Káťa Siniaková, znáte ji ?

Milí čtenáři,
připravil jsem si pro vás rozhovor s mojí spolužačkou Kateřinou Siniakovou, která je úspěšnou tenistkou. Pod rozhovorem se nachází fotografie Káti a slavných osobností, se kterými se setkala. Nyní k samotnému rozhovoru …

Jak dlouho hraješ tenis?

Tenis hraju 9 let.

Máš nějaké cíle do budoucna ?

Rozhodně, chci hrát mezi světovou špičkou.

Jaké jsou tvoje největší úspěchy ?

2.místo na Mistrovství Evropy jednotlivců 2010; 2. místo na turnaji ve Francii – mezinárodní turnaj, kategorie 2; vítězství na Winter Cup 2009 – mistrovství Evropy družstev

Jak zvládáš školu pří takovém vytížení ?

Školu zvládám, dá se říct bez problému, už jsem si na to zvykla a naučila se učit i na turnajích.

Jak si se dostala k hraní tenisu ?
Dostali mě k tomu rodiče, rozhodli se pro to jen náhodou. Máme na chalupě kurt, tak se mnou začali trénovat.

Neomezuje tě tenis v osobním životě ?
Někdy jsem smutná, že si nemůžu vyrazit s holkami někam jako ostatní a musím jít místo toho na trénink. Ale jinak vůbec, beru to jako koníček, který mě moc baví.

Máš nějaké jiné zájmy ?

Když už se najde ten volný čas, tak ráda poslouchám hudbu, někdy si vyjedu na kole nebo na brusle, baví mě i lyžovat.

Je nějaký sen, který by sis chtěla splnit (mimo tenisovou kariéru) ?
Mimo tenisovou kariéru žádný sen zatím nemám.

Neunavuje tě věčné cestování ?
Občas toho už mám dost, ty cesty jsou otřesné, ale zase vidím spoustu zajímavých míst, bohužel někdy jen kurty, ale bez cestování se to neobejde.

Setkala jsi se díky tenisu s někým známým ?
Ano, potkala jsem našeho pana prezidenta, díky tomu, že jsem byla vyhlášena za nejlepší sportovkyni roku v Zlatém Kanáru 2010, nikdy jsem nevěřila, že bych se s ním mohla setkat. Také jsem potkala Rogera Federera nebo bývalou světovou jedničku, Peta Samprase, ale nedá se říct, že bych je potkala, ale viděla jsem je naživo (nejen v TV)…

http://blog.psjg.cz/fotos/104.jpg

http://blog.psjg.cz/fotos/105.jpg

http://blog.psjg.cz/fotos/106.jpg

Odcházení – recenze

Na Odcházení jsem přišla. Přišla jsem s dojmem, že jdu na normální klasický český film, kterých je tu dostatek. Vlákal mě vlastně jen fakt, že je to předpremiéra. A na té jsem ještě nikdy nebyla. Ale teď k samotnému filmu. Je to zfilmované divadelní představení, tudíž si musíte zvyknout na scény, které na sebe časově nenavazují. Jako například; postava jde po schodech, avšak na dalším záběru už sedí na židli a ostatní postavy jsou rozestavěné kolem ní v úplně jiném pořádku, než v první scéně.
Po přijmutí této maličkosti si začnete užívat film. Vnímáte nejen výborné herecké výkony, v tomto směru musím pochválit Václava Havla, coby začínajícího režiséra, že dokázal z herců vzít jen to dobré. Všímáte si také detailů, jako příklad bych uvedla kámen před vilou. Stojí si tam na pěkně udržovaném chodníčku, ale stává se po chvíli trnem v oku nejen divákům, ale i hercům/postavám. Komorník o něj vždy zakopne, samotný Rieger ho přeskakuje, někdy smutně, někdy vesele, podle toho, jakou má momentálně náladu. Dalším zajímavým momentem je louže. Hluboká louže, která zabírá celou šířku cesty. A protože je to vstupní cesta, postavy s ní musí zápasit, ať chtějí nebo nechtějí. Někdo si vybere způsob, zcela spontánně ji přebrodit a nedbat na promočené boty, někdo ji přeskočí s veselým výkřikem a někdo se jí rozhodne obejít tak velkým obloukem, že mu ta cesta na druhou stranu trvá třikrát déle.
Krásný humor Havla dokazuje i vysprejovaný nápis na zdi ,,dost bylo Havla‘‘. Já osobně jsem si ho vůbec nevšimla, zaregistrovala jsem ho až ve filmu o filmu.
Úžasné na tomto snímku je také to, že vám dává podnět k přemýšlení na několik dní dopředu. Právě při psaní této recenze jsem došla k závěru, že na něj musím jít ještě jednou. Mám obavy, že mi unikly věci, kterých jsem si předtím nevšimla.
Musím také pochválit hudbu, úvodní písničku si budete zpívat celou cestu domů. Ostatně, zpívala si jí i Tatiana Vilhelmová, když vycházela ze sálu. Dalším krásným songem je také Beethovenova devátá symfonie, poněkud předělaná, aby pasovala do modernější doby, ale celkový dojem nekazí. Právě naopak. Myslím si, že scéna s touhle hudbou patří mezi nejsilnější v celém filmu.
Ráda bych také pochválila kameru, pro některé to může působit poněkud strnule, u tohoto díla zastávám názor, že mu naopak prospěla…
Pro případné návštěvníky filmu bych ráda objasnila tuto věc. Já osobně jsem tímto snímkem nadšená, ovšem z doslechu a z různých diskuzí jsem zjistila, že názory na film jsou velmi rozporuplné. Může se vám tento snímek hodně nelíbit nebo naopak hodně líbit. A s tím ,hodně‘ nepřeháním.
Na závěr; nebudu dělat reklamu, ale najděte si někdy chvilku a běžte se na Havlův první režisérský počin podívat!
A jako tip přidávám: pokud budete hodně ostražití při závěrečných titulcích, všimněte si prosím jména psa….

Atmosféra na předpremiéře – Ester Kuželová, 3.F

Na předpremiéru dorazili herci z Havlova debutu Odcházení: Eva Holubová, Stanislav Zindulka, Jaroslav Dušek a Tatiana Vilhelmová s Vojtou Dykem (ten ve filmu nehrál). Poté, co se filmový kotouč dotočil, jsme dostali možnost hovořit s herci a s producentem Jaroslavem Boučkem. Původní záměr byl, že do hradeckého CineStaru přijede i pan prezident Havel – režisér filmu – se svou manželkou Dagmar. Jenomže, jak všichni víme, pan prezident je hospitalizován v pražské Střešovické nemocnici.
Zdálo se nám, že největší pozornost na sebe strhává Vojta Dyk, který byl po celou dobu obklopen mladými slečnami. Ochotně rozdával autogramy i úsměvy.
Evu Holubovou jsme se snažily odchytit po dokončení jejího rozhovoru pro internetové zpravodajství, to se nám ovšem nepovedlo, utekla na druhou stranu, než jsme předpokládaly. Podařilo se to až po chvilce usilovného nadbíhání, podpis nám ale ochotně věnovala.
Tatiana Vilhelmová se nám zprvu také úspěšně vyhýbala, ale i tato mise skončila úspěšně.
Překvapilo mě, jak mile se k nám choval Jaroslav Dušek. Musím se přiznat, že jsem si k němu šla pro podpis v podstatě kvůli tomu, abych měla celou čtveřici herců. Nakonec jsem ale velmi vděčná, že jsem to udělala.
Podpis nám věnoval a dali jsme se do řeči. Asi z nás vyzařovalo nadšení, protože se nás ptal, co říkáme na film. Byly jsme uchvácené, pan Dušek z toho měl upřímnou radost a zavedl nás k producentovi filmu panu Boučkovi. Svěřili se nám, že oni mají film velice rádi, ale že se obávali, jak jej bude hodnotit obyčejný divák. Asi jsme je přesvědčily, že obyčejný divák je nadšen i když novinářské recenze říkají něco jiného. (Musíme přiznat, že je možné, že to tak bude, někteří lidé hned po skončení filmu rázně odešli z kina s otráveným výrazem ve tváři).
Už před tím jsme se zmínily, že jsme nejspíš nejmladší návštěvnice předpremiéry. Pan Dušek byl opravdu nadšen, zpozoroval, že Eva Holubová právě telefonicky hovoří s panem Václavem Havlem, rozběhl se k ní. Cestou nám sdělil, že se chystá umožnit nám hovor s ním. Překvapil nás. Krátce pana prezidenta pozdravil a předal nám telefon.
Začala jsem mluvit, zněl unaveně, ale když jsem mu vylíčila naše nadšení z jeho filmu, v hlase se mu objevila neskrývaná radost. Svěřil se mi, že netušil, že on, jako starý pán se trefí do vkusu nejmladší generace.
Anička měla radost z Vojty Dyka a já z rozhovoru s panem prezidentem Havlem.
Tento výjimečný film vám doporučujeme. I po několika dnech v nás nenechává chladnými. Těšte se na premiéru, která proběhne 24. března 2011