Víkend u jinolických rybníků, Aneb jak se nejlépe poznat

O víkendu 24. a 25. září 2011 vyrazilo zdravé jádro tříd 1.A a 1.B se svými třídními profesorkami na výlet do okolí Prachovských skal. Cílem akce bylo co nejvíce se mezi sebou seznámit, ale také si užít pohodový víkend v podzimní přírodě. Svatý Petr byl milostivý a seslal na zvolenou oblast nádherné slunečné počasí, ba dalo by se říct, že bylo pravé „babí léto“.

Akce začala sice dvouhodinovou úmornou cestou místním osobním vláčkem, ale nakonec nám v družné zábavě docela rychle uběhla. Musím též uznat, že současná vlaková doprava již nepřipomíná jízdu na valníku, a dokonce i personál dokáže být milý a vstřícný.

Poledne nás zastihlo na zastávce Jinolice, odkud jsme vyrazili, podotýkám po „svých“, k objednanému kempu. Za slabou půlhodinku jsme dosáhli cíle a v pohodě se ubytovali. Většině studentů se pokoje líbily, ale chlapci z pokoje číslo 7 byli přímo nadšeni. Pouze však do doby, než zjistili, že nejbližší pokoj obývají třídní profesorky. Doplnit energii jídlem z vlastních zásob bylo dílem okamžiku. Studenty nesmírně zaujalo, že si s nimi jejich třídní dali sraz v restauračním zařízení. K jejich velkému zklamání se nejednalo o pozvání na „skleničku“, ale o mateřskou péči o pitný režim studenstva.

Pak nastala „hrůzostrašná“ tříhodinová cesta do skal, ale nutno přiznat, že nádhernou slunečnou podzimní přírodou. Zlatým hřebem odpolední vycházky byla zastávka u bufetů ve skalním městě, kde zajásal mnohý mlsný jazýček. Jak podotkl jeden ze studentů: „ Ze skal nás bolely nohy, ale ty palačinky, co jsme měli…..hm, paráda.“ Cestou zpět do kempu se jedna nejmenovaná studentka pokoušela o první lekce „létání“, ale nebyla zatím příliš úspěšná a odnesla si ze své akrobatické kreace odřený loket a vyražený dech.

Po návratu nastala nejhezčí část celého pobytu, a to osobní volno, jen mírně narušené večeří, která ovšem byla velmi dobrá. Paní profesorky sice trošku „zlobily“ se seznamovacími hrami, ale studenti statečně odolali, a tak nakonec přeci jen vydobyli více času jen pro sebe. „A najednou to bylo tady. Očekávaný večer přišel a jediné, co nás mrzelo, bylo to, že jsme museli všichni být ve 22,00 na svých pokojích“, konstatoval další ze studentů. Pravda, ne všechny večerní „akce“ se plně zdařily, ale nakonec to byl příjemně strávený čas.

Horší to bylo ráno! Přeci jenom nedostatek spánku vykonal své. Snídaně byla naštěstí o něco déle, takže každý dokázal přemluvit své unavené tělo k nástupu na jídlo. V pravdě vynikající snídaně dokonce vyprovokovala většinu jedinců k nemalé činnosti buď v podobě volejbálku nebo alespoň minigolfu. A pak už byl čas vyrazit na zpáteční cestu.

A jak hodnotili akci sami studenti? „ Byli jsme potěšeni, že jeli obě nové kvinty, tedy 1.A i 1.B. Osobně musím uznat, že v tolik srandy jsme ani nemohli doufat.“„ Každý říkal, že by tam byl aspoň ještě tři dny minimálně, ale všichni věděli, že to nejde, tak se už dopředu začali těšit na lyžák a nemůžou se dočkat. Myslím si, že mluvím za všechny, když řeknu, že výlet byl parádní.

Mgr. Blanka Žitná a Vlčí bratři

http://blog.psjg.cz/fotos/146.jpg

http://blog.psjg.cz/fotos/148.jpg

http://blog.psjg.cz/fotos/149.jpg

http://blog.psjg.cz/fotos/150.jpg

http://blog.psjg.cz/fotos/151.jpg

http://blog.psjg.cz/fotos/152.jpg

http://blog.psjg.cz/fotos/153.jpg