách pro turisty, v okolí jsou četná rýžová pole.

Těch vjemů, poznatků a nezapomenutelných zážitků je tolik, že by to dalo na nějakou minimálně bakalářskou práci. Doporučuji všem milovníkům cestování, poznávání a kontrastů tuto zajímavou zemi navštívit. My jsme viděli pouhý „střípek“ z této pestré mozaiky, který stal však za to. Pevně doufám, že až dorazí čínští studenti s pedagogy k nám, budeme se všemi silami snažit jim po všech stránkách perfektně připravený a detailně propracovaný program v rámci našich možností vrátit. Věřím, že se nám to společnými silami podaří.

Mgr. Marian Janko – učitel PSJG

Fotografie poskytli Daniel Šimek (4.G) a David Balda (3.F).

Americké turné Kateřiny Pavlové

Na přelomu března a dubna se Kateřina Pavlová (5.F) zúčastnila s pěveckým sborem Jitro dvoutýdenního turné po Spojených státech amerických. Již 14. americké turné královéhradeckého sboru směřovalo tentokrát do Montany a New Yorku. Nabitý program čítal 10 koncertů, řadu dalších pěveckých vystoupení na školách a přímý přenos koncertu pro Montana Public Radio. V Creighton Block Gallery se sbor zapojil do hudebně výtvarného projektu Eastern European Music and Western Art. V New Yorku koncertovalo Jitro i v Českém národním domě. Kromě toho všichni ještě stihli navštívit Skalisté hory, Yellowstonský národní park, Metropolitní operu a ještě mnoho dalšího.

V krátkosti se to vše vylíčit nedá, tak nezbývá než odkázat na stránky Jitra, kde je vše podrobně popsáno. Značně vypovídající je také jejich oficiální fotogalerie. Několik fotografií, kde se Káťa neskrývá někde vzadu, naleznete níže – i pro případ, že slabší počítač či pomalejší internetové připojení nebude chtít spolupracovat s Flickrem…

O americkém turné Jitra informoval Český rozhlas – mj. v pořadu Host ve studiu (rozhovor se sbormistrem prof. Jiřím Skopalem a členkou Jitra Magdalenou Řezáčovou). A také tisk, např. Mladá fronta DNES.

Letos Jitro chystá ještě koncertní cesty do Německa, Francie a Japonska.

Mgr. Jiří Aubris

Dobrodružství terciánů na jejich první exkurzi

Všechno je jednou poprvé, například i exkurze terciánů do Muzea loutkářských kultur v Chrudimi.

Exkurze započala srazem většiny studentů uvnitř vlakového nádraží v Hradci Králové, ostatní se postupně přidávali na určitých zastávkách. Dokonce se zde uskutečnil i jeden přestup v Rosicích nad Labem, který studenti bravurně zvládli.

Po příjezdu do Chrudimi čekala terciány krátká procházka městem s cílem v muzeu. Při cestě městem studenti spatřili např. kostel Nanebevzetí Panny Marie, sloup Proměnění Páně s kašnou, Resselovo náměstí, dům U tuplovaného jelena a mnoho dalších.

V Muzeu loutkářských kultur žáci obdrželi krátký pracovní list, který měli v průběhu návštěvy co nejlépe vyplnit. List byl sice samostatný, ale většina studentů spoléhala na starou dobrou týmovou práci. Žáci muzeum doslova prošmejdili a drobná menšina terciánů objevila dokonce i vodní divadlo s možností uplatnění svých hereckých schopností. Sehráli tedy ‚pohádku‘ o Červené karkulce.

Po prohlídce loutek měli studenti naprosto zdřevěnělé nohy, a tak jim dali učitelé krátký rozchod. Po krátkém odpočinku a posilnění se všichni vrátili zpět na vlakové nádraží, z něhož vyrazili na cestu zpět do Hradce Králové. A tam bylo zakončeno dobrodružství terciánů na jejich první exkurzi.

Nikola Mádlová, 1.G